Izrael i přes apely Západu pokračuje v útocích na Gazu a vypadá to, že je odhodlaný definitivně zlikvidovat zázemí radikálního hnutí Hamas. Může se mu to podařit?
Definitivní zničení této organizace je prakticky nemožné, protože její součástí není jen vojenská složka. Jeho základem je dlouhodobá frustrace palestinského obyvatelstva způsobená sociálními problémy, nemožností jakékoli perspektivy a izraelskou okupací. Pokud tyto příčiny nezmizí, nezmizí ani Hamas.
Jan ZouplnaPhDr. Jan Zouplna, Ph.D. (1977) vystudoval hebraistiku na Univerzitě Karlově a získal doktorát z dějin a kultur zemí Asie a Afriky, se specializací na dějiny Blízkého východu Od roku 2003 působí v Oddělení Blízkého východu v Orientálního ústavu Akademie věd ČR, kde se zaměřuje se na soudobé dějiny Blízkého východu, židovské dějiny a politiku Izraele. Od roku 2005 působí jako výkonný redaktor mezinárodního časopisu Archiv orientální: Quarterly Journal of African and Asian Studies. Je členem European Association for Jewish Studies, která sdružuje vědecké pracovníky zabývající se tématikou židovských studií na starém kontinentě. |
Co je hlavní příčinou současných bojů? Není vražda izraelských mladíků a upálení palestinského chlapce spíše záminka?
Při dlouhodobém pozorování tohoto konfliktu se nemohu ubránit dojmu, že čas od času nastane potřeba vyprázdnit vojenský arzenál na obou stranách. Pak už je celkem jedno, co bude fungovat jako rozbuška. Tentokrát to bylo trochu překvapivé, protože situace působila spíš klidně. Takže ten konflikt je ještě zbytečnější, než bývá pravidlem.
Tradiční scénář je, že Hamas začne odpalovat rakety, Izrael reaguje a následuje eskalace. Tentokrát jako první zaútočil Izrael. Reagoval nepříliš promyšleně a zodpovědně. Zahájil útoky na pozice Hamasu, aniž by měl důkazy, že to byl skutečně Hamas, kdo stál za vraždou oněch mladíků. Politické vedení Izraele selhalo na celé čáře. Není možné, aby zodpovědný demokratický politik veřejně v médiích v takovéto situaci přísahal pomstu a odplatu.
Izrael v současnosti vědomě podniká nálety i na místa, kde žijí civilisté. Umírají děti, staří lidé... Není to provinění proti mezinárodnímu právu?
Izraelské vedení se nechová jako zodpovědný partner mezinárodního společenství. Provádí jakousi primitivní kmenovou vendetu, ve smyslu: „Zabili jste nám tři lidi, tak my vám zabijeme tři sta.“ To se týká samozřejmě i potenciálních obětí na izraelské straně. Politické elity obou států berou vlastní veřejnost jako živý terč. Izraelská strana ale neútočí primárně na civilisty, ale na Hamas. Spíš se nezajímá o dopad útoků na strádání civilistů.
Je na místě důrazný apel na izraelské politické vedení, aby se choval jako zodpovědný partner mezinárodního společenství, a ne jako spratek, který má přičiněním osudu nevyčerpatelný vojenský arzenál, se kterým si může podniknout, co chce. Hamas je na seznamu teroristických organizací, zatímco Izrael je vnímán jako legitimní partner mezinárodního společenství, takže požadavky na určitou etiku jednání jsou u něj na místě.
V noci na neděli vyslali Izraelci poprvé na území Gazy komando. Dosud podnikali jen nálety. Myslíte, že to je ojedinělý výpad, nebo začátek velkého pozemního útoku?
Nevím, pravděpodobnost je padesát na padesát. Situace se stále mění. Izraelská strana z úst premiéra Netajahua situaci nejdřív výrazně eskalovala. Potom následovalo stažení, kdy Netanjahu prohlásil, že jeho cílem není pozemní invaze. Nyní se situace opět mění.
Pozemní útok by obě strany dřív vyčerpal
Nebyl by pozemní útok cílený výhradně na stanoviště Hamasu z ohledu na životy civilistů „šetrnější“?
To nedokážu odhadnout. Ale myslím, že přerušení běžného občanského života by bylo zásadní a došlo by k devastaci zbytků infrastruktury, která tam je. Civilní obyvatelstvo by tímto podle mě nezískalo. Tak jako tak by na situaci doplatilo. Jediné pozitivum, které v tom vidím, je, že pozemní ofenzivou se mohou obě strany dříve vyčerpat než v případě leteckých a raketových útoků, které mohou vesele pokračovat i několik týdnů.
Ovšem útočí také Hamas. Na území Izraele odpálil stovky raket, které ale díky izraelskému protiraketovému systému zatím nikoho nezabily. Má Hamas vůbec šanci zasáhnout Izrael jinak než atentáty?
Jednání Hamasu je jako z encyklopedie politického terorismu, protože jedním z cílů je i mezinárodní letiště Bena Guriona u Tel Avivu, což je civilní cíl par excellence. To je neakceptovatelné jednání. Ale reálně Hamas vojensky nemůže Izrael žádným způsobem zasáhnout. Nedokáže zaútočit ani na izraelské vojenské základny v Negevu, které jsou geograficky blízko.
Do jaké míry se většinová politická reprezentace Palestiny v čele s Mahmúdem Abbásem ztotožňuje s jednáním Hamasu?
Ať ztotožňuje nebo neztotožňuje. Otázka je, co s ním může dělat, jestli může dlouhodobě takovýto výrazný politický proud myšlení ignorovat, jen proto, že EU a Spojené státy Hamas za partnera nepovažují.
Jak ale palestinské vedení přistupuje například k současným útokům Hamasu na území Izraele?
Palestinská scéna je natolik rozštěpená a nekoordinovaná, že pochybuju, že tam se někdo někoho ptá na nějaké oprávnění. Je třeba říct, že na Západním břehu Jordánu, který kontroluje Fatah, v první fázi místní policie pomáhala izraelským složkám v hledání oněch tří mladíků. Myslím, že Abbás se v počátcích, na rozdíl od Netanjahua, snažil nějakým způsobem tu situaci uklidnit.
Mírový proces je mrtvý
Poslední mírové rozhovory ztroskotaly na tom, že se palestinský vůdce Mahmúd Abbás smířil s hnutím Hamas. Čistě hypoteticky, kdyby se Izraeli podařilo zlikvidovat radikály z Hamasu, otevřelo by to cestu k dlouhodobějšímu klidu?
Řekl bych, že ne. Situace devadesátých let, která byla neobyčejně diplomaticky příznivá, se už nebude opakovat. Mírový proces jako takový je mrtvý. Izraelské vedení je natolik sebevědomé, že pokud nenastane výrazný americký nátlak, tak bude vůči tlakům na mírové řešení imunní. Účast Hamasu ve vládě je asi pro Izrael částečně záminkou.
Zmůže v současné situaci něco tlak Západu? Nebo jsou výzvy Rady bezpečnosti jen házením hrachu na zeď?
Politické páky jsou zejména na straně Spojených států, je ale cítit, že Obamova administrativa je tímto konfliktem unavena. Uměl bych si představit ekonomické páky, které by uplatnila Evropská unie na Izrael, společně s některými arabskými státy a jejich ekonomickými pákami na Hamas.
Izrael a konflikt s Palestinci |
Před časem se spekulovalo, že by na klid v oblasti mohla dohlížet třetí strana, konkrétně jednotky NATO. Je to reálné?
Myslím, že izraelská strana nic takového nepřipustí. Izrael je natolik silný v kramflecích, že žádnou interferenci do vnitřních záležitostí nepřipustí.
Umíte si v současné situaci představit nějaké řešení, které by situaci uklidnilo?
Ten konflikt nemá konce, nemá nejspíš řešení a s pravidelnou periodicitou tří, pěti let se objeví nějaká větší lokální eskalace. Mírové řešení, jak by si ho představovalo mezinárodní společenství už od čtyřicátých let, je vždy odmítnuto jednou stanou konfliktu, někdy oběma.
Je možné, aby dva takto odlišné národy, s odlišným náboženstvím a celou bolestnou historií vzájemných konfliktů, jednou dokázaly žít v klidu vedle sebe?
Izrael i Palestina mají nezpochybnitelné etické a morální argumenty. Na straně Židů to je založení státu, které bylo snahou najít domov pro neustále perzekvované uprchlíky. Na straně palestinské: „Fajn, stalo se. Ale stalo se to v Evropě, tak proč by se to mělo řešit na úkor nás.“ Morálně je izraelský i palestinský pohled zcela oprávněný. Problém je, že to jsou pohledy, které nejsou kompatibilní.
Náboženská otázka v tomto konfliktu nehraje příliš roli. Pokud izraelské vedení má v něčem poměrně čistý štít, tak je třeba říct, že i v rámci okupace Západního břehu bylo vždy velmi ostražité, aby nenarušilo fungování náboženského života a náboženských institucí.
Izraelské rakety zasáhly dům policejního šéfa v Gaze:
