Jaký je status lidí, kterým pomáháte? Jde o žadatele o azyl, odmítnuté žadatele, nebo přistěhovalce?
My na jejich oficiální status příliš nehledíme. Neškatulkujeme lidi. U nás věříme v demokracii jako základní prvek v integraci těchto lidí do naší společnosti. Abychom je mohli správně naučit principy demokracie, musíme na jejich oficiální status zapomenout. Příchozím vždy říkáme, že jsou jedním z nás.
Morten Goll a Trampoline House Morten Goll je současným ředitelem komunitního centra Trampoline House, které pomáhá s integrací uprchlíků. Za jeho založením v roce 2010 stojí skupina umělců, žadatelů o azyl a studentů. Založením komunitního centra reagovali na špatné podmínky v oficiálních azylových centrech a izolaci žadatelů o azyl od okolí. Uprchlíci v Tampoline House mohou využít služeb právního poradenství, společně pak absolvují celou řadu jazykových či řemeslnických kurzů. Centrum ve svých začátcích fungovalo za částečné podpory státu, později se muselo začít spoléhat výhradně na financování z grantů a finančních darů. Zdroj: Trampoline House |
Dočetl jsem se, že pomáháte i lidem, jejichž žádost o azyl úřady odmítly. Je to legální?
No, řekl bych to tak, že to není ilegální. Pomáháme lidem, na to se soustředíme.
Jak se liší vaše pomoc uprchlíkům od pomoci, kterou jim poskytují oficiální zařízení financovaná vládou?
Naše vláda se snaží vytvořit tak špatné podmínky pro uprchlíky, aby se sami rozhodli odejít. My jsme toho názoru, že tento systém lidi demotivuje k jakékoli akci. Po pár týdnech v uprchlickém táboře nebo azylovém centru nechtějí pak dělat nic. Pokud budete s lidmi jednat tak, jak s nimi jednají v uprchlických táborech, stanou se z nich v podstatě klienti našeho sociálního systému. V podstatě nemají možnost převzít nad svým životem kontrolu.
Chtěl bych zdůraznit, že my svým způsobem uprchlíkům nepomáháme. Poskytujeme jim pouze platformu pro to, aby si dokázali pomoct sami. Mně osobně ve skutečnosti uprchlíci nezajímají, zajímá mě demokracie. Tohle je podle mě jediný způsob, jak pomáhat uprchlíkům. U nás v Trampoline House nenávidíme charitu. Chceme být opakem charity.
Jaké podmínky v dánských uprchlických táborech panují?
V táborech čelíte chudobě, protože nemůžete pracovat. Jste izolováni. Ven v podstatě nemůžete, protože nemáte peníze. Tábory jsou daleko v lesích, izolovány od ostatní populace. To vše vede k jevu, který se jmenuje duševní paralýza. Je to stav, kdy vám začíná vynechávat mozek. Zapomenete, kdo jste. Zapomenete, co umíte. Jedinou možností pak pro vás je čekat, až vám někdo dá další peníze, přístřeší a jídlo.
Kolika uprchlíkům v současnosti pomáháte? Mohou si u vás vydělat nějaké peníze?
Máme tady asi sto uprchlíků z azylových center a táborů, kteří k nám dochází a pak máme asi 75 dalších lidí, kteří již dostali azyl a pracují zde jako dobrovolníci. Co se týče finanční stránky, tak žadatelům o azyl pouze platíme peníze na cestu z a do azylových center. Lidé tady ale mohou najít ty správné lidi, kteří jim později pomohou najít práci.
Malmö je pro uprchlíky branou do Švédska. Nebojíme se, říkají místní |
Odkud uprchlíci pocházejí? A jaké mají vzdělání?
Obecně se to říct nedá. Někteří vystudovali univerzitu, jiní byli z dělnické třídy nebo byli zemědělci. Máme tu i lidi, kteří nikdy nechodili do školy. Neděláme ale mezi nimi rozdíly. Máme tady lidi ze Sýrie, Íránu, Iráku, Palestiny, Somálska, Súdánu, Eritreje, ale také z Nepálu. Celkem se u nás setkávají lidé asi 25 národností.
