Minulý týden podruhé v životě navštívila Prahu. Vystoupila na přednášce Média jako zbraň, která byla věnovaná Rusku. Právě ruská státní média a jejich propaganda totiž podle ní vytvořila atmosféru, v níž vznikl plán na vraždu jejího otce. Dodnes není vyšetřené, kdo si ji objednal.
Asi nejlépe Žannu Němcovovou vystihuje přídomek „energická“. Dorazí na minutu přesně, neplýtvá časem, umí se zasmát - ale zároveň zůstává zcela soustředěná na to, aby její slova vyzněla jasně a přesně.
Žanna Němcovová (32)Ruská novinářka, dcera zavražděného opozičního politika, Putinova kritika a bývalého vicepremiéra Borise Němcova. Pracovala pro ruská média (Echo Moskvy, RBK) se zaměřením na ekonomiku. Po otcově smrti naléhala na důsledné vyšetřování. Začaly jí chodit výhrůžky, po otrávení jednoho z jejích přátel emigrovala. Získala polskou Cenu Solidarity a americkou Mezinárodní ženskou cenu za statečnost. Žije v Bonnu, pracuje pro ruskou sekci stanice Deutsche Welle. Založila Nadaci Borise Němcova, která se zasazuje za rozvoj svobodné společnosti v Rusku. |
Zavraždění vašeho otce loni v únoru vás uvrhlo do víru cestování, rozhovorů s politiky, které se snažíte přesvědčovat, aby naléhali na Rusko...
Jak to myslíte, že se je snažím přesvědčovat, aby naléhali?
V tom smyslu, aby ruské úřady spravedlivě a transparentně vyšetřily vraždu vašeho otce.
To ano. Vyšetřování se mě samozřejmě týká, ale neřekla bych, že kvůli tomu mluvím s hodně politiky. Třeba s americkým ministrem zahraničí Johnem Kerrym jsem se setkala při přebírání ceny, kterou jsem dostala - tam nás bylo 14 vyznamenaných (Mezinárodní ženskou cenu za statečnost vedle Němcovové získala například i Slovenka Zuzana Števulová, pozn. red.).
Pokud jde o vyšetřování, 25. ledna jsem se obrátila na Parlamentní shromáždění Rady Evropy. Konala se tam slyšení týkající se absence pokroku při vyšetřování vraždy mého otce, požádali jsme o jmenování zvláštního zpravodaje pro vyšetřování. Návrh té rezoluce podepsalo na šedesát poslanců Rady Evropy (seznam zde; jedinou Češkou byla Kristýna Zelienková).
Co se bude dít dál?
Čekáme - není to rychlý proces - až bude zpravodaj jmenován. Vkládám do toho velké naděje, protože vyšetřování je teď úplně zablokované. Neexistuje právní mechanismus, jak to vyšetřovat mezinárodně - teoreticky by mohl vzniknout vyšetřovací výbor pod Radou bezpečnosti OSN jako u Rafíka Harírího (libanonský expremiér, zavražděn v roce 2005), jenže to by muselo být z iniciativy státu, kde se vražda stala. Nevěřím, že to Rusko udělá.
Doufám, že by soud mohl být v červenci. Pět podezřelých je ve vazbě, mí právníci ale z důkazních materiálů zjistili, že lidí zapletených do vraždy může být více. Jenže dokud není vyšetřování uzavřené, tak se případ před soudem objevit nemůže. A vyšetřovatelé to mohou úmyslně protahovat.
Pokud stát a Putin osobně, ze svého rozhodnutí, blokuje vyšetřování, poskytuje krytí možným organizátorům a zosnovatelům. A pokud blokujete vyšetřování, podněcujete tím spekulace, že právě vy jste si tu vraždu objednal.
Jak konkrétně ruský prezident to vyšetřování blokuje?
To je přece vidět: sám osobně převzal kontrolu nad vyšetřováním. Nevím, jak to probíhá technicky, ale myslím, že blokovat vyšetřování jde velmi snadno. Všechna rozhodnutí v naší zemi činí jediný člověk.
Loni v květnu jste opustila Rusko. V médiích to vypadalo dramaticky: výhrůžky, otrávený přítel, psalo se, že se neví, kde jste... Jak to bylo?
