Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan o víkendu řeckým politikům pohrozil, že buď přistoupí na rozhovory o tureckých teritoriálních požadavcích, nebo budou čelit vážným následkům.
„Buď porozumí jazyku politiky a diplomacie, nebo je čeká bolestná zkušenost na bitevním poli,“ prohlásil Erdogan v sobotu. „Pochopí, že Turecko má politickou, ekonomickou i vojenskou sílu na to, aby roztrhalo nemorální mapy a dokumenty, které mu byly vnuceny,“ dodal. Ankara je podle něj připravena na jakoukoliv eventualitu.
Jeho slova podtrhla turecká armáda, která v pondělí na severu Kypru zahájila manévry s názvem Středomořská bouře. Údajně také přesunula ze severní Sýrie asi čtyři desítky tanků k řecké hranici. Podle zdrojů z velení to byl jen běžný přesun jednotek, který nemá se současným napětím nic do činění.
Někteří analytici jsou však jiného názoru. „Je to součást diplomatického a vojenského ukazování svalů mezi oběma zeměmi,“ uvedl korespondentka stanice al-Džazíra Stefanie Dekkerová. „Právě jsme od tureckého prezidenta slyšeli, že se při obraně legitimních práv Turecka nezastaví ani před vojenskou konfrontací.“
Řecká vláda v pondělí oznámila, že v reakci na chování Turecka z posledních týdnů posílí armádu. Spekuluje se o nákupu francouzských stíhacích letounů Rafale a nejméně jedné francouzské válečné lodě.
„Turecko téměř denně rozpoutává spory, hrozí válkou a vydává vůči Řecku provokativní prohlášení. Naší reakcí je politická i diplomatická připravenost a odhodlání učinit vše nezbytné, abychom ochránili svá práva suverénního státu,“ prohlásil mluvčí řecké vlády Stelios Petsas.
Propletenec zájmů
Výbušná situace má kořeny v roce 2015, kdy italská energetická společnost ENI objevila v egyptských vodách velké naleziště zemního plynu Zohr. To svými zásobami předstihlo již dříve objevená naleziště Aphrodite (nacházející se ve výlučné ekonomické zóně Kypru) a Leviathan (Izrael).
Na čí straně je mezinárodní právo? Podle Úmluvy OSN o mořském právu z roku 1982 je výlučná ekonomická zóna (VEZ) definována jako oblast moře do vzdálenosti 200 námořních mil (370 km) od pobřeží, v níž má pobřežní stát svrchovaná práva k průzkumu a využívání přírodních zdrojů. Turecko tvrdí, že VEZ by se měla měřit od kontinentální pevniny. V tom případě by mělo právo na polovinu Egejského moře s výjimkou teritoriálních vod kolem řeckých ostrovů. Naopak Řecko zastává názor, že VEZ se musí počítat i od břehů jeho ostrovů, i když jsou malé a v těsné blízkosti tureckého pobřeží. Řecko samo přiznává, že Turecko by si zasloužilo více. Smírné řešení komplikuje i skutečnost, že Turecko se odmítlo připojit k Úmluvě OSN o mořském právu. |
Odhaduje se, že ve východním Středomoří se pod mořským dnem ukrývají dvě miliardy barelů ropy a čtyři biliony kubíků zemního plynu. Na společné těžbě a zpracování se už dříve dohodly Kypr, Izrael, Řecko a Egypt.
První tři zmíněné země v lednu tohoto roku podepsaly dohodu o výstavbě podmořského plynovodu EastMed dlouhého 1 900 kilometrů. Projekt by mohl uspokojit až deset procent poptávky EU a měl by stát šest až sedm miliard dolarů. Hotový by měl být do roku 2025.
Turecko se svými ambicemi stát se významnou energetickou křižovatkou zůstalo stranou. Začalo proto posílat do blízkosti Kypru průzkumné lodě a tvrdilo, že tak chrání práva (mezinárodně neuznávaného) Severního Kypru na jeho podíl zemního plynu.
Poslední kapitola teritoriálních sporů se začala psát 10. srpna, kdy Turecko vyslalo průzkumné plavidlo Oruc Reis doprovázené flotilou vojenských lodí do vod mezi Kyprem a Krétou. Tedy do oblasti, která spadá do výlučné ekonomické zóny Řecka.
Řecko odpovědělo námořními manévry, do kterých se zapojila i Itálie a Francie. Francouzský gigant Total totiž spolu s ENI stojí v čele v průzkumných prací v kyperských vodách. „Pokud jde o suverenitu ve Středozemním moři, musím být ve svých slovech i činech zcela konzistentní. Ničemu jinému Turci nerozumějí,“ pohrozil Ankaře francouzský prezident Emmanuel Macron.
V polovině srpna se v oblasti srazila řecká fregata Limnos s tureckým vojenským plavidlem Kemal Reis doprovázejícím průzkumnou loď. Nehoda se obešla bez zranění. Ukázala však, jak snadno by se věci mohly vymknout kontrole.
Podle agentury AP nejde jen o ropu, plyn a mezinárodní právo. Erdoganův asertivní postup zapadá do jeho strategie udělat z Turecka nejmocnější zemi islámského světa.
Tyto ambice povzbudily i nedávné vojenské úspěchy v Libyi. Ankara už koncem loňského roku podepsala s vládou v Tripolisu dohodu o vytvoření společné výlučné ekonomické zóny, kterou podpořila své nároky na průzkum mořského dna. Řecko smlouvu okamžitě odmítlo. Mimo jiné i proto, že uprostřed nově vytyčeného pásu nárokovaného Tureckem se nachází Kréta.
Krach rozhovorů
Koncem minulého týdne to vypadalo, že Řecko a Turecko začnou jednat o „technických detailech“, které by měly předejít možné vojenské konfrontaci. Athény však iniciativu šéfa NATO Jense Stoltenberga odmítly: s Tureckem je prý možné diskutovat teprve tehdy, až se jeho lodi stáhnou z výlučné ekonomické zóny Řecka.
Evropa je v přístupu k řešení krize rozdělená. Zatímco Francie jde na Turky zhurta, Německo, které nyní předsedá Radě EU, se snaží hledat kompromisy. Musí však počítat s tím, že Turecko má v rukávu eso: čtyři miliony syrských uprchlíků. „I ta nejmenší jiskřička může zažehnout katastrofu,“ varoval nedávno šéf německé diplomacie Heiko Maas.
Turecko objevilo své největší naleziště plynu v Černém moři |
Napětí ve východním Středomoří tak dále eskaluje a světová média dál otevřeně píší o možnosti vojenského střetu mezi dvěma členskými zeměmi Severoatlantické aliance.
„Námořní incident, během kterého začnou lodě Severoatlantické aliance střílet po sobě, může být pro mnohé nepředstavitelný. Bohužel však není zcela nereálný,“ napsal v komentáři pro agenturu Bloomberg americký admirál a bývalý velitel Vrchního velitelství spojeneckých sil v Evropě James Stavridis.
„Východní Středomoří, které se v uplynulých staletích stalo dějištěm slušné řádky válečných střetnutí, se stalo nejžhavějším místem světových oceánů a předstihlo tak v tomto ohledu Jihočínské moře či Arabský záliv,“ dodal zkušený voják s řeckými kořeny.
