Počtem vražd je Ondrej Rigo nejhorším vrahem novodobé historie, který se narodil na Slovensku. Přesto patří jeho život i zločiny mezi mediálně nejméně zdokumentované kauzy. Může za to patrně fakt, že vraždil v poměrně krátkém období po sametové revoluci a v době rozdělení Československa, a dále to, že trestné činnosti se dopouštěl na území více evropských států.
Obsah |
Vrah Ondrej Rigo
Rigo cílil na ženy. Vloupával se za nimi do přízemních bytů či pokojů ubytoven, zabíjel je tupými údery do hlavy a poté znásilňoval. V jednom případě zabil i syna oběti, nezletilého chlapce. Po vraždách si s sebou někdy odnášel cennosti, pokud se daly snadno ukrást. Při zločinech si na ruce nasazoval ponožky, aby nenechával otisky prstů.
Vrah Ondrej Rigo(1955 - 2022)
|
Protože vraždil ve více zemích, pátrali po něm kriminalisté v Amsterodamu, Mnichově i na Slovensku zpočátku odděleně. Teprve po jeho zatčení v březnu 1992 začali policisté ze tří zemí spolupracovat a postupně vyšel najevo nebývalý rozsah jeho trestné činnosti. To, co ho usvědčilo, nebyly otisky prstů, ale DNA - metoda, která byla tehdy poměrně čerstvou novinkou.
Rigo měl u žen úspěch
Rigo pocházel z vesničky Modra asi 30 km na severovýchod od Bratislavy. Měl více sourozenců, podle některých zdrojů byl nejmladším. Otec nepracoval, a jak Rigo později řekl policistům, byl „hezký jako z filmu“. Rigo starší se živil vloupačkami a čas od času šel do vězení. „Ve čtrnácti mě vzali do polepšovny a pak do domova i se sourozenci. Byli jsme tam rok. Mámě nás vzala sociálka, když otce zavřeli,“ svěřil se Rigo v rozhovoru pro časopis Šarm.
Rigo sice nepřekypoval inteligencí, ale v dospělosti byl schopen se o sebe postarat, pracovat a vést řádný život. Aspoň po nějakou dobu. Pracoval jako údržbář či technik v různých podnicích, například i v jedné bratislavské nemocnici nebo ve vydavatelství Pravda.
Nikdy jsem neměl problém s děvčaty, dokázal jsem je na pohodu sbalit.
Sériový vrah žen Ondrej Rigo
První velkou známost měl na vojně, svou milou si později vzal a odvedl do Bratislavy. Vztah jim nevydržel, prý proto, že na něj příliš žárlila a v Bratislavě si nezvykla. „To víte, Východňárka,“ povzdechl si později kriminalistům. Ještě než se rozvedli, měl už jinou známost a dítě na cestě.
Podle Eduarda Birkeho, který Rigovi věnoval jeden ze svých podcastů o zločinech, měl Rigo po rozchodu s matkou svého dítěte nejméně čtyři další vztahy natolik vážné, že s partnerkami sdílel domácnost. Sám Rigo si prý na nezájem žen nikdy stěžovat nemohl. „Nikdy jsem neměl problém s děvčaty, dokázal jsem je na pohodu sbalit. Měl jsem tak… do stovky bab,“ pochlubil se policistům.
Rok 1989 v životě zločince
Prvního trestného činu se dopustil brzy po vojně, ale ani zdaleka nešlo o něco, co by nasvědčovalo pozdější vražedné šňůře. Byla to „pouhá“ vloupačka. Podobných majetkových deliktů spáchal do roku 1989 více, dlužno ale podotknout, že mezi ně patřilo i například příživnictví – speciální a dnes již neexistující trestný čin, který šlo „přišít“ každému, kdo neměl práci.
Změna v Rigově životě přišla v roce 1989, kdy se pokusil opustit Slovensko, což tehdy bylo trestné. Strávil několik měsíců ve vězení v Nitře, poté se ale změnil režim a on se ocitl zase na svobodě. A rovnou, bez přípravy a bez pasu, odjel do Vídně.
Opatřil si tam falešný jugoslávský pas na jméno Nedo Ikič a odjel do Německa, kde měl bratra a kde hodlal žádat o azyl. Němci mu ale na zfalšovaný doklad přišli a následoval ne úplně dobrovolný pobyt ve Freisingu. Podle Birkeho tam byl Rigo v jakémsi zařízení pro žadatele o azyl a mohl se sice pohybovat venku, ale omezeně. Freising neměl opouštět vůbec, ve skutečnosti ale jezdil do Mnichova a zřejmě tam i kradl, několikrát ho tam zadržela a legitimovala policie.
