Západní média hovoří o referendu, které posílí moc Erdogana. Co ale referendum znamená pro obyčejné Turky? Ví vůbec lidé, o čem přesně hlasují, nebo se pro ně jedná jen o hlasování pro či proti Erdoganovi?
Pro Turky je v podstatě nemožné, aby měli o navrhovaných ústavních změnách dostatečné informace. Změny se připravovaly za zavřenými dveřmi a až do poloviny ledna o nich nevěděli ani poslanci. Kvůli dominanci Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) a Strana nacionalistického hnutí (MHP) v parlamentu byly rozpravy v jednotlivých komisích i v parlamentu provedeny rekordně rychle.
Çetin ErenV současnosti přednáší na univerzitě Sabanci v Istanbulu. Disertační práci s názvem „Trajektorie demokracie: Sociální pozadí změn režimu v Turecku v letech 1908-2014“ obhájil na Univerzitě Johnse Hopkinse americkém státě Maryland (práci si můžete přečíst zde). Ve svém výzkumu se zabývá změnami státních zřízení, převraty a revolučními hnutími. |
Referendum se také odehrává během výjimečného stavu, kdy Erdogan zvýšil dohled nad mediální sférou a omezil možnou veřejnou debatu o povaze ústavních změn. Stoupence obou táborů nezajímá ústavní význam referenda, i přesto se však očekává velká účast. Jak to můžeme vysvětlit? Turci ví, že referendum ve skutečnosti není o změně 18 článků ústavy, ale plebiscitem, kterým je Erdogan žádá o schválení určitého ústavního štítu.
Nejde ale říct, že se Erdoganovi vede dobře. Jak je vidět z agresivního tónu jeho kampaně a příznivců, není si jistý vítězstvím. Může to být dáno i tím, že v AKP roste tichá opozice proti Erdoganovi.
Pokud reformy projdou, měli bychom se bát o demokracii v Turecku?
Pomohl bych si citátem z bible „Kdo jsi bez viny, hoď kamenem“. O demokracii v Turecku bychom se měli bát stejně jako po prezidentských volbách v USA v roce 2000, nebo u voleb v Německu, kde pět až deset procent daňových poplatníků nemůže vůbec volit, protože je tam nepovažují za občany a navíc zde bují xenofobie. A takto bych mohl pokračovat dál.
Jak podle vás dopadne hlasování mezi tureckou menšinou v Evropě? Jen v Německu mluvíme o 1,4 milionu lidí, což je významná porce hlasů. Co si myslíte o kampani Erdogana v zahraničí, kdy se nebál přirovnání s nacisty?
Myslím si, že každý by měl být schopný pracovat s propagandou kdekoli. Politická propaganda neohrožuje suverenitu žádného demokratického státu. Erdogan je nicméně tím posledním člověkem, který může něco takového říkat (přirovnání k nacistům). Je to typický oportunista, chce rozproudit nacionalistické vášně.
Úspěšný však podle mě nebude. Kvůli politické polarizaci ztratil nacionalismus v Turecku sílu a schopnost spojovat lidi vyznávající různé ideologie. Za druhé je nyní v Evropě obtížné oddělit odmítání Erdogana s xenofobií proti Turkům a muslimům. Erdoganovy kroky podle mě ztížily život všem Turkům žijícím v Evropě.
V jakých oblastech Turecka má Erdogan největší podporu?
Jelikož při poslední volbě získala AKP 49 procent hlasů, dá se říct, že je silný po celém Turecku. Největší oblibě se však těší v konzervativních regionech centrální Anatolie. AKP je sociálnědemokratickou stranou, tudíž ji volí také dělnická třída z velkých měst. Erdoganova agresivita však může straně u těchto skupin uškodit.
Má Erdogan šanci oslovit i Kurdy žijící v Turecku?
Po událostech z minulých let podle mě u Kurdů šanci nemá. Jeho nedávné vystoupení v Diyarbakıru skončilo fiaskem. Nepřišlo na něj ani dvacet tisíc lidí. Většina z nich navíc byla ze státních složek a na místě se jednoduše museli ukázat.
Spousta lidí skončila po loňském pokusu o převrat ve vězení. Nebudou se teď lidí bát hlasovat proti Erdoganovi? Můžeme vůbec hovořit o nezávislém hlasování?
O nezávislých volbách v Turecku nemůže být řeč. Turci, a teď nemluvím o politických stranách, však ukazují heroický odpor proti „teroru Erdogana“. Nemyslím si tedy, že by se báli vyjádřit svůj názor.
Myslíte si, že Erdogan uzná výsledky referenda, pokud zvítězí odpůrci ústavních změn? Co by po takovém výsledku následovalo?
Po administrativní stránce výsledky uzná, po politické však ne. Určitě by bojoval za další hlasování, který by mohl veřejnosti prezentovat jako své vítězství. Mohly by to být předčasné volby nebo referendum o zavedení trestu smrti. Po vítězství v takovém plebiscitu by pak volal po vypsání nového hlasování o ústavních změnách.
