Řecko, zatížené dluhem, který úspěšně vytvářely celé generace místních politiků, narazilo před časem na meze trpělivosti mezinárodních trhů a bylo nuceno hledat pomoc u EU a dalších věřitelských institucí.
Vladimír VotápekAnalytik mezinárodních vztahů a bývalý generální konzul ČR v Ruské federaci. Je pravidelným hostem v elektronických médiích, kde komentuje vývoj v prostoru bývalého Sovětského svazu. |
Věřitelé požadovali po Athénách realistický plán splácení, zahrnující mimo jiné výrazná úsporná opatření, která byla a jsou jen obtížně stravitelná pro většinu řecké populace. I díky tomu v lednu 2015 v řeckých předčasných parlamentních volbách zvítězilo uskupení „Koalice radikální levice“, vedené současným premiérem Alexisem Tsiprasem.
Ten řeckým voličům sliboval zásadní změnu stylu vyjednávání s mezinárodními věřiteli, usnadnění podmínek, za kterých Řecko dostává nové půjčky, aby mohlo splácet staré dluhy a především – konec úsporných opatření. Budiž poznamenáno, že od nástupu k moci nevyjednal s věřiteli vůbec nic a fakticky tak svou zemi dovedl do platební neschopnosti.
Zmatené referendum
Zdá se, že největší podíl viny na dosavadním neúspěchu nese právě řecká strana, jejíž přístup k vyjednávání silně připomíná chování pubescenta, prožívajícího období vzpoury proti rodičům. Namísto přiznání vlastních chyb, převzetí odpovědnosti a hledání přijatelných řešení, kritizuje všechny a všechno kolem. Vinu za současnou, věru neuspokojivou, a možná i neřešitelnou situaci, dává především systému a svým věřitelům.
Zatím poslední vzdorovitý kousek vyvedla řecká vláda minulý týden, když nechala své občany hlasovat o tom, zda má přijmout návrhy věřitelů na řešení krize (které by mimo jiné znamenaly i poskytnutí dalších překlenovacích úvěrů a udržení řeckého bankovního systému v chodu).
Celé to referendum bylo od počátku do konce zmatené. Především – návrh dohody, o kterém nechala řecká vláda hlasovat, už nebyl aktuální. Nejasný byl i důvod vyhlášení plebiscitu. Vždyť z pohledu zahraničních partnerů je jedno, zda je odmítavý postoj Athén podpořen referendem, nebo vychází „pouze“ z postoje legitimní vlády.
Vítězství hrubého populismu
Hned v pondělí se také ukázalo, že vládní sliby o tom, že hlasování proti návrhu věřitelů bude znamenat otevření bank a ukončení současného mimořádného režimu, byly plané. V Řecku platí i nadále „bankovní prázdniny“, které maskují skutečnost, že banky nemají dost peněz, a Řekové si i nadále mohu vybírat ze svých účtů pouze 60 Euro denně.
Premiér Tsipras může 61,31 % hlasů proti návrhu věřitelů označovat za vítězství demokracie, ale ve skutečnosti jde jenom o vítězství hrubého populismu, které pozice řecké vlády nijak neposílí.
Vždyť výsledek referenda o tom, zda se mají platit dluhy, je celkem jednoduše předvídatelný a pro partnery nepřináší žádnou novou informaci. Spíše naopak. Oněch téměř 40 % voličů, kteří se chtěli dohodnout s věřiteli, je ještě slušný výsledek.
Obávám se, že pokud by někdo přišel s takovým plebiscitem v Čechách, podíl lidí podporujících „revoluční“ myšlenku, že dluhy se nemusí platit, by byl výrazně vyšší.
Řekové naštvali Berlín i Paříž
V Evropě se ve vztahu k řeckému dluhu již dříve zformovaly dvě skupiny, které se do jisté míry liší ve vstřícnosti k Athénám a k myšlence na další restrukturalizaci dluhu. Nejvýznačnějším představitelem té přísnější, „severní“ skupiny, je Německo. Převládající stanovisko je možné shrnout do hesla, že dluhy se mají platit a diskutovat lze spíše o podmínkách, jak toho dosáhnout.
Nejprominentnějším zástupcem druhého, mnohem více zadluženého, a vůči Athénám mírnějšího uskupení, je Francie. Její ministr financí v minulosti například nevylučoval ani odpuštění části řeckého dluhu. Referendum ale podráždilo obě uskupení bez rozdílu.
Postoj věřitelů dobře vystihla Ingrid Arndt-Brauerová, předsedkyně finančního výboru Bundestagu, která konstatovala, že řecké NE znemožňuje pokračování současného jednání o tom, jak pomoci Athénám.
Své zájmy hájí i věřitelé
Pokud tedy má řecká vláda zájem o pomoc svých věřitelů, bude muset přijít s vlastním návrhem. Jinak Řecko čeká přiznání platební neschopnosti a návrat k národní měně.
Řecká krizeČEŠTÍ PODNIKATELÉ: Očekávají ztráty, ale zatím nepanikaří SOUKROMNÍK: Řecko zbankrotovalo už dávno PROUZA: Řeky čeká obrovská deziluze ATMOSFÉRA: V Aténách je po boji, lidé čekají, co bude VARUFAKIS: Charismatický strážce řecké kasy odstoupil REFERENDUM: Řekové řekli věřitelům NE |
Možná, že se to někomu může jevit jako přijatelný scénář, fakticky by to ale znamenalo brutální zhoršení životní úrovně většiny Řeků. Nezbytně by došlo k rozdělení společnosti na ty, kteří by měli přístup k tvrdé měně (jako je Euro nebo americký dolar) a na ty, kteří by byli závislí na drachmě a jejichž příjmy a úspory by neustále byly ohrožovány inflací.
Zatím není jasné, s čím přijdou Athény. Ale i když budou schopné předložit nějaký rozumný návrh, musí se připravit na to, že bude posuzován mnohem přísněji než dříve.
Tvrdí-li řecká vláda, že hájí legitimní zájmy svých voličů, pak se nemůže divit, že i druhá strana bude zvažovat kromě řeckých zájmů i vlastní priority. A mezi ně jistě patří prevence populistické nákazy, šířené Syrizou a dalšími uskupeními, jako je Podemos ve Španělsku.
Svět, kde se neplatí dluhy
Současný finanční systém jistě není ideální a je možné jej obviňovat z mnoha smrtelných hříchů, ale přesto funguje. Lze jej analyzovat, je možné o něm diskutovat a jeho pravidla upravovat.
Naproti tomu svět, kde by se neplatily dluhy, by nutně spěl k chaosu, ve kterém by nejvíce prosperovali ti mocní a bohatí a nejzranitelnějšími by byli chudí. Lidé nebo státy, to je jedno.
Pro někoho to možná bude znít paradoxně, ale tím nejlepším řešením z pohledu Řecka a dalších slabých a zadlužených, je hrát podle pravidel a přispívat tak ke stabilitě současného systému. Protože mimo tento systém je čeká ještě něco mnohem ošklivějšího.