První vražda v Mnichově
V Mnichově se ocitl také v noci ze 7. na 8. června 1990. Tehdy si všiml lákavě pootevřeného okna v přízemním bytě. Vlezl dovnitř, zřejmě v očekávání lupu, ale následné události nabraly jiný spád. V bytě byla 40letá žena Helena. Není jisté, zda ji Rigův vpád vzbudil, nebo zda spala dál. Jisté ale je, co následovalo. „Rigo, obávající se vyzrazení, popadl dvouapůlkilovou kovovou trubku, napřáhl se a udeřil Helenu do hlavy,“ uvádí Birke. Úder byl smrtící.
Rigo následně udělal to, co se později stalo jeho modem operandi: přehodil přes horní část ženina těla deku a začal souložit s mrtvým tělem. Po činu pak prohledal byt, zda v něm není něco vhodného k odcizení, a zmizel oknem. Vražedný nástroj nechal na místě, v tomto případě pod parapetem.
Modus operandi. Rigo zabíjel jak přes kopírák
Tento způsob vraždění se stal pro Riga typickým, lišily se jen detaily. Vybíral si přízemní byty či pokoje, zabíjel své oběti údery tupým předmětem do hlavy a odnášel si s sebou cennosti. Ne všechny oběti mu posloužily k sexuálnímu ukojení, některé „jen“ zabil a okradl. Bral vše, co se dalo odnést v kapsách: peníze, šperky, zlato.
Soulože na zavražděných prováděl (Rigo) pod vlivem psychopatologických charakteristik osobnosti.
Miloslav Jedlička, zakladatel webu o kriminálních případech
Nejstarší zavražděné bylo 88 let. Naopak nejmladší byl chlapec Juraj, kterému bylo (podle různých zdrojů) 14 – 16 let. Jeho matku, 40letou Annu, Rigo po vraždě znásilnil.
Navzdory zjevné sexuální motivaci některých vražd znalci nezjistili, že by měl Rigo sexuální deviaci nebo sadismus. „Znalci, kteří vyšetřovali duševní stav devítinásobného vraha Ondreje Riga uvedli, že se jedná o psychopatickou osobnost s nízkou inteligencí. Sexuální deviace ani sadismus nebyl zjištěn. Soulože na zavražděných prováděl pod vlivem psychopatologických charakteristik osobnosti,“ uvádí bývalý vyšetřovatel Miloslav Jedlička, který některé z velkých případů české a československé kriminalistiky popsal na webu kriminalistika.eu.
Rigo zavraždil v létě 1990 Mnichově dvě ženy, načež odjel do Nizozemska. Bál se, že to na něj v Německu praskne, a tak zamířil do Amsterodamu za sestrou. V září 1990 tam zabil další ženu, následně odjel zpět na Slovensko a již v říjnu tam zahájil další vražednou šňůru, při níž do března 1992 zabil šest lidí.
Řádění vraha Ondreje Riga. Půldruhého roku obcházel Bratislavou strach |
Jediná žena přežila brutální útok
V jednom dalším případě se o vraždu pokusil, 31letá Jana mu ale dokázala vzdorovat.
Rigovy vražedné zbraněRigo si vražednou zbraň nenosil s sebou, sebral to, co našel po cestě. Byly to například:
Tyto zbraně nechával po vraždě na místě činu. Byl přesvědčen, že díky ponožkám na rukou na nich nebudou žádné usvědčující otisky. |
Tuto umělkyni na volné noze, která chodila na kurzy karate, přepadl Rigo 9. ledna 1992, když o půl třetí ráno vlezl do jejího bytu v Kutuzovově ulici. Dovnitř se dostal větracím okénkem nad dveřmi. Janu, která spala v posteli, udeřil násadou od motyky, kterou našel venku.
„Zpočátku jsem si myslela, že se mi to zdá, protože jsem bydlela sama, ale když přišla další rána do hlavy, probrala jsem se a zjistila, že dřevěná násada motyky – kterou Rigo ukradl venku na dvoře domu – praskla, protože byla shnilá,“ řekla tato žena v rozhovoru pro časopis Šarm v roce 2008. Zlomená motyka jí dala šanci přežít, o svůj život ale musela tvrdě bojovat.
