Aleppo je zoufalé a zrazené, říká polský dokumentarista syrské války

Řada postav jeho dokumentárního filmu ze syrského Aleppa v posledních měsících zemřela. Polský dokumentarista Michal Przedlacki proto potřebuje co nejdříve zpět. "Chci zachytit osudy obyčejných obyvatel města, obyčejných Syřanů, kteří se cítí být zrazeni a opuštěni okolním světem," říká v rozhovoru pro iDNES.cz.

Kdy a jak dlouho jste v Aleppu natáčeli?
V Aleppu jsme pracovali loni v červenci a srpnu. Nebyli jsme ale stále jen v tomto městě. Pohybovali jsme se spolu s postavami snímku, takže jsem několik dní strávili třeba také v Turecku. Celkem jsme natočili dvě stovky záběrů.

Ve filmu jsme použili i záznamy Muhammada Sajída, kolegy z Aleppo Media Center (AMC). Plus archivní snímky této organizace. 

Michal Przedlacki

Polský humanitární pracovník, fotograf a dokumentarista. Působil v Čečensku i Sýrii, kde pracoval pro českou humanitární organizaci Člověk v tísni. A posléze jako režisér a kameraman. V Polsku loni získal prestižní novinářskou cenu za reportáž ze Sýrie.

Měl jsem loni možnost být několik dní s tebou v Aleppu, proto si dovolím ti tykat. Setkal jsem se tu s šajchem Kásimem, klíčovým spolupracovníkem mise Člověka v tísni. Vím, že Kásim, který ve filmu vystupuje, zemřel. Kolik hrdinů tvého snímku od loňska zahynulo?
Zemřel islamistický bojovník Abú Hajdar, jeho bratr i nejstarší syn, všichni na frontě. Nežije ani řidič ambulance: zabil ho odstřelovač cestou na tureckou hranici, kam vezl pacienta. Plus několik dalších, včetně šajcha Kásima, samozřejmě. Nelze si zvyknout na fakt, že hrdinové tvého snímku takto odcházejí.

Tvůj film ukazuje dramatické situace. Situace v Aleppu se ovšem od loňského léta ještě zhoršila. Do jaké míry?
Významně. Dramaticky. Vládní helikoptéry začaly shazovat na civilní čtvrti Aleppa takzvané barelové bomby (výbušnina je spolu s kusy kovu a naftou umístěna do sudu, po dopadu má zvláště ničivé účinky - pozn.red). Tyto útoky jsou nyní na denním pořádku. Pro představu: jen za prvních dvanáct dní letošního února dopadlo na povstalecké čtvrti Aleppa na 214 takových bomb. Jedna má okolo půl tuny.

Co se týče našich podmínek při natáčení: byli jsem tehdy ve specifické, výhodnější situaci, v Aleppu jsme totiž byli již známí. Pracovali jsme tu předtím jako humanitární pracovníci. Typický novinář přijede a teprve se seznamuje se situací i lidmi. To my nemuseli.

Říkáš, že jsi v Aleppu nejprve působil jako humanitární pracovník. Teď jsi natočil film, který není apolitický. Obviňuješ vládu syrského prezidenta Bašára Asada z krutostí páchaných na vlastních občanech. Což je v rozporu s obecným chápáním úlohy humanitáře, který má být nestranný. 
Ano, ptali se mě na to. Odpověděl jsem takto: pokud jsi obklopen čirým zlem, pokud denně sleduješ čiré zlo, nezáleží na tom, zda jsi, či nejsi humanitární pracovník. Jsi především lidská bytost, která musí podat svědectví.

Nazývají mě teď aktivistou jen proto, že soucítím s jinými lidmi. Dříve byla právě starost o bližní znakem lidské bytosti, teď si vysloužíš jen přízvisko aktivista.

I ve tvém filmu se objevují Syřané, kteří bojují v - řekněme - islamistických formacích. Právě oni vzbuzují na Západě nejvíce obav. Může být díky nim poválečná Sýrie mnohem náboženštější než dosud?
Myslím, že nová Sýrie bude mnohem islámštější, náboženštější. Věřím také, že tamní režim bude méně brutální. I v našem filmu se snažíme popsat vlastní zkušenosti s islámem inspirovanými bojovníky. Mám za to, že většina z nich - ne všichni, samozřejmě - je umírněná a nenaplní tyto obavy Západu.