Vidíte, to už je to rok. Přišlo to najednou. Pozvala mě moskevská kancelář Nadace Fridricha Naumanna, abych promluvila na jejím fóru v Německu. Můj projev byl o důležitosti svobody a svobodného vyjadřování. Na 26. května mě pozvali a 27. jsem se dozvěděla o Vladimiru Kara-Murzovi (přítel Borise Němcova, politický aktivista a koordinátor hnutí Otevřené Rusko, který byl v této době otráven a několik dní strávil v kritickém stavu). Tehdy jsem se rozhodla, že se nevrátím.
Vražda Borise NěmcovaBoris Němcov byl ruský opoziční politik, kritik Kremlu, někdejší vicepremiér Ruska. Intenzivně se věnoval například korupci v souvislosti s olympiádou v Soči (odkud pocházel) a ruskému vojenskému zapojení do války na Ukrajině (více zde). Němcova zabil střelec 27. února 2015 večer na dohled od kremelských zdí.   Ruské bezpečnostní složky označily za vrahy skupinu příslušníků sil čečenského ministerstva vnitra. Pět z nich zatkli, jeden další - Beslan Šavanov - spáchal podle vyšetřovatelů v obklíčeném bytě v Grozném sebevraždu. Byt vybuchl poté, co jej navštívil náměstek čečenského ministra vnitra (federální policisté ho pustili dovnitř). Ostatní podezřelí se přiznali, pak přiznání odvolali a za vraha označili právě Šavanova. Motiv vraždy ani její zadavatel není znám. Hovořilo se o mstě za Němcovovu „nenávist k islámu“, ale toto téma Němcov příliš neřešil. Někteří lidé se vyšetřovatelům ztratili, vyslechnuti nebyli velitelé zatčených Kavkazanů ani čečenský prezident Ramzan Kadyrov (jeho profil zde), bez nějž se v Čečensku nestane prakticky nic. Žanna Němcovová říká, že prezident Putin nese za smrt jejího otce přinejmenším politickou zodpovědnost. Připomíná i roli ruských státních médií, která podle ní vytvořila atmosféru nenávisti. Ruská opozice v Němcovovi ztratila svého zřejmě nejzkušenějšího lídra, který ji uměl sjednocovat. Zabitých oponentů ruského režimu přitom je celá řada.
|
Proč jste si vybrala Německo?
Bylo pro mě důležité dostat práci a v Německu se mi to podařilo. Jsem ráda, že tu práci mám.
Bylo by pro vás těžké jako pro kritika režimu zůstat v Rusku?
Já jsem nebyla klasickým kritikem toho nového režimu. Rusko jsem opustila z řady důvodů, zejména kvůli výhrůžkám, ale ty už teď půl roku nedostávám. V Rusku bych přišla o práci - ne kvůli kritice Putina, ale proto, že žádám transparentní vyšetřování. Stále si myslím, že Putin nese za ten zločin politickou zodpovědnost, stejně jako za blokování vyšetřování. A já raději žiju ve svobodné zemi, i když cizí, než v zemi, kde jsou lidem vnucovány hodnoty, které nesdílím.
Půl roku tedy nedostáváte výhrůžky...
Dostávám nějaké ošklivé zprávy - neslušné, hrubé - ale už to není takové to „zabiju tě“. Návratu do Ruska bych se ale obávala. Třeba bych mohla mít problém pak Rusko opustit. V Rusku jste jako rukojmí: celníci vám vytrhnou stránku z pasu, tím ho zneplatní... Nevěděla bych, co čekat. Nepředvídatelnost toho systému je záměrná, když nemůžete předvídat, víc se bojíte. Proto nevidím vážný důvod se do Ruska vrátit, i kdyby jen nakrátko.
Co vaši příbuzní v Rusku?
Jezdí mě navštěvovat. Ráda bych, aby za mnou přijela má matka, aby se usadila v Německu.
Chce za vámi?
Ano. Stoprocentně.
O ruské občanství nepřijdete?
Vzdávat se ho nehodlám a úřady mi ho za současných zákonů prakticky vzít nemohou. Za Sovětského svazu to šlo, dnes je to riziko blízké nule.
Nová taktika proti opozici: více zastrašovat, méně titulků
Ruský státní aparát poslední dobou namísto známých kritiků zavírá spíše oponenty, jejichž jména veřejnosti moc neřeknou. Funguje ta taktika?
Úplně. Začali to využívat v souvislosti s demonstrací na moskevském Bolotném náměstí (v květnu 2012; tresty z únoru 2014 kritizovala např. Amnesty International). Když se podíváte na nominované na Cenu Borise Němcova, mnozí ti lidé nejsou známí, ale jsou to političtí vězni. Pro režim to je dobrá taktika: dosáhne cíle - rozšíří strach - a nepřitáhne to velkou pozornost.
Protože neznámá jména se nedostanou do titulků.
Nebude se o nich psát, pokud nedostanou třeba Němcovovu cenu. Třeba o vězněném fyzikovi Sergeji Krivovovi. Kdybych se vrátila do Ruska a aparát si měl vybrat, jestli zavře mě nebo někoho méně známého, tak já ve vězení neskončím. Zavřou toho druhého.
Vámi zmíněná cena se teď bude udělovat poprvé. V rámci práce Nadace Borise Němcova, kterou jste založila. Jak vlastně nadace bude pracovat, o co se snaží?
Nadace vznikla koncem roku 2015, teď je brzy na to soudit, jak úspěšně funguje. Náš hlavní veřejný projekt, Cena Borise Němcova, ale média zaujal hodně - i v Rusku. Snažíme se upozorňovat na problematiku politických vězňů a odvahy, kterou musíte mít, pokud chcete být sám sebou a říkat svobodně, co si myslíte. Takové vlastnosti má jen málo lidí. Chceme říkat, že v Rusku takoví lidé jsou, je to důležité pro budoucnost. A je to v souladu s politickým odkazem mého otce. On byl velmi odvážný.
A další plány?
Plánujeme uspořádat v Berlíně fórum zaměřené na to, co se děje v ruské komunitě v Německu. Výzkum, jestli to jsou příznivci Putina nebo ne - to je zajímavé, to byste mohli udělat i v České republice. Pracujeme na projektu grantů pro výzkumníky v oborech, které nám jsou blízké, a rádi bychom každý rok pořizovali ruskému oddělení Univerzity v Bonnu knihy o ruské historii.
Je zřejmé, že jste velmi vytížená. Pracujete, organizujete nadaci, cestujete... Nedochází vám někdy síly?
Ráda spím (smích). Plavu, jezdím na kole... Ten tlak není každý den stejný. Je to zápřah, ale jsem mladá, tak se s tím dokážu vyrovnat.
Reagovat na nesmysly? To není můj úkol
Sledujete, jak v evropských zemích působí prokremelská propaganda? Různé proruské weby, internetoví trollové...
(přemýšlí) Nezajímá mě to. Vím o těch trollech, kteří píšou komentáře. Ale nevím o ničem, co by mohlo mít vliv na německé občany, s výjimkou ruské televize, protože v Německu žije hodně Rusů. Myslím, že to je víc problém zemí jako Polsko nebo Česká republika: Putin podle mě stále přemýšlí jako v 19. nebo na začátku 20. století, v rovině sfér vlivu. Vaši zemi bere jako svou sféru, stejně jako SSSR. Německo, obzvlášť západní, tam nepočítá. Proto jsou prokremelští aktivisté podle mě víc vidět spíš v České republice.
Mluví se o tom hodně. Odehrává se třeba veřejná debata, do jaké míry propagandě nahrávají sociální sítě...
Hodně. (smích). Ale zároveň umožňují lidem ukazovat různé úhly pohledu, každý může promluvit, říct svůj názor. To je podle mě dobré. Ovšem autoritářské režimy samozřejmě tenhle technologický pokrok sledují a těží z něj. Jsou v tom velmi úspěšné.
Bylo to vidět právě u vraždy vašeho otce, kdy se v Česku rychle objevila teorie o pachatelích ze Západu, kteří chtěli zdiskreditovat ruský režim.
Já to nechci komentovat. Nechci komentovat nesmysly. Sledovat, co všechno se šíří, na všechno reagovat, to není něco, čemu by člověk měl věnovat pozornost. To není můj úkol.
Německá televize je nudná. A to je dobře
Na přednášce o roli médií jste zmínila, že věříte ve zlepšení situace v Rusku evolucí. Kde berete ten optimismus?