Jak lidé z odlišných kultur a s odlišným náboženstvím dokáží spolupracovat?
Celý proces integrace musí být založený na tom, že se navzájem respektujeme. Všichni musí respektovat kulturu, kterou si s sebou tito lidé přinesli, stejně jako oni musí respektovat naší kulturu a zvyky. Když k nám přijde někdo nový, říkáme mu, že ho rádi přijmeme, pokud nás bude bezpodmínečně respektovat. Na oplátku mu nabízíme stejný respekt. Stejně tak se musí uprchlíci respektovat mezi sebou.
A v oficiálních zařízeních to takto nefunguje?
Ne. Náš postup je v protikladu k tomu, co se děje v táborech a v Dánsku obecně. Dánové jsou velmi rasističtí, moc se o tom ale ve společnosti nemluví. Když už se o tom mluvit začne, lidé se hned rozohňují a tvrdí, že rasisté rozhodně nejsou. Ve skutečnosti je ale rasista každý. I já jsem rasista, my všichni jsme rasisté. Rasismus pochází ze strachu z ostatních lidí. Je to přirozené, nemůžete se tomu vyhnout. Každý má strach z toho, co nezná. Otázkou vždy je, jak se k tom strachu postavíte.
V táborech je rasismu plno i mezi uprchlíky. Každý se drží své kultury a tradic a nevylézá ze skupiny stejně smýšlejících lidí. Když pak přijdou k nám, řeknou – možná jsem z Íránu, ale můžu mít kamaráda Súdánce. To by se v uprchlickém táboře nikdy nestalo. Demokracie, o které jsem před chvíli mluvil, je základem tohoto procesu.
Z mostu přes Öresund je pomník uprchlické krize, pro běžence se uzavřel |
Již několikrát jste v souvislosti s integrací zmínil pojem demokracie. Co podle vás demokracie znamená?
Já mám na mysli jiný druh demokracie, než ten, který nám ukazují vlády. Těmi už je celá Evropa přesycena. Lidé vládám nevěří. Politici je unavují, protože přichází s řešením problémů, které sami způsobili. A dokonce je ani nedokáží vyřešit. My tady mluvíme o demokracii, kterou v sobě cítí každý člověk. Jejím základem je to, že když máme s něčím problém, tak si o tom promluvíme.
Levicové ani pravicové strany nepochopily proces integrace uprchlíků. Není to o dávání ani o tvrdém přístupu, ale o vzájemné respektu a demokracii, o které mluvím. Stačí se podívat do praxe. Spoustu lidí, kteří utekli ze své vlasti, prchli před diktátory. Podvědomě hledají demokracii, i když ji mnozí z nich nikdy nezažili. Lidé, kteří přišli do naší země, touží po tom, aby je zde akceptovali. Touží po dodržování lidských práv. Chtějí se stát součástí dánské společnosti.
Setkal jste se se ve vašem komunitním centru s agresivním chováním uprchlíků?
Přijímáme každého, takže jsme nějaké problémové případy pochopitelně měli. Ale často se nakonec obrátí v dobré. Dobře to ilustruje případ bývalého bojovníka Talibanu, který k nám jednoho dne přišel a vypadal jako terorista z komiksu (smích). Nejdřív jsem se ho bál. Přišel ke mně do kancelářa a ptal se, co je tohle za místo a jak tady pomáháme.
Zákaz vstupu těm, kdo se nedomluví. Dánské bary chrání ženy před běženci |
Řekl jsem mu, že je tady vítán, pokud nás bude respektovat. Přednesl jsem mu naše pravidla a sdělil, že pokud se do zdejší komunity zapojí, může něco dostat i nazpět. Nakonec se stal naším nejúspěšnějším pracovníkem v uprchlických táborech, který k nám vodí další lidi. Teď za námi chodí a říká nám o problémových případech nebo o lidech, kteří jsou na dně a potřebují pomoct.
