Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvJoch Trumpa před posledními americkými prezidentskými volbami preferoval před Kamalou Harrisovou. S odstupem ale přiznává, že byl možná příliš optimistický. „Trump mě v některých věcech zklamal,“ říká otevřeně.
Podle Jocha nelze Trumpovi upřít určité systémové zásahy do americké debaty. Za důležitý považuje především návrat k důrazu na individuální odpovědnost. „Zrušil onu společenskou konvenci, podle které je člověk vnímán skrze příslušnost k nějaké kolektivní entitě – rasové, genderové či jiné – a nastolil čistou, striktní meritokracii,“ říká.
Pozitivně hodnotí také tvrdý postup proti ilegální migraci. „Snížil přísun na historické minimum,“ konstatuje, byť zároveň připouští, že některé kroky byly „kontraproduktivní a problematické“. Trump podle něj jednal razantně – někdy až příliš.
Katastrofa a blamáž
Zahraniční politika přináší ještě výraznější kontrasty. Joch za úspěch označuje americké zapojení do izraelského úderu proti Íránu. „Bylo to velice úspěšné. Došlo k ochromení, možná i zničení íránského jaderného programu,“ domnívá se.
Stejně tak pozitivně hodnotí tvrdý tlak na venezuelský režim. Podle něj jde o signál, že Spojené státy jsou ochotny jednat, pokud to považují za svůj zájem.
Joch ale velmi ostře kritizuje Trumpův postup vůči evropským spojencům. Za největší zahraničněpolitickou chybu považuje nátlak na Dánsko kvůli Grónsku, včetně rétoriky o možnosti použití síly. „Tady už bych použil slovo katastrofa. Byla to blamáž,“ říká Joch bez obalu.
Podle něj šlo o zbytečný konflikt, který poškodil americkou reputaci v Evropě, aniž by přinesl konkrétní výsledek. „Poškodil reputaci Ameriky v Evropě – a nakonec nic nezískal. To byla nevynucená strategická chyba,“ dodává.
Přitom samotný zájem USA o větší bezpečnostní kontrolu v oblasti severního Atlantiku by podle něj mohl být legitimní, pokud by byl komunikován jiným způsobem.
Trumpova politika je podle Jocha kombinací intuitivních tahů a tvrdého mocenského instinktu. „On rád jedná na několika šachovnicích zároveň,“ popisuje. Výhodou je podle něj akceschopnost, nevýhodou sklon k improvizaci bez hlubšího vyhodnocení dopadů.
Pokus o odvolání?
Otázkou zůstává, co Trumpa čeká v dalších letech. Joch předpokládá, že k pokusu o odvolání prezidenta, během jeho mandátu přijde. „Pokus o impeachment určitě nastane,“ míní s tím, že demokratům může stačit prostá většina ve Sněmovně reprezentantů.
K faktickému sesazení prezidenta by ale bylo potřeba dvoutřetinové většiny v Senátu. „V této situaci je nemyslitelné, aby 67 senátorů hlasovalo pro jeho odvolání,“ konstatuje.
Trump není spojenec, ale partner ke kšeftu, říká v Rozstřelu Landovský |
Zdravotní kondici prezidenta Joch nehodnotí kategoricky, ale připouští, že věk je významným faktorem. „Přišel mi jako starší, unavenější člověk,“ říká o jeho projevu v Davosu. Zároveň ale zdůrazňuje, že se rozhodně nestává loutkou svého okolí, rozhodování zůstává plně v Trumpových rukou.
Celkový obraz je podle něj rozporuplný. Trump dokáže prosazovat zásadní změny a jednat razantně tam, kde jiní váhají. Zároveň ale činí kroky, které „zavánějí katastrofou“ a oslabují tradiční alianční vazby. „Jsou tam úspěchy, ale i chyby, které byly zcela zbytečné,“ shrnuje Joch.
Trump tak podle něj není ani spasitelem, ani čirou pohromou. Je to prezident, který dokáže být efektivní – a zároveň nebezpečně impulzivní. A právě tato kombinace bude podle Jocha určovat, jak bude jeho mandát jednou hodnocen.
