Myslíte si, že nové kolo mírových jednání mezi Izraelem a Palestinou tentokrát konečně uspěje?
Americký ministr zahraničí John Kerry to s dialogem myslí velice vážně, což mě činí opatrně optimistickým. Pro mír je nyní navíc také mnoho Izraelců. Po mém soudu ale potřebujeme komplexní, regionální řešení, nikoli jen dohodu mezi Izraelem a Palestinou. Je třeba jednat i o situaci v Egyptě, hlavně o Sinaji (kde nyní operují i islámští radikálové - pozn.red.). Region je teď samozřejmě rozbouřen především válkou v Sýrii. Klid ovšem není ani v Iráku. Je proto třeba vytrvat u jednacího stolu, kde sedává i americký ministr Kerry. A Izraeli bych poradil, aby nejprve hledali – a pokud možno nalezli – kompromis s nejbližšími sousedy, tedy Palestinci. Až poté bych řešil komplikovaný vztah se Sýrii, či Íránem.
Co je podle vás hlavní překážkou izraelsko-palestinského mírového urovnání?
Stanovení hranic. Pak se totiž lze dohadovat na výměnách území. Třeba i toho palestinského, kde teď již stojí izraelské osady. Ano, ochotu měnit území považuji za svého druhu magickou formuli. Přijmeme-li tuto zásadu, otevřeme si dveře k úspěchu. Mimochodem, tento přístup podporují rovněž další arabské země.
Mluvil jste o komplexním řešení pro blízkovýchodní region. Co podle Vás mohou způsobit případné americké útoky na Sýrii? Prezident USA Barack Obama je stále nevyloučil, byť se zdá, že šanci nyní dostalo diplomatické řešení.
Některé arabské státy opravdu chtěly, aby USA zaútočily na syrský režim Bašára Asada. Další arabské země se útoku naopak bály. Region není jednotný. Nicméně, jedinou šancí, jak americkému útoku předejít, bylo a je politické řešení syrského konfliktu. Nemyslím si totiž, že by případný útok na Asada situaci v Sýrii, na bojišti, výrazně změnil. USA zvažovali - či stále zvažují - snad spíše jen jakýsi trest za použití chemických zbraní.
Nabíl Amr Bývalý palestinský ministr a novinář Nabíl Amr Palestinský politik a novinář. Působil jako ministr informací i velvyslanec v Egyptě. Proslul také jako kritik Jásira Arafata. V červenci roce 2004 byl ve svém domě neznámým útočníkem postřelen do nohy, o kterou přišel. |
Může být plán Asadova chemického odzbrojení vůbec úspěšný? Syrský prezident byl k němu donucen, Rusové navíc vždy stojí za ním.
Má zkušenost mi říká, že o jakémkoli plánu na Blízkém východě je preventivně třeba pochybovat. Mám ale ze to, že nasazení chemické zbraně 21. srpna bylo zlomem i v ruské podpoře Asada - ta nyní již nebude moci být bezpodmínečná. Pokud se USA s Ruskem dohodnou na detailním plánu, Asad jej bude muset přijmout. Nebude mít na výběr.
Ke komu chovají Palestinci ze Západního břehu větší sympatie? K syrskému režimu, či povstalcům?
Palestinská administrativa v čele s prezidentem Mahmúdem Abbásem zastává neutrální pozici. I kvůli palestinským uprchlíkům, kterých před začátkem konfliktu v Sýrii žilo přes šest set tisíc. Někteří z nich působí v armádě, jiní pracovali jako úředníci. Mnozí již ze Sýrie uprchli, stejně jako jejich sousedé, ale podle mých informací jich většina v zemi zůstává. Musíme být proto ve vztahu k Sýrii opatrní. Co se týče sympatií: již nejsem nyní členem palestinské vlády, takže mluvím za sebe, když se domnívám, že lidé v oficiálních strukturách snad spíše straní syrské revoluci. Stejně jako běžní obyvatelé Západního břehu po mém soudu fandí častěji opozici. I z historických důvodů: lidé nezapomněli na konflikt, který měla se syrským režimem Organizace pro osvobození Palestiny (tato zastřešující organizace na Západním břehu v jistém smyslu vládne - pozn. red.).
Kde stojí syrští Palestinci? Lze je nalézt na obou stranách syrského konliktu.
Nejen média psala o široce sdílené obavě, podle které se zahraniční spojenci Bašára Asada chystali v odvetě na americký útok napadnout Izrael. Nejspíše raketami. Tím, že útok USA může zažehnout regionální konflikt, hrozil i ruský prezident Vladimir Putin. Asadovými spojenci mají experti na mysli Írán a libanonské hnutí Hizballáh, ale i palestinské skupiny Hamás, či Islámský džihád.
Nevěřím, že by měly Írán, Hizablláh, či Asadova Sýrie v plánu napadnout Izrael. Vědí totiž, co by následovalo. Nejen izraelská, ale i americká odpověď. Pokud již něco podniknou, půjde o velmi omezenou akci. Pro Sýrii a Hizballáh by totiž měla otevřená válka s Izraelem ničivé důsledky. Nedomnívám se proto, že by v regionu vypukla širší, velká válka.
Ještě k palestinskému hnutí Hamás. Jak se zachová, udeří-li nakonec USA na Sýrii?
Hnutí Hamás váhá. Ocitlo se totiž v nelehké situaci. V nynější blízkovýchodní konstelaci Hamas nemůže stát na straně Asada. Utrpí ale také tím, když naruší - či ukončí - vztahy s Íránem, který jej podporuje. Hamas také nedávno ztratil spojence v Egyptě (za palestinským hnutím stáli Muslimští bratři, jejichž prezidenta Muhammada Mursího zkraje července sesadila armáda, která nyní bratry potírá - pozn.red.).
Myslíte, že Asad může přežít v čele Sýrie?
Pochybuji. Byť si nyní jen málokdo troufá odhadnout, jak se situace v Sýii vyvine. Jistě, za Asadem stojí Rusko, proběhnou další jednání, konference. Přesto se domnívám, že po krveprolití, které Sýrii potkalo, nemůže Asad pokračovat v řízení státu. Během občanské války již zahynulo více než sto tisíc lidí. Další byli zraněni, uprchli ze země. Je také možné, že Asad dokončí termín ve funkci (Asad má v prezidentské funkci formálně skončit příští rok, svobodně zvolen však nebyl - pozn.red.) a pak prostě odejde.
Syrské chemické zbraně zničíme, shodly se velmoci. Odvrátily útok:
