Katalánský parlament v pátek vyhlásil nezávislost. Má tento krok nějakou právní váhu, nebo se jedná o prázdné gesto?
Katalánský parlament v podstatě přijal rezoluci, která nemá oporu ve španělské ústavě ani zákonném rámci. Navíc rezoluci přijal velmi těsnou většinou. Jde tedy opravdu spíše o gesto. Parlament věděl, že pokud nezávislost vyhlásí, tak centrální vláda spustí článek 155 a odebere část autonomie. Teď musí konkrétní kroky, které určitě budou vzbuzovat emoce, činit Madrid.
Katalánský premiér Carles Puigdemont původně chtěl vyhlásit předčasné volby, čímž by nabídl určité politické řešení situace. Radikálnější zastánci separatismu ho však zřejmě přesvědčili, aby volby nevyhlašoval. Všem muselo být jasné, že v momentě, kdy nezávislost vyhlásí, dojde k aktivaci článku 155 a tím skončí jakékoli praktické dopady takto vyhlášené nezávislosti.
Martin Mejstřík Působí jako politolog na Institutu mezinárodních studií FSV UK. Specializuje se na populismus a politický vývoj zemí v oblasti Středozemí. Je spoluautorem knihy Populismus v časech krize. |
Madrid reagoval omezením autonomie. Co to pro Katalánsko znamená pro následující týdny?
To v podstatě nikdo netuší. Článek 155 je sice ve španělské ústavě od roku 1978, ale nikdy nebyl použit. Nikoho ani nenapadlo, že by ho někdo aktivoval. Nebyl použit ani v případě Baskicka, kdy zde působila ETA. Jde o bezprecedentní krok. Teď víme, že vláda Katalánska v podstatě přestala existovat a její pravomoci převzala jednotlivá ministerstva v Madridu.
Součástí omezení autonomie je i zbavení funkce vedení katalánské policie. Proč se Madrid zaměřil zrovna na bezpečnostní složky Katalánska?
Jeden z hlavních výdobytků autonomie Katalánska je jeho vlastní policie Mossos d’Esquadra, která vychází z lokálních milicí. Centrální vláda se nyní obává, do jaké míry by vedení policie bylo loajální k rozkazům z Madridu v případě potlačování nelegálních demonstrací a násilného odporu v Katalánsku. Do čela katalánské policie zřejmě dosadí lidi loajálnější centrální vládě.
Mohou spory ohledně Katalánska oslabit vládu v Madridu?
Dění v Katalánsku zcela jistě promění španělskou politickou scénu. Článek 155 byl schválen nejen vládnoucí Lidovou stranou premiéra Mariana Rajoye, ale také velkou částí opozice. Rajoy má velkou politickou podporu v řešení katalánské krize. Až však dojde k uklidnění situace, určitě se bude hledat viník, který eskalaci situace dopustil. Část viny nese i centrální vláda, což voliči v dalších volbách určitě zohlední.
Proč katalánský premiér po referendu jednal tak opatrně a nejistě?
Mandát z referenda nebyl příliš silný. Nedorazila ani polovina Katalánců. Kdyby se jednalo o právní referendum ve státě, kde tento institut existuje, tak by tento plebiscit nebyl platný. I sám Puigdemont referendum vypsal, aby dodržel slib, který dal voličům ve volbách v roce 2015. Tímto slibem se však zahnal do kouta, referendum musel vypsat. Paradoxně však v rámci koalice nepatří k nejradikálnějším zastáncům odtržení.
Snažil se proto o určitý kompromis. Na jedné straně byl tlačen radikálními separatisty, na druhé stráně narážel na neochotu Madridu k ústupkům. Mezi tím pak měsíc od referenda kličkoval a pokoušel se najít řešení. Dobře vidět to bylo předevčírem, kdy hodlal vypsat předčasné volby, ale nakonec si to rozmyslel.
