Roky po masakru v Srebrenici musí bosenské matky stále otvírat hroby

V sobotu uplyne 14 let od masakru v bosenské Srebrenici. A jako každý rok se budou 11. července pohřbívat na pamětním hřbitově Potočari nově identifikované ostatky z masových hrobů. Letos jich bude 534. A místní ženy, které přišly o manžely a syny, čelí dalším útrapám. Ostatky jejich blízkých se mnohdy nenajdou najednou a ženy tak vlastně musí pohřbít milované několikrát.

Bosenské matky se často ocitají před trýznivým dilematem: pátrači ještě pořád identifikují další ostatky roztroušené po masových hrobech. A ženy se rozhodují, zda mají pohřbít pár prvních kostí, nebo vyčkávat - možná i léta - až bude kostra celá.

Mnozí dávají přednost pohřbení i malých fragmentů těla. Pak je nalezena další kost a oni musí rodinný hrob znovu otevřít. O měsíce později naleznou pátrači další kus ostatků a pak další a další. Nešťastné ženy naříkají, že mají pokaždé pocit, jako by to byl nový pohřeb.

Masakr v Srebrenici

Bosenští Srbové obléhali Srebrenici, muslimskou enklávu na srbském území v Bosně, téměř po celou válku. Srbové město ostřelovali a konvojům s potravinami bránili ve vstupu. Muslimové na oplátku podnikali noční výpady do okolních srbských vesnic s cílem zmocnit se zásob jídla. Podle Srbů přitom zabili okolo 3 500 obyvatel. V létě 1995 spáchali bosenští Srbové v Srebrenici největší brutality od druhé světové války. Během několika dní povraždili a ukryli do masových hrobů na 8 tisíc místních chlapců a mužů.

Například Habiba Masičová se jednoho dne dověděla, že identifikovali tělo jejího manžela. Pracovník laboratoře jí řekl, že našli 90 procent mužova těla. Jeho kosti byly roztroušeny v různých masových hrobech. "A co děti?" ptala jsem se ho, vzpomíná Masičová. "Ten muž se odmlčel a já věděla, že něco není v pořádku."

Po jednom ze synů nebylo ani stopy, pátrači našli pouze malé kousky toho druhého. A analýza DNA nebyla s to určit, který to je. "Nemohla jsem dýchat," vzpomíná. "Nemohla jsem ze sebe vydat ani hlásku." A tak nemůže cenné kousky pohřbít, protože co napsat na náhrobní kámen? Sadem Masić, 1976-1995 nebo Sadmir Masić, 1977-1995? "Bratr teď čeká na bratra," pláče.

Rakve s ostatky z masových hrobů v Srebrenici (6. července 2009)

Po masakru tehdejší americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová mávala satelitními snímky masových hrobů členům Rady bezpečnosti OSN před očima. Washington ví, co se stalo a kde jsou masové hroby, řekla jim.

Srbští vojáci přispěchali na místa s buldozery a přemístili oběti na jiná místa, teď se jím říká "druhotné" masové hroby, aby zakryli důkazy o válečných zločinech. Jak stroje hrnuly těla před sebou, roztrhaly je na kousky, a části jednoho člověka tak nyní mohou být roztroušeny na několika místech.

Ostatky jednoho muže byly na pěti místech

"ICMP objevila ostatky jednoho muže na pěti různých místech a k nám se dostaly v 11 různých vacích na lidské mrtvoly," říká šéfka sarajevské pobočky organizace Kathryn Bombergerová. Jedna věc je jistá - je to noční můra pro forenzní vědu. "Je to ten největší forenzní hlavolam, jaký kdy ve světě existoval," konstatuje Bombergerová.

Jeden z masových hrobů poblíž Srebrenice.

Za hlavního viníka masakru je považován bývalý bosenskosrbský generál Ratko Mladič, který je stále na útěku. Z podílu na vraždění muslimů v Srebrenici je obviněn mimo jiné někdejší předák bosenských Srbů Radovan Karadžič. Ten byl loni zatčen a je ve vězení v Haagu, kde se bude zodpovídat před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY).

Válku v Bosně, jež si podle posledních odhadů vyžádala na 100 tisíc životů, ukončila daytonská mírová dohoda v prosinci 1995. Země se poté vnitřně rozdělila na dva silně autonomní správní celky, muslimsko-chorvatskou Federaci Bosny a Hercegoviny a Republiku srbskou.

pamětní den na masakry v Srebrenici

Asi stovka srbských organizací zabývajících se ochranou lidských práv požaduje, aby si 11. července připomínalo masakr v bosenské Srebrenici také Srbsko. Zástupci těchto institucí kvůli tomu demonstrovali před úřadem srbského prezidenta Borise Tadiče. Aktivisté se odvolávali na lednovou rezoluci Evropského parlamentu. Ta vyzvala všechny státy, které usilují o členství v Evropské unii, aby 11. červenec vyhlásily vzpomínkovým dnem na masakry ve Srebrenici.
V samotné Bosně a Hercegovině snaha prosadit potřebný zákon ztroskotala kvůli odporu srbských členů parlamentu. Srbský parlament ale o zákonu předloženém liberálními stranami ještě nehlasoval. Pouze zákonodárci v Černé Hoře doporučení Evropského parlamentu přijali a rezoluci o Srebrenici schválili.