Napětí v soudní síni se dalo krájet. Na obžalovaných seděli muži, jejichž jména se stala symbolem nacistického Německa. V první řadě Hermann Göring, jehož pohublá tvář už zdaleka nepřipomínala majestátní figuru říšského maršála Velkoněmecké říše, ministra letectví, předsedy Říšského sněmu a hlavního Vůdcova zástupce.
Několik metrů od něj stál Raymond D’Addario. V rukou držel fotoaparát a dlouhé hodiny studoval pohyby člověka, kterého celý svět znal jako druhého muže nacistického režimu. Nyní byl za své zločiny spolu s dalšími třiadvