Detailní plány i popisy, lokace, smlouvy a protokoly výběrových řízení. Vše se týká ruských vojenských základen, jaderných zařízení a modernizace, kterou tento sektor v posledních letech prochází. Napříč Ruskou federací srovnali se zemí celé základny a znovu je vybudovali, postavili stovky nových kasáren, strážních věží, řídicích středisek a skladů. Vyhloubili několik kilometrů podzemních tunelů.
Dánský portál Danwatch spolu s německým Spiegelem analyzoval přes dva miliony dokumentů, které získal z ruských, veřejně dostupných databází. Novinářům to zabralo několik měsíců a stupňující se překážky překonávali třeba díky síti serverů v Bělorusku a Kazachstánu. Kdyby se však Rusové řídili vlastními zákony, vůbec by se jim to nepodařilo.
Ruský parlament totiž před pěti lety přijal nový zákon, který měl zpřísnit pravidla pro zadávání veřejných armádních zakázek. Přistoupil k tomu poté, co úředníci zjistili, že se v dokumentech k výběrovým řízením příliš často objevují vojenská tajemství.
V téže době ruské ministerstvo obrany vytvořilo novou databázi armádních tendrů, která měla být přístupná jen prověřeným firmám. Představitelé stavebních společností pracujících na vojenských zakázkách však citlivé informace nadále šířili veřejně. A to opravdu donedávna – novináři se dostali i k tendru z loňského léta.
Mezi získanými materiály jsou například stovky originálních detailních plánů k základnám raketových vojsk strategického určení poblíž městečka Jasnyj v Orenburské oblasti na jihu Ruska. Ty jsou od roku 2019 vybavené hypersonickým kluzákem Avangard, který může nést i jaderné hlavice a v ambicích ruského diktátora Vladimira Putina předehnat Západ ve zbrojení hraje hlavní roli.
Omítky a cement od německé fimy
Dokumenty ukazují nejen to, jak rozsáhlá je snaha rekonstruovat zastaralé budovy a že za poslední léta proběhly na různých místech po celém Rusku dodávky obrovského množství oceli, písku, cementu, cihel či izolačních materiálů. Jak popisuje Spiegel, v tomto ohledu se Rusko ve velkém spoléhalo na západní dodavatele.
Třeba na společnost Knauf, která se sice veřejně distancovala od svých dceřiných firem v Rusku, dosud si však nad nimi ponechává plnou kontrolu. Tyto firmy pro ruské klienty včetně armády vyrábí přímo v Rusku, Knauf už tam zřejmě z Německa nevyváží. Přesto je název značky uváděn i v zadávací dokumentaci u jaderných základen a dalších lokací.
Jednu z firem dokonce v Putinově impériu považují za „systémově významnou“, píše Spiegel a připomíná, že i na staveništích v ukrajinském Mariupolu se poté, co jej ovládli Rusové, našly výrobky Knaufu.
Uniklé dokumenty dávají nahlédnout i do takových záležitostí, jako jsou IT systémy, elektroinstalace a vedení vody, topení či ventilace. A to pořád není vše. Ruský šlendrián umožnil, že se západní žurnalisté dostali třeba k zevrubnému popisu používaných bezpečnostních systémů.
„Tři vrstvy elektrických plotů po vnějším obvodu základny, čidla seismické aktivity a radioaktivity, dveře a okna odolná proti výbuchu, železobetonové budovy a poplašné systémy s magnetickými kontakty a infračervenými čidly. V některých případech je uveden i typ a umístění vnitřních kamer na budovách,“ píše Danwatch.
„To jsou informace, které by Rusko zřejmě chtělo utajit. Ne že by tyto informace snižovaly hodnotu zařízení, ale činí je potenciálně zranitelnějšími,“ říká odborník na ruskou bezpečnostní politiku a hlavní instruktor zpravodajských studií na vojenské akademii norských ozbrojených sil Tom Røseth.
Když se nudí, hrají šachy
Veřejně se dalo také dohledat, kde ruští vojáci umístění na těchto základnách jedí, spí nebo chodí na záchod. Kdo věděl, kde hledat, mohl si zjistit, kde odpočívají, s jakým nářadím cvičí – běhají prý na páse a posilují s ručními činkami –, nebo čím zahánějí nudu. Podle investigativců jsou to šachy a dáma. Na stěnách visí nápisy jako „Stůj! Otoč se! Zakázaná zóna!“, „Vojenská přísaha“ či „Pravidla péče o obuv“.
Záznamy byly volně dostupné i k podobě armádních sklepů, díky čemuž je teď známo, kde vojáci skladují ochranné pomůcky a kde stojí skříně se zbraněmi. A to včetně toho, kde se nacházejí řídicí místnosti a které budovy jsou navzájem propojené podzemními tunely.
„Takové materiály jsou dokonalou zpravodajskou informací. Pokud pochopíte, jak je vedena elektřina nebo odkud pochází voda, a vidíte, jak jsou různé věci v systémech propojené, můžete určit silné a slabé stránky a najít slabé místo, na které lze zaútočit,“ vysvětluje bývalý plukovník a velitel 1. praporu vojenské rozvědky britské armády Philip Ingram.
Získané dokumenty také podle Røsetha odhalují, že modernizace strategických jaderných zbraní ze strany Ruska je skutečná a že za vznešenými slovy o nových typech zbraní a infrastruktuře se skrývají zcela konkrétní kroky. Některé raketové základny jsou vybavené novou senzorovou technikou, jsou lépe chráněné. Někdejší sila, v nichž jsou systémy Avangard umístěné, prošla zásadní rekonstrukcí a jsou z kvalitnějšího materiálu, uvádí Spiegel.
„Je důležité, abychom situaci správně pochopili, protože stále existuje mnoho lidí, kteří si plně neuvědomují, v jaké situaci se Evropa nyní nachází, a tou je zásadní změna v bezpečnostní politice. Proto je důležité ukázat, že Rusko modernizovalo svůj jaderný arzenál. Koneckonců během války na Ukrajině pravidelně hrozilo jadernými zbraněmi,“ dodává Røseth s tím, že Moskva nedávno upravila svou jadernou doktrínu a snížila práh pro použití jaderných zbraní.
Podle Hanse M. Kristensena z iniciativy Nuclear Information Project ruské modernizační úsilí představuje především velmi potřebnou náhradu starých systémů ze sovětské éry. Nemyslí si, že by významným způsobem měnilo křehkou rovnováhu mezi velmocemi. Přesto je nutné vývoj na ruských základnách pečlivě sledovat, podotýkají novináři.
Poukazují třeba na to, že mezinárodní smlouvy, které měly omezit počet některých typů raket a jaderných hlavic, už neplatí. A že od dubna 2020 v Rusku neproběhla jediná americká inspekce.
Gigantická modernizace byla v plném proudu už v roce 2018, kdy Putin předstoupil před ruské politiky a slíbil jim, že nové jaderné systémy přivedou Rusko do jednadvacátého století. „Nikdo nás nechtěl poslouchat. Tak teď poslouchejte,“ vzkázal tehdy Západu. O sedm let později a s nekončící válkou na Ukrajině, kterou ruský vládce rozpoutal, experti míní, že reálné riziko jaderného útoku je stále nízké.
Sám Putin se nechal už v minulosti slyšet, že nemá v úmyslu být tím, kdo pomyslné červené tlačítko zmáčkne jako první. „Ano, vypadá to, že sedíme se založenýma rukama a čekáme, až proti nám někdo použije jaderné zbraně. Ano, je to tak. Ale pak by měl každý agresor vědět, že odveta je nevyhnutelná a že bude zničen,“ prohlásil tehdy.