Boj s terorismem je svatou válkou a naše vlast je tou nejaktivnější silou na světě v tomto boji. Takovými slovy před pár dny komentoval ruské nálety na pozice Islámského státu moskevský arcikněz Vsevolod Čaplin, který je považován za jeden z hlavních hlasů ruské pravoslavné církve, píše server The Christian Science Monitor.
Čaplinova bojovná slova jsou dobrou ilustrací propojení ruské pravoslavné církve a vysokých politických kruhů, které se utužilo po návratu Vladimira Putina do prezidentské funkce v roce 2012. Představitelé církve se účastní armádních cvičení a státem kontrolovaná média vysílají záběry kněží, kteří žehnají ruským zbraním a v posledních dnech také bombám shazovaným na pozice Islámského státu a syrské opozice. Každá jednotka ruské armády má pochopitelně svého duchovního.
Ruská pravoslavná církevRuská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu, zkráceně RPC, je největší autokefální pravoslavnou církví. Její hlavou je patriarcha moskevský a celé Rusi sídlící v Danilovském klášteře v Moskvě. Od 1. února 2009 je patriarchou Kirill I. Po roce 1991, kdy se církev vymanila z komunistického útlaku, církev obnovila svůj tradiční vliv na politické dění v zemi. Dle údajů z roku 2006 RPC čítá na 27 000 farností sdružených do 136 eparchií (obdoba katolické diecéze), z nichž zhruba čtvrtina je v zahraničí. Dále církvi náleží 713 monastýrů a 75 církevních škol. Zdroj: Wikipedia |
Ruská pravoslavná církev podle expertů intervenci v syrském konfliktu od začátku podporovala. Už během invaze Spojených států do Iráku byla rozhořčena situací iráckých křesťanů a po vypuknutí občanské války v Sýrii začala tlačit na Kreml, aby se postavil za tamní křesťany, kteří tehdy tvořili asi deset procent syrské populace.
Čaplin tvrdí, že současný konflikt nepovažuje za boj muslimů a křesťanů. „Rusko bylo v minulosti opakovaně napadáno teroristy. Tohle není náboženská válka, nejedná se konflikt muslimů a křesťanů. Pro nás ale má potýkání se s moderním terorismem určité spirituální rozměry,“ vysvětluje.
Na Západě by se volání duchovních po vojenské intervenci jistě setkalo s kritikou, v Rusku je však rétorika politiků a církve v dlouhodobém souladu.
Ne náhodou je na mnoha veřejných akcích vidět bok po boku s Vladimirem Putinem patriarcha Kirill, který si kromě svých extrémně konzervativních názorů libuje také v luxusních hodinkách a s ruským prezidentem sdílí minulost spojenou s KGB. Podle literárního historika Martina C. Putny, který dlouhodobě sleduje vývoj ruské pravoslavné církve, Putin pravoslaví pevně zapojil do státní propagandy.
„Toto propojení ultrakonzervativních náboženských kruhů s Putinovým režimem se netýká jen samotného Ruska. I u nás patří část pravoslavných kruhů k aktivním propagátorům Putina proti údajně zkaženému Západu,“ uvedl Putna pro iDNES.cz.
Vzestup po pádu Sovětského svazu
Úzké spolupráci církve a Kremlu předcházela desetiletí útlaku. Sovětský režim hlásal, že náboženství je opium lidstva a cíleně se ho snažil vymýtit. Během dvaceti let po bolševickém puči v roce 1917 bylo zatčeno na 130 tisíc kněží, z toho 95 tisíc v zajetí zemřelo. Na počátku Chrusčovovy éry začala obroda církve, v letech 1959 až 1964 však režim otočil a uzavřel na 12 tisíc kostelů. Zásadní obrat přišel až v době perestrojky.
„Už od osmdesátých let docházelo v Rusku k obnovenému zájmu o pravoslaví jakožto ono původní, domácí křesťanství. Nejdřív to bylo u některých umělců a disidentů. Pak se z toho v devadesátých letech stal projev odmítnutí komunistické éry země,“ popisuje změnu společenských nálad Putna.
