Bezmála dvousetitisícové město najdeme v dalekém Altajském kraji, téměř na hranicích z Kazachstánem. Noha ruského kolonizátora sem dorazila na počátku 18. století, kdy zde Petr Veliký nechal založit vojenskou pevnost. Za druhé světové války Bijsk zažil prudký průmyslový rozmach, protože bolševici na Sibiř ze západních částí Sovětského svazu evakuovali továrny.
Nyní zdejší vojenský průmysl zažívá novou renesanci. Jak ze satelitních snímků a databází státních zakázek zjistila agentura Reuters, státní zbrojovka Sverdlov zde buduje novou linku na výrobu trhavin. Podle odborníků by mělo jít o látku RDX nebo HMX, obě výbušniny každopádně patří mezi tzv. vysoce brizantní, tedy určené k maximální destrukci.
RDX a HDX mají z hlediska vojenského využití hned několik výhod: jsou mnohem silnější než TNT a při běžném zacházení jsou relativně stabilní. Používají se v dělostřelecké munici, minometných granátech, leteckých pumách, raketách a střelách a náložích pro demoliční účely.
Kim si mastí kapsu. Ruská artilerie se už bez jeho podřadné munice neobejde |
Zbrojovka Sverdlov dosud vyráběla RDX a HMX ve městě Dzeržinsk v Nižněnovgorodské oblasti, tamní závod však loni v říjnu zasáhly ukrajinské drony. Při útoku byli zraněni čtyři lidé. Nová výrobní linka bude ležet asi tři tisíce kilometrů východně od Moskvy, tedy mimo dosah většiny nepřátelských bezpilotních letadel.
Linka v Bijsku vyjde na 15,5 miliardy rublů a dokončena by měla být už letos. Její kapacity se podle kontraktu zveřejněném v systému ruských státních zakázek budou pohybovat kolem 6 000 tun výbušnin ročně. To by postačilo k naplnění 1,28 milionu dělostřeleckých granátů ráže 152 mm.
Odborníci uznávají, že to je „obrovské množství“ a nový závod výrazně posílí ruské vojenské kapacity. Odhaduje se, že Rusko během uplynulého roku vyrobilo asi dva miliony granátů ráže 122 a 152 mm, dalších 2,7 milionu dovezlo ze Severní Koreje.
Rusko se během prvních třech let války spoléhalo především na výraznou dělostřeleckou převahu nad Ukrajinou. Ta se však v prvních měsících tohoto roku zmenšila. Je za tím několik faktorů: rozjezd produkce ukrajinských houfnic Bohdana a ukrajinská domácí výroba dělostřelecké munice, česká muniční iniciativa, ale především tenčící se ruské zásoby munice a nedostatečné kapacity pro její masovou výrobu.
„Severokorejský příspěvek je pro Rusko ze strategického hlediska skutečně zásadní. Pokud by mu předseda Kim Čong-un neposkytl pomoc, prezident Vladimir Putin by svou válku na Ukrajině vůbec nemohl vést,“ uvedl před časem pro Reuters odborník na zbrojní programy severokorejského režimu Hugh Griffiths.
Zatím není jasné, jak nová výrobní linka v Bijsku zvýší ruské muniční kapacity. Spojené státy však očekávají, že Rusko brzy dokáže produkovat až 250 000 dělostřeleckých granátů měsíčně, tedy tři miliony ročně. To je třikrát více než Spojené státy a Evropa dohromady.