Ulomenou násadou se začala bránit, po Rigovi pak ještě hodila židli. Vrah (v té době už šestinásobný) ji odstrčil na rozpálené plynové topení. Jana utrpěla popáleniny břicha a nohy, ale nevzdala se. Zápas pokračoval, Rigo dostal ženu na zem a bil ji pěstmi do obličeje. Chtěl jí vypíchnout oko. Jí se podařilo chytit ho za genitálie a silně je stisknout. Rigo nakonec z bytu utekl a vážně zraněná žena přivolala sousedy, kteří zalarmovali policii. Později dokázala Riga identifikovat.
Zatčení ponožkového vraha a DNA
Do dopadení Riga v tu chvíli zbývaly ještě skoro dva měsíce. Během té doby stihl zabít další tři ženy. Slovenská policie ho zatkla 4. března 1992. Tmelem, který jeho zločiny spojoval dohromady, byl modus operandi – specifický způsob provedení. Teprve po zadržení Riga začali policisté ze tří zemí spolupracovat. Na zahraniční stopu je přivedly nizozemské guldeny, rozsypané pod oknem jedné z obětí. Z Nizozemska pak stopa vedla do Německa, kde už měl Rigo také pár záznamů, ale jen za krádeže.
Zemřel nejhorší sériový vrah v dějinách Slovenska Ondrej Rigo. Devítinásobný vrah byl 28. listopadu 1994 odsouzen senátem Městského soudu v Bratislavě k doživotí.
Usvědčit vraha nebylo snadné. K činům se nepřiznával a daktyloskopické stopy po sobě nezanechával. Jak se později ukázalo, nosil totiž na rukou ponožky. „Není bez zajímavosti, že v době zatčení byl Ondrej Rigo bez ponožek. Při všech vraždách si je nasazoval na ruce a používal je jako rukavice, aby na místech činu nezanechával otisky svých prstů,“ píše Jedlička.
Co naopak tento muž podcenil, byla analýza DNA. Kriminalisté měli k dispozici jeho sperma, na dalších místech pak zanechal neviditelné genetické stopy. Našly se například na nedopalcích cigaret, které si s oblibou vychutnával v bytech po vraždách. Jindy přímo na místě činu vypil alkohol, který tam našel. Nejradši měl slivovici, té neodolal.
Trest pro Ondreje Riga: doživotí
Rigo měl vlastně štěstí, že nevraždil a nebyl dopaden už v roce 1989. Tehdy by za takové zločiny mohl dostat trest smrti. V 90. roce, kdy Rigo nastoupil dráhu sériového vraha, byl ale tento trest na Slovensku (a také v Česku) zrušen. Díky tomu si u Městského soudu v Bratislavě vyslechl v roce 1994 pouze doživotní trest.
Zemřel slovenský sériový vrah a nekrofil Rigo. Vinu nikdy nepřiznal |
Odpykával si ho v několika věznicích, například v Ilavě nebo v Leopoldově. Jeho případem je inspirovaná kniha Bestie od Dominika Dána. Jde o pseudonym, ve skutečnosti tento slovenský autor svou identitu tají. Před několika lety vyšlo najevo, že dříve pracoval jako vyšetřovatel a poté na slovenském ministerstvu vnitra. V knize sice uvádí, že příběh a postavy jsou smyšlené, „přestože leckomu mohou připadat povědomé.“
V závěru knihy autor o hlavní postavě uvádí: Ondrej si odpykává svůj trest ve speciální věznici v cele číslo 129, v zařízení určeném pro nejtěžší zločince. Od okolního světa ho odděluje devatero mřížových bariér a na každém kroku ho sleduje pět kamer. (...) Nepracuje. Zařadili ho na zkoušku do krejčovské dílny, ale práci nezvládl.“
Z Rigova života ve vězení jsou známy jen střípky. V roce 2000, kdy se dozvěděl o smrti své matky, se prý rozplakal. V roce 2005 za ním naposledy byla na návštěvě jeho dcera. Tu a tam za ním zašel vyšetřovatel Jozef Vachálek. V roce 2018 si Rigo požádal o podmínečné propuštění, ale soud mu nevyhověl.
Zemřel 14. června 2022 ve vězeňské nemocnici v Trenčíně. Bylo mu 66 let.