Syrový snímek ze zničeného města

Film s názvem „Zápisky z temnoty. Aleppo“ natočili Michal Przedlacki a Wojciech Szumowski. Ve snímku se objevuje logo české organizace Člověk v tísni, pro kterou polský autor filmu Michal Przedlacki ve válkou rozbouřené Sýrii pracoval jako humanitární pracovník. Syrový dokument o zničeném městě lze shlédnout v neděli 9. března na plátně pražského kina Atlas. Festival Jeden svět se pak vydá do dalších měst České republiky.

Ostatně, mám pocit, že Západ hledá nového nepřítele poté, co padl Sovětský svaz, který tuto roli plnil. Někteří politici - v tomto případě nedobré bytosti postrádající lidský soucit - rozhodli, že tím postrádaným rivalem budou lidé vyznávající islám.

Nedůvěrou ovšem trpí i muslimové vůči Západu. Když jsem se poprvé setkal s již zmíněným šajchem Kásimem, byl vůči mě dosti podezřívavý. Později jsme se spřátelili. Jednou, to jsme si již důvěřovali, mi vyprávěl, jaký nabyl z arabských médií dojem o Evropanech. Domníval se, že jsme sobečtí, necitliví. Že nás zajímají jen peníze. Šajch Kásim mi posléze řekl: jsem rád, že to o Evropanech není pravda.

Co si obyčejní obyvatelé Aleppa, postavy tvého filmu, myslí o postoji západních politiků k syrské krizi?
Znáš příběh Jana Karského? Polského odbojáře, který během druhé světové války přinesl Západu svědectví o nacistickém vraždění Židů? O holocaustu? A oni jeho poselství nevyslyšeli? Neboť mu mnozí prostě nedokázali uvěřit?

Cítí se být v kůži Karského, který právě opustil pracovnu západního politika. Karského, kterému neuvěřili. Jsou denně vražděni a svět jen mlčí. Cítí se být  zrazeni a opuštěni. Jsou zoufalí.

Jaké máš poslední zprávy z Aleppa? Předpokládám, že neveselé...
Situace je velmi špatná. Během posledních týdnu jen z města Aleppa uprchly další snad dvě stovky tisíc lidí. Vyhnalo je silné bombardování vládních sil.

Kam jdou?
Dobrá otázka. Venkovské oblasti směrem k turecké hranici jsou přeplněné uprchlíky. V Sýrii navíc byla - či je - krutá zima. Teploty klesaly pod bod mrazu, situaci komplikoval sníh.

Chystáš se vrátit zpátky do Aleppa? Kdy?
Co nejdříve. Chci se setkat s lidmi, o kterých vypráví film. A kteří přežili. Rád bych natočil snímek o jejich dalších osudech.

Jak se připravuješ?
Věřím, že mi ochranu poskytne komunita. lidé, společnost. Je účinější než neprůstřelná vesta a přilba, která tě není schopna spasit, pokud se tě někdo rozhodne zabít. Pokud chceš pracovat ve válečné zóně, musíš tu být společensky přijat. Lidmi, bojovníky, všemi. Lidé musejí cítit, že to, co děláš, je upřímné. Že nemáš postranní úmysly. Že chceš prostě jen natočit, jak tragický je osud Aleppa.

Někteří - ne všichni, pochopitelně - zahraniční novináři se dopracují až k rozhovoru s některými z nejtvrdších, nejradikálnějších islamistických oddílů. A pak položí velmi otevřenou otázku, která může dotázané bojovníky znejistit. Mohou nabýt dojmu, že dotyčný reportér je vyzvědač, agent. Slyšel jsem, že někteří z unesených, zadržovaných žurnalistů takovou chybu udělali.

Když se mě žurnalista ptá, jak vnímat Aleppo, jak se chovat k tomu městu, obvykle odpovídám: měj stále na paměti, že Aleppo je organismus, který utrpěl velmi vážné zranění. Pokud přijdeš a strčíš prst do této rány, tělo zareaguje, aby se ochránilo. Zaútočí.