náhledy
Od konce srpna, kdy se rozpoutala nová vlna etnického násilí, každý týden překračují hranici do Bangladéše tisíce rohinžských uprchlíků. Několik se jich v uprchlických táborech v okolí města Cox's Bazar svěřilo se svými příběhy Jorgeovi Silvovi, fotografovi agentury Reuters. Mezi nimi i šestatřicetiletá Anwara Begumová. Když se vzbudila, našla svůj dům v plamenech. Než se jí však podařilo dostat se ven, zřítila se na ni hořící střecha. Nylonové oblečení, které měla na sobě, se jí rozteklo po pažích. Manžel ji do bangladéšského uprchlického tábora nesl osm dní. „Myslela jsem, že zemřu. Snažila jsem se přežít kvůli svým dětem,“ popsala své pocity.
Autor: Reuters
Dvanáctiletá Setara Begumová byla se svými sourozenci uvnitř domu, který zasáhla raketa. „Z hořícího domu jsem zachránila osm ze svých devíti dětí. Setara tam ale byla uvězněná,“ popsala její matka Arafa. „Viděla jsem ji brečet uprostřed plamenů, bylo ale příliš těžké ji zachránit. Když jsme se k ní dostali, byla už vážně popálená.“ Serafin otec nesl dívku do Bangladéše dva dny. I přesto, že přišla o prsty na nohou, její chodidla se zahojila. To se však nedá říct o jejích psychických zraněních. „Od toho dne je němá. Jenom tiše pláče,“ posteskla si její matka.
Autor: Reuters
Když se dvaačtyřicetiletý Imam Hossain vracel domů z výuky, přepadli ho tři muži s noži. Následující den přesvědčil Hossain svou ženou, aby i s jejich dětmi utekla s ostatními vesničany do Bangladéše. Sám tam dorazil později. Svou rodinu se mu však najít nepodařilo. „Chtěl bych se zeptat Myanmarské vlády, proč Rohingům ubližuje. Proč nás Buddhisté nenávidí? Proč nás mučíte? Co je s námi špatně?"
Autor: Reuters
Šestiletý Mohamed Heron a čtyřletý Akhter utrpěli popáleniny. V Kutupalongu chlapce kvůli popáleninám ošetřovali Lékaři bez hranic tři týdny. Ty bratrům podle jejich strýce Mohameda Iiphnuse způsobily rakety, které myanmarská armáda vystřelila na jejich vesnici. Dva z jejich sourozenců v útoku zemřeli, zatímco otece armáda zadržela. Od té doby o něm rodina neslyšela.
Autor: Reuters
Popáleniny na končetinách a trupu utrpěl jednadvacetiletý Mohamed Jabair při explozi, která zasáhla jeho domovskou vesnici. V bezvědomí a s vážnými zraněními ho jeho bratr nesl do nemocnice čtyři dny. „Několik týdnů jsem byl slepý, v nemocnici jsem strávil 23 dní. Bál jsem se, že slepý zůstanu,“ řekl Jabair. Potom mu ovšem došly peníze zasílané příbuznými z Malajsie, a on si nemohl další léčbu dovolit.
Autor: Reuters
Sedmnáctiletý Nur Kamal popsal, jak ho vojáci napadli, když přišli do jeho domu a našli ho se schovávat. „Nejdřív mě udeřili pažbou pušky do hlavy. Pak nožem,“ popsal Kamal. Nalezl ho jeho strýc. Dostat se do Bangladéše jim trvalo dva týdny. „Chceme spravedlnost,“ řekl Kamal. „Chceme, aby nám mezinárodní komunita pomohla získat spravedlnost.“
Autor: Reuters
Jejího manžela, dceru i syna zabili vojáci, kteří zaútočili na jejich vesnici. Padesátiletou ženu zasáhli do pravého chodidla. Než ji našel její vnuk, několik hodin ležela na zemi a předstírala, že je mrtvá. Během jedenáctidenní cesty do Bangladéše jí vesnický doktor infikované chodidlo amputoval. Čtyři muži ji pak nesli na nosítkách vyrobených z bambusu. „Jak jsme šli lesem, viděli jsme spálené vesnice a mrtvá těla. Myslela jsem si, že už nikdy nebudeme v bezpečí.“
Autor: Reuters
Třiasedmdesátiletého Abdura Rahamana obklíčili vojáci, když šel spolu s dalšími uprchlíky po horské stezce. Mačeta hozená na jeho chodidlo mu odsekla tři prsty. Rahaman musel jít další dvě hodiny, než ho jeho synovec a kamarádi přenesli přes hranici. „Naše budoucnost není dobrá,“ řekl. „Allah nám musí pomoct. Mezinárodní komunita musí něco udělat.“
Autor: Reuters
Jedenáctiletý Ansar Allah ukazuje kruhovou jizvu na pravém stehně, kterou mu způsobil zásah kulkou. „Zasypali nás kulkami, zatímco náš dům hořel,“ popsala jeho matka Samara. „Ta kulka byla velká jako polovina mého ukazováčku,“ dodala. „Nemůžu přestat přemýšlet nad tím, proč nás bůh postavil do tak nebezpečné situace.“
Autor: Reuters
Vojáci, kteří přišli do vesnice Momtaz Begumové, požadovali cennosti. „Řekla jsem jim, že jsem chudá a nic nemám. Jeden z nich mě ale začal bít a říkal ‚Pokud nemáš žádné peníze, zabijeme tě,‘“ uvedla. Potom, co ženu zbili, zamkli ji vojáci v jejím domě a zapálili střechu. I když se jí podařilo utéct, své tři syny nalezla mrtvé a dceru zbitou a krvácející. Begumová utekla do Bangladéše, kde strávila v lékařské péči 20 dní. „Nemůžeme přemýšlet o budoucnosti. Tu zabili taky.“
Autor: Reuters