Po pátečním rozhodnutí Senátu se objevily informace, že představitelům Katalánska hrozí za vzpouru až třicet let vězení. Jsou takové tresty či odsouzení reálné?
Minimálně členové katalánské vlády ze vzpoury být obžalováni opravdu mohou, ale muselo by dojít k další eskalaci krize, aby byli například zatčeni. U poslanců je to složitější. Katalánský parlament věděl, že obžaloba ze vzpoury hrozí, a proto v pátek o nezávislosti rozhodoval v tajném hlasování. Tam je nemožné určit, kdo jak hlasoval. Nějaká forma právní odpovědnosti je však vysoce pravděpodobná pro Puigdemonta, vicepremiéra a předsedkyni parlamentu. Nepředpokládám však, že by dostali vysoké tresty.
Je možné, že by situace v Katalánsku eskalovala až do násilností a Madrid musel reagovat silou?
Myslím si, že v násilí protesty a snahy o samostatnost nevyeskalují. Katalánsko je součástí evropského prostoru, kde si nikdo nedokáže představit nějaké boje v ulicích. Ani lidé, kteří jsou zastánci nezávislosti, tak zároveň netouží jít na barikády a bojovat proti státní moci. Mohou se však objevit určité formy odporu na bázi teroristických útoků. Ne zrovna proti lidem, ale proti symbolům státních institucí.
Pravděpodobná je forma pasivního protestu. Lidé zaměstnaní ve státních institucích v Katalánsku mohou odmítat pracovat. Ve Španělsku stále přetrvává strach z toho, co se tam odehrávalo ve třicátých letech (Španělská občanská válka, pozn. red.). To je mementem, které zabrání další eskalaci.
V prosinci Katalánsko čekají předčasné volby. Jak mohou zamíchat celou situací? Dá se říct, že je někdo jejich favoritem?
Problém voleb je, že se zatím vůbec neví, jak budou vypadat. Je dost možné, že Madrid postaví celou vládnoucí katalánskou koalici mimo zákon. Možná budou lídři těchto stran ve vězení. Mohou vzniknout nové strany. Jisté však je, že volby se stanou určitou náhražkou referenda. Strany si jasně vymezí kdo je pro a proti nezávislosti. Na základě toho lidé budou hlasovat v podstatě ve druhém referendu.
Madrid demonstruje za jednotné Španělsko. Puigdemont do vězení, hlásá dav |
Ve hře je také možnost, že strany prosazující nezávislost dostanou zákaz ve volbách kandidovat a následně mohou vyhlásit bojkot. Stejně jako nehlasovali zastánci setrvání u říjnového referenda. To by nebylo dobré, protože kdyby se do katalánského parlamentu dostali pouze politici prosazující setrvání ve Španělsku, lidi by je považovali jen za jakousi loutku Madridu.
Má vůbec Katalánsko v dohledné době regulérní šanci na nezávislost?
Ne. V současné situaci to možné není a nebylo to možné ani předtím. Separatistům se podařilo v lidech vzbudit dojem, že mají politickou sílu tyto věci prosadit. Španělská ústava a nastavení většiny španělské společnosti velí k územní celistvosti. V budoucnu může dojít jen k dojednání větší autonomie, například na úrovni Baskicka.
Myslíte si, že poslední kroky katalánského parlamentu regionu z dlouhodobého hlediska ublíží, nebo spíše pomohou?
S největší pravděpodobností uškodí. Místo dialogu se rozhodli jít do přímého střetu s centrální mocí. Moc dobře věděli, že centrální moc neuhne. Kroky Katalánska v posledních dvou letech směřovaly k vyhrocení situace a polarizaci společnosti. Teď bude pro lidi obtížné se smířit s tím, že Katalánsko nezávislé nebude. Viníci jsou ale na obou stranách. Centrální vláda nepřispěla svou neústupností, katalánská zase moc dobře věděla, k čemu region vede, ale nebyla schopna kompromisu. Dialogu obou stran to do budoucna rozhodně nepomůže.