Myslím si, že sporů tady nemáme víc než v jakémkoliv baru v Kodani. I u nás to bývá způsobeno alkoholem, hlavně při pátečních tanečních zábavách. Pokud se to stane, vzpurného člověka požádáme, aby se zklidnil. Pokud pokračuje, pošleme ho pryč. Pamatuji si i na případy, kdy jsem asi pětici žadatelů o azyl vykázal na jeden měsíc.
Jednalo se i o násilné útoky?
Jeden z těch, které jsem vykázal, vyprovokoval rvačku. Vlastně všechny násilné incidenty jsou způsobené alkoholem. V této souvislosti bych jmenoval jeden případ, kdy žena, která se opravdu hodně opila, rozbila lahev o hlavu muže, který ve skutečnosti vůbec nic neprovedl. Mluvíme ale o pěti incidentech za pět let fungování Trampoline House. To je podle mě zanedbatelné.
Jaký je pohled Dánů na uprchlickou krizi?
Lidé jsou podle mě v poslední době vyděšení. Politici mluví o krizi, ale podle mě žádnou krizi nemáme. Uprchlíků je více, než v předešlých letech, ale například v Dánsku jsme v roce 2015 přijali 14 tisíc uprchlíků, to není nic. V téhle zemi žije 5,6 milionu lidí. Mohli bychom se s tím lehce vypořádat.
Uprchlická krizeMALMÖ: Reportáž z města, které je branou do Švédska ŘECKO: V Egejském moři roste zeď proti běžnecům VYHOŠTĚNÍ: Deportace z Německa váznou PŘEHLEDNĚ: Jak Evropa zavírá dveře STUDIE: Evropa nerozumí pravidlům migrace DUNKERQUE: Běženci táboří na bývalých bojištích BERLÍN: Uprchlíci obsadili sídlo Stasi NĚMECKO: Běžence z Maghrebu budeme vracet EXPERT: Plot na severu Řecka Evropě uleví CENNOSTI: Dánsko migrantům zabaví majetek |
Neoznačoval bych to proto za uprchlickou krizi, ale za krizi politickou. Politici neví, co mají dělat, tak zavírají hranice. Pokud bychom přitom aplikovali správné postupy integrace, o kterých už jsem mluvil, dokážeme přijmout desetkrát více lidí, než kterých se teď bojíme.
Jak by se tyto postupy podle vás měly aplikovat v širší praxi?
Vše musí vzejít od obyčejných lidí. Stačí založit komunitní centra, různé zájmové kluby, kde budou mít uprchlíci možnost integrovat se do společnosti. Důležitá je role také větších sdružení, které by měly propojovat obyčejné lidi s vládou. Obyčejní lidé musí vzít principy demokracie a předávat je dál.
Uprchlíci a původní obyvatelé si mohou navzájem pomáhat. Z menších měst například odchází stále více lidí. Místní obchodníci tak musí zavírat své obchody, když ale v těchto městech dobře integrujeme uprchlíky, jejich byznys může dál fungovat.
Jsou podle vás dobrý řešením krize kvóty na přerozdělení uprchlíků, které se snaží prosadit Evropská komise?
V této souvislosti stále více pochybuji o tom, zda byl dobrý nápad rozšiřovat Evropskou unii na současných 28 členských zemí. Když se podíváte do 90. let a konflikt na Balkáně, měli jsme tady obrovské množství uprchlíků. V té době jsme měli menší a bohatší EU. Všechny země souhlasily, že si uprchlíky přerozdělí.
Nyní máme 28 zemí a mnohé z nich myslí jen na sebe. Nemají žádný smysl pro solidaritu. Když tyto země začnou říkat, že s tímto problémem nechtějí mít nic společného, dříve nebo později to logicky začne říkat i Dánsko. Solidarita je pryč. Bez rozšíření bychom podle mě stále měli Evropskou unii, která je založena na solidaritě.