Vsevolod Čaplin (uprostřed)
Vsevolod Čaplin
Po pádu Sovětského svazu se vedení pravoslavné církve snažilo vydobýt svou zašlou slávu. Zprvu muselo soupeřit s náboženskými vlivy ze zahraničí, které se snažily využít mnohaleté „spirituální vakuum“. Pravoslavná církev začala hledat cesty, jak se opět dostat k moci a tak začala tichá spolupráce Kremlu a církevních hodnostářů. V roce 1997 pak ruská vláda schválila zákon omezující svobodu náboženského vyznání, který se vztahoval na „víru cizího původu“, uvádí server Forbes.
Na do té doby nemyslitelnou úroveň propojení církve a politiky postoupilo po nástupu Vladimira Putina do prezidentského úřadu v roce 2000. Putin protlačil zákon o navrácení majetku církvi zabavený během sovětské éry, dlouhodobě prosazuje výstavbu nových kostelů a umožnil pravoslavné církvi vyučovat náboženství na státních školách.
Putin jako Boží zázrak
Za Putinovy vlády se z příslušnosti k církvi stal symbol loajality ke státu. „Bývalí komunisté vyměnili stranickou knížku za křížek na krku, stranické mítinky za bohoslužby. Neznamená to nic jiného, než znamení loajality: My jsme s režimem. My jsme dobří a poslušní občané. Strana nebo církev, hlavní je, aby moc státu byla stále větší, “ myslí si Putna.
Vladimir Putin a patriarcha Kirill.
Spolupráci zcela jistě pomáhá také názorové souznění režimu a církve. Stav lidských práv v Rusku je pravidelně kritizován lidskoprávními organizacemi. Kreml zpřísňuje kontrolu internetu, omezuje práva homosexuálů a odpůrce uvězňuje po zinscenovaných procesech. „V zásadě je celý koncept lidských práv pokládán za zlovolný západní výmysl,“ popisuje Putna přístup ruské pravoslavné církve k lidským právům.
Potvrzují to i slova patriarchy Kirilla, který před časem prohlásil, že „pokud se západní liberalismus stane v Rusku dominantním, bude se jednat o regulérní apokalypsu“. Putina přitom označuje za „Boží zázrak“.
Alexandr Nikolajevič Jakovlev, někdejší člen Politbyra ÚV KSSS, kdysi prohlásil, že KGB přímo řídila ruskou pravoslavnou církev a měla pod kontrolou veškeré náboženské aktivity v Sovětském svazu. Mnozí komentátoři sledující dění v současném Rusku tvrdí, že podobnou vládu má její nástupkyně Federální služba bezpečnosti (FSB).
Loutky, nebo významní hráči?
Stoupenci ruské opozice církevní hodnostáře často označují za loutky režimu. Tomuto pohledu je nakloněn i Putna. „Jestli hierarchové mají reálný vliv na rozhodování státu nebo jestli jsou jen užiteční idioti a novodobí politruci, těžko říci. Ale spíš to druhé,“ myslí si Putna.
Ať už je církev pouhým nástrojem Kremlu, nebo ne, na ruskou veřejnost má podle průzkumů velký vliv. S postoji církve souhlasí i ti, kteří se považují za ateisty. Církev považují spíše za symbol ruské kultury, která nesmí být infikována vlivy Západu.
To je ostatně také přístup šéfa Kremlu, kterému se podle Putny podařilo vytvořit systém vlády podobný islámským teokraciím. „Západní společnost už je příliš zvyklá na názorovou pluralitu a na náboženskou neutralitu státu. Zato v islámském světě je to v zemích jako Saúdská Arábie či Írán realita,“ myslí si Putna.
Podívejte se, jak ortodoxní kněží žehnají střelám RT-2PM2 Topol-M:
