Jak jste vnímala celé dění kolem referenda jako cizinka žijící v Istanbulu?
Bylo to podobné jako minulé volby, akorát tentokrát to přišlo v době, kdy panuje výjimečný stav. Už ty předešlé volby byly postavené na nerovné soutěži. Už před dvěma lety bylo jasně vidět, že vládní strana využívá všechny možné zdroje k tomu, aby se prosadila, a to včetně zdrojů ze státního rozpočtu. Byla více vidět v televizi i novinách. Teď je navíc spousta novin a televizních kanálů zavřená po puči, tak to bylo ještě o to patrnější. Všichni novináři, odborníci a komentátoři se stávají více opatrnější a velice váží slova z obavy, že přijdou o práci nebo je zatknou.
Lucie Tungul Tunkrová
|
Máte tedy pocit, že jste se i vy méně bavila se svými známými o referendu? Že by se lidé báli o tom i běžně mluvit?
To ani ne, že by se lidé báli mluvit mezi sebou. Jen když se třeba setkali s opačným názorem, tak probíhaly horké debaty. Mluvit se bojí především lidé, kteří se bojí o zaměstnání. Já tím, že jsem o zaměstnání přišla, jsem svobodnější než lidé, kteří na univerzitách působí dále a bojí se.
U cizinců je to ale všeobecně trochu jiné, protože s nimi stát jedná často poněkud jinak než s tureckými občany. Cizinci, kteří komentují situaci, jsou odvážnější, než jsou Turci.
Jak jinak jedná stát s cizinci?
Většinou, pokud se toho člověka chtějí zbavit, tak první, co udělají, je, že ho zbaví pracovního povolení nebo ho deportují. To se stalo například loni v případě Brita Chrise Stephensona, který tady působil na Bilgi univerzitě a podepsal petici akademiků za mír na jihovýchodě, tedy přesněji kurdském jihovýchodě. Za to ho chtěli vyhostit, načež se strhl velký protest.
Kolegové i studenti se za něj postavili a on mohl nakonec zůstat. Nicméně před 14 dny stejně o pracovní povolení nakonec přišel (více o případu psal turecký tisk zde). Já sama jsem měla kolegu Američana, kterého po puči zavřeli, ale do druhého dne ho pustili a on poté ze země odjel. Pokud je člověk pro vládu hodně nepohodlný, tak ho deportují.
V případě tureckých občanů to většinou probíhá jinak. Ti, co nebyli propuštěni hned, tak jsou většinou stále ještě ve vězení a mnohdy nevědí, proč tam jsou, protože se využívá zákonů platných ve výjimečném stavu.
Znáte nějaký případ cizince, kterého deportovali?
Například moji kolegyni, Italku, která tady byla vdaná za tureckého občana a má dvě malé děti. V prosinci přišli k nim domů, odvedli ji a ráno deportovali.
Erdoganovy kroky se nedají předvídat
Jak se pro vás změnil život od loňského puče?
Já jsem předtím pracovala na univerzitě, kterou spravovalo Gülenovo hnutí (více o Gülenovi zde). Už v roce 2013 začaly kroky proti Gülenovi, které směřovaly nejprve na jeho vzdělávací instituce a postupně na finanční instituce a tak dál (Erdogan viní duchovního Gülena žijícího v USA ze zosnování pokusu o převrat, pozn. red.). Vydalo se nařízení, že na školách smí pracovat jen omezené množství cizinců. Vědělo se tak už předloni na podzim, že ty školy zavřou, ale všichni čekali, že to bude trvat několik let. Moje škola měla víc než 15 tisíc studentů a mysleli jsme, že máme tak čtyři roky nebo i pět let, než nás zavřou.
Loni na jaře nás však překvapila Rada pro vysoké školství (YÖK), která všem cizincům zamítla pracovní povolení a tím, že tam bylo kolem dvaceti procent cizinců, tak tu školu úplně ochromila. Během tří měsíců si měli najít náhradu za pětinu vyučujících. S pučem se všichni ti, kteří pracovali na těchto školách, ocitli na seznamech nezaměstnatelných. Tak jsem se dostala na černou listinu i já. Někteří potom nedostali ani povolení k pobytu.
Dá se očekávat, co teď přijde?
Ono je strašně těžké odhadnout, co má teď (Erdogan) v plánu. Je minimálně naprosto jasné, že nebudou v blízké době předčasné volby. Země je natolik rozdělená a výsledek byl tak těsný, že si jejich uspořádání určitě netroufne a bude doufat, že svou pozici posílí, než bude řádný termín (ten je stanovený na rok 2019 pozn. red.).