Jsem optimistkou v dlouhodobém pohledu - globálně se nemůžete odstřihnout od pokroku a vývoje. Rusko nemůže zůstat stranou, věřím, že pokrok přijde. Ale k rozvinuté prosperující zemi potřebujete svobodnou společnost. A my se teď pohybujeme opačným směrem. Ta mezera se zvětšuje.
I kvůli odlivu mozků? Jen za rok 2014 odešlo z Ruska 250 tisíc lidí...
Odliv mozků je důsledkem toho prostředí. Víte, v každé zemi jsou chytří lidé. Když nějací odejdou, noví se zase objeví. To je dobrá zpráva. Ale pokud chcete, aby zůstali, musíte vytvořit prostředí, ve kterém se jim bude dobře žít. Jinak by tu nebyl Google, Apple, Tesla... V Rusku nic takového není, Rusko nemá transparentní a srozumitelný právní systém, nepovzbuzuje kritické myšlení a iniciativu. To není dlouhodobě udržitelné.
Co znamená dlouhodobý pohled? Dvacet let, třicet?
Sto. (smích). Ale bavme se spíš takto: až odejde Putin, kdo nastoupí? Na tom, kdo se pak postaví do čela Ruska, bude hodně záležet.
Rusové čerpají hodně informací z televize. Proč?
Je i hodně jiných „televizních“ národů. Televize poskytuje hotové informace, nemusíte nic hledat, číst. Víte, německá televize je nudná (úsměv), ale to je dobře. Čím nudnější televize, tím víc země prosperuje.
Jak to? Protože lidi nudí a tak jdou něco dělat?
Ne, myslím tím nudná v tom smyslu, že nepůsobí agresivně, ale klidně. Že se tam diskutuje, argumentuje, že tam je respekt a slušnost. „Nudnost“ německé televize je pozitivní věc. Němci také hodně čtou noviny. I švýcarská televize je jedna z nejnudnějších - ve stejném smyslu, jako znak zdravé společnosti.
Nevěřím v absolutní nenávist vůči Rusům
Pojďme ještě do Česka. Obraz Ruska zde hodně poškodila invaze v roce 1968 a hodně lidí dosud vnímá Rusy negativně, nemají je rádi...
Myslím, že takhle se to nedá říct.
Zkusím dokončit myšlenku: zdá se mi, že mnozí nevidí rozdíl mezi prostými Rusy a ruským režimem. Vidí popularitu, kterou Putin má - a spojí si to.
A máte důkaz, že to není jen vaše vnímání? V Německu se třeba dělal průzkum o vztahu Němců k Rusům a přišlo se na to, že po anexi Krymu se ten vztah nezhoršil. Když mi ukážete čísla, lze se o nich bavit, ale nemůžete říct, že si to myslí ostatní na základě toho, že si to třeba myslíte vy.
To netvrdím. Ale konal se u nás například průzkum, koho by Češi rádi měli za sousedy. Dobře z něj vyšli například Slováci, Rusové si vedli výrazně hůře (průzkum najdete zde).
To je ale špatně položená otázka a ukáže se to, když položíte otázek více. Když se v Německu zeptáte upřímně, jaký je vztah k Rusům, lidé odpoví pozitivně. Většina lidí řekne, že nemá problém pracovat s Rusy. Až když se zeptáte, zda lidé chtějí, aby si jejich děti vzaly Rusku nebo Rusa, řeknou, že ne. Ono je normální, že každý národ preferuje vlastní občany. Kdyby se u vás udělal důkladný průzkum, mohly by to být zajímavé výsledky. Nevěřím prostě v absolutní nenávist Čechů k Rusům. Ani v absolutní lásku Rusů k Putinovi.
To je vlastně docela pozitivní závěr.
Češi, řekla bych, netráví sto procent času přemýšlením o Rusku a o Rusech. Mají své problémy, své zájmy. Putin není hlavní aktér jejich životů.
Říkala jste že spíte - nebo se snažíte hodně spát. O čem sníte?
Když spím? Nemám sny, nebo je rychle zapomínám, vypadnou mi z hlavy. Jestli myslíte budoucnost, tak má osobní budoucnost není vůbec jasná. Mám plán na jeden rok dopředu: pracovat, dělat projekty s nadací. Ale plán na dva roky, tři, pět? To nemám.
Loni v únoru zastřelili Němcova v Moskvě:
27. února 2015 |
