Autem je to sem z Washingtonu, sídla americké síly a lesku, jen něco přes dvě hodiny, ale dojedete do jiného světa. Reading je jedno z nejchudších měst Ameriky. Každý rok se umisťuje na žebříčku největší bídy, v roce 2011 ho dokonce vedl. Jedenačtyřicet procent obyvatel žilo pod hranicí chudoby.
Teď to není o moc lepší. V centru stojí krásný mrakodrap ze 30. let, na kopci nad městem si místní kdysi v dobách rozmachu postavili pravou pagodu. Ale to už je pryč.
Ocelárny, jež město živily, jsou vyhaslé, ocel se teď vyrábí v Číně. Tkalcovny – a to v Readingu bývaly největší v Americe, jsou už v Mexiku. Slavné pastilky Luden’s, které opěvoval i Frank Zappa a které tady byly vynalezeny, už taky přenesly výrobu kdovíkam.
Největší hotel Abraham Lincoln zrovna zavírá. A balí se i William Schwoyer. Je mu šestapadesát, od devatenácti pracoval v papírně Neemah Paper. Provoz zavírá, on tam půjde naposledy před Vánocemi. Každá třetí budova na nábřeží je prázdná, hodně jich má zatlučená okna.
Zapomenutí lidé USA
Na Pensylvánii není Reading nijak výjimečné město. „Kdyby k nám dorazil Islámský stát, radši by táhnul dál,“ řekl mi hořce Lou Mavrakis, starosta městečka Monessen, které leží poblíž Pittsburghu. „Pomysleli by si, že tuhle díru už vybombardoval někdo před nimi.“
Místní taky mizí, z pětadvaceti tisíc lidí zůstalo asi sedm tisíc. Vysoké pece, které z Monessenu dělaly prosperující ocelářské město, teď žhnou v Číně či Indii a radnice nemá peníze ani na to, aby zaplatila demolici opuštěných budov v centru.
Jinde, v ohijském městě Lorain, propustili hasiče a vypínají semafory, aby ušetřili. Třicet procent obyvatel je pod hranicí chudoby. Ford tam zavřel montovnu, skončila loděnice i Johnsonovy železárny.
Někdejší průmyslové srdce Ameriky, obrovský pás země od Pensylvánie a státu New York přes Ohio, Indianu a Michigan až po Chicago, bije velmi slabě. A tak se z Rezavého pásu, jak se mu přezdívá, stal Trumpland, Trumpova země. Někdejší pásmo práce, i když těžké, a prosperity se stalo pásmem rezignace a hněvu. „Jste zapomenutí lidé naší země,“ řekl tady Donald Trump. Přesně to si místní myslí.
Vidí se jako v zrcadle v jeho výrocích, že politici ve Washingtonu se v nejmenším nestarali o to, že jejich pracovní místa kvůli „největší loupeži v dějinách“, jak to říká Trump, mizí v Číně nebo Mexiku, a dokonce to oznamovali jako skvělou věc.
Začalo to opravdu skvěle. Náhodou jsem byl u toho.
Kde se naučili mít rádi Donalda
Indiánské léto roku 1990, první procházky americkými shopping mally. A údiv: nesmírně levné zboží známých značek. A ještě větší údiv: pod jménem americké tradiční značky je napsáno Made in China.
Pro člověka zpoza nedávné železné opony překvapení, protože Čínu si představoval jako místo, kde lidé chodí v modrácích a vyrábějí maximálně motyky. Ale pro Ameriku to už bylo místo levné pracovní síly, takže ceny šly dolů. Vypadalo to úžasně, nádherný nový svět. Jenže jak se výroba stěhovala do zámoří, továrny se zavíraly.
Prezidentské volby v USA |
Globalizace, jak se tomu začalo říkat, vyvrcholila tak, že do amerických přístavů po letech pluly lodě plné amerických televizorů vyrobených v Číně a zpátky se vracely naložené starým papírem, z něhož se v Číně vyráběl karton, do něhož se balily další televize.
Konkurovat nešlo. Čína takhle například zlikvidovala americké hliníkárny: ještě v roce 2000 byla největším výrobcem aluminia Amerika, ale do loňska zvýšila Čína výrobu o 1 200 procent a ceny klesly tak, že výroba se v USA už nevyplatí. Kolem města Hannibal v Ohiu, kde byly hliníkárny, dnes bývalí dělníci, jak to popsala agentura AP, vzpomínají, jak jezdili na dovolenou, kupovali si terénní vozy a motorové čluny. Teď jsou rádi, že si mohou přivydělat posekáním trávy.
„Třetí svět“
To je v kostce příběh celého Rezavého pásu. V michiganském Flintu, odkud automobilka General Motors přestěhovala výrobu do Mexika, žije čtyřicet procent lidí pod hranicí chudoby. Město nemá peníze a lidé pijí vodu otrávenou olovem, což je skandál, který vzrušuje celé USA.