Předčasné volby by umožnily, že by se Erdogan stal okamžitě prezidentem s pravomocemi, které se v referendu odsouhlasily. V tuto chvíli při všech těch zprávách o manipulacích s hlasy je však možné, že by se natolik mobilizoval tábor opozice, že by podpořil jeho oponenta, ať už by to byl kdokoliv.
Dva roky jsou ale dlouhá doba a tam strašně záleží, co se mezitím stane. On nyní doufá v určité uznání výsledků ze zahraničí, kterého se mu zatím nedostává kromě gratulace od Donalda Trumpa (psali jsme zde). Je proto možná i eskalace vztahu se Západem. Je však strašně nepředvídatelný a už dlouho žije mimo parametry systému, protože mu veškeré porušování jeho pravidel neustále prochází.
Vztahy se západem v ohrožení
Zmínila jste vztahy se Západem, a tudíž potažmo vztahy s Evropskou unií. Stojí vůbec Turci ještě o členství v EU?
Já ani nevím, jestli o něj Erdogan vůbec někdy stál. Naprostá většina Turků v podstatě necestuje. Je to velmi drahé. Jen pořízení pasu je drahé a při výjezdu ze země se platí vycestovací známka. Většina Turků tak ze země nikdy neodjela a chybí jim srovnání se zahraničím. Sympatizanti Erdogana budou kopírovat to, co řekne. Ve chvíli, kdy bude podporovat EU, tak ji podpoří. Když ne, tak ne.
Větší problém ale nyní nastal pro opačný tábor. Pro ty, kteří stojí proti Erdoganovi a vidí budoucnost Turecka v západních strukturách. Ti mají pocit, že je Evropa zradila v tom, že ho nechala, aby pokračoval ve všem dál. I loňská dohoda o uprchlících se jim zdá být jen něčím, co on využil k potvrzení své moci - „já vám dám bezvízový styk s EU“ (více o dohodě zde).
Pokud se navíc nyní přijme trest smrti a suspenduje se možné členství v EU, tak to bude znamenat, že lidé, kteří jsou neprávem vězněni nebo odsouzeni nebudou mít přístup k Evropskému soudu pro lidská práva (o návrhu na zavedení trestu smrti jsme psali zde). Pokud se ochladí vztahy mezi Tureckem a EU, tak potrestán nebude Erdogan. On nechce být demokracií. On nechce být členskou zemí. Potrestáni budou ti, kteří stojí proti němu.
Chcete říct, že Erdogan Evropu nepotřebuje?
On počítá s tím, že i když ochladnou politické vztahy a třeba se i úplně zruší přijímací proces Turecka do EU, tak ekonomické vztahy se zachovají. Turecko Evropu potřebuje.
Noviny sice už dávno psaly o tom, jak Turecko zvýšilo svůj obchod se zeměmi Asie a Afriky. To je sice pravda, ale když se podíváme na ty statistiky, tak je jasně vidět, že to jsou nárůsty třeba z 1 na 3 procenta. Ekonomika je závislá na evropském trhu, primárně německém trhu. Bez těchto vztahů ekonomická situace Turecka během několika měsíců zkolabuje.
Kde je Erdoganova slabina?
Výsledek byl natolik těsný a ta obvinění z manipulace jsou natolik závažná, že on ztrácí kartu, že je zvolen lidem a má jeho silnou podporu, což bývala pravda. Tento argument proti Západu nyní poněkud ztratil na váze. Tím, že se mu nedostalo podpory od západních vůdců (kromě Trumpa), tak je ve velmi nepříjemné situaci.
Pokud je v čele státu někdo natolik nepředvídatelný a nebezpečný, který ještě získal v referendu cestu k dalším pravomocím, nepovede to k exodu Turků?
Ono už jich řada odešla. Problém je však v tom, že lidé, kteří pracovali ve státní správě a byli po puči jakkoli viděni jako nebezpeční, tak přišli o pasy. Mnoho lidí tak nebude mít jak se ze země dostat. Zároveň také přemýšlí, kam by šli a co by tam dělali? Vůči Turkům v Evropě se zvyšuje určitá nevraživost a po zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem, nejsou ani USA nakloněné přistěhovalectví. Dokud je navíc Turecko kandidátskou zemí EU, tak nemohou Turci žádat o politický azyl.
Vy jste uvažovala, že byste se vrátila zpátky?
Určitě. Já jsem pracovala na škole, která se stala nepřítelem státu, a jsem tak na černé listině těch, kteří nesmí dostat pracovní povolení. Pro nás je jediná možnost odejít někam jinam, nebo čekat až se situace změní. S výsledkem referenda si však nemyslím, že by se něco v dohledné době změnilo.