„Přijeďte a uvidíte třetí svět,“ říká sarkasticky starosta Monessenu Lou Mavrakis.
Zatímco velká města jako Pittsburgh se chytila a získala nové investory a přeorientovala se na moderní technologie, malá ocelářská městečka umírají. V pensylvánské Aliquippě, která je jedním z nich, jsou tři čtvrtiny domů na hlavní ulici prázdné, některé obrůstá divoké víno.
V Monessenu mění globalizace město ještě jinak. Protože nemovitosti ztratily hodnotu, začali se tam za levným bydlením ve velkém stěhovat hispánští přistěhovalci. Nemají práci, a tudíž ani peníze, táhnou Monessen ještě víc ke dnu.
Lidé berou úpadek jako nespravedlnost. Rezavý pás plný hutí, dolů a železáren udělal z Ameriky supervelmoc: produkoval ocel na americké mrakodrapy, mosty – v Monessenu ji tavili pro Golden Gate Bridge v San Francisku, křižníky silnic i skutečné křižníky, které pomohly vyhrát druhou světovou válku i tu studenou.
Studium byla ztráta času
A Rezavý pás se teď vidí ponechán napospas trendům, které nezavinil, ale politici je energicky podporovali. Říkalo se, že v nové éře volného mezinárodního obchodu budou všichni vítězi, místní se však cítí jako obětovaní. V tomto ohledu má problém Hillary Clintonová, protože globalizace je spojena především s 90. lety, kdy byl její muž prezidentem.
Reportáže z USAFLORIDA: Bílí důchodci versus Hispánci CLEVELAND: Kampaň do poslední chvíle WILMINGTON: Ženy bojující za Trumpa POLITOLOG: Trump může republikány zničit MÍTINK: Óda na skvělou Ameriku COLUMBUS: Ohio, jeden z klíčů k volbám |
„Byla to největší loupež století,“ říká Trump a lidé si to myslí taky. Pro tři čtvrtiny světa je patnáct set dolarů na měsíc příjem snů, ale v Americe je to hodně málo.
Za něco si místní mohou sami. Bylo výhodné hned po škole jít pracovat do hutí a brát čtyři tisíce dolarů. Studium vypadalo jako ztráta času, jenže teď není moc těch, kdo by se hodili do 21. století. Jak řekl jeden muž z Flintu, mohli jste seknout se střední školou a vydělávat sedmdesát tisíc ročně. „Po deseti letech práce jste si mohli koupit dům vedle lékaře. Ale to už je minulost.“
Poučná je zastávka v nákupním centru King of Prussia mezi Readingem a Filadelfií, jež je podle plochy obchodů největší či druhé největší na světě. Nejvíc to tady žilo v 70. a 80. letech. Obchod s botami má rozměry hangáru pro vzducholodě, ale zákazníků tam moc není. Centrum se rozšiřuje, ale hlavně žije z turistů.
Trumpovi republikáni
Úpadek nemění jen životní úroveň, ale i pohled na politiku. „Miluju lidi, kteří nemají vzdělání,“ řekl Trump. Jak by ne: Pensylvánie byla desítky let zemí demokratů, teď z ní jako bašty v obležení zůstala jen úspěšná prosperující velkoměsta Filadelfie a Pittsburgh. Území mezi nimi přeběhlo do opačného zákopu. Od ledna dezertovalo k republikánům skoro padesát tisíc registrovaných demokratů. Něco takového se tady stalo naposledy v roce 1980, když se místní zhlédli v Ronaldu Reaganovi. Říkalo se jim Reaganovi demokraté. Trump je teď má taky.
Z Pensylvánie je tak jedno z hlavních bojišť voleb. Symbol toho, jak se bílá Amerika v montérkách bojí, že byla vynechána ze hry. I v Monessenu ještě nedávno byli všichni demokraté. Včetně starosty Mavrakise. Teď je to však Trumpovo území, lidé se registrují jako republikánští voliči. Mavrakis taky.
Trump jim slíbil bývalou slávu, ocel a budoucnost. „Uděláme zase z amerického ocelářství páteř naší země,“ řekl jim a oznámil, že budou mít opět práci a své platy, protože použije jejich ocel na stavby financované státem a zabrání, aby se továrny stěhovaly do ciziny. Oni tomu chtějí věřit, přestože je jasné, že čas se nedá přetočit zpátky jako budík.
Svět je jinde a rozhodují i jiné věci než jen proklamace. Jak se ukázalo, i Donald Trump si nakoupil ocel pro své mrakodrapy v Číně. Vyšlo ho to levněji.
Ale má naději, že teď získá Trumpland.
I keep having to explain the "Rust Belt" to my Californian friends, here's a helpful map: https://t.co/fKUsT6TWDd https://t.co/Q55coG7CuZ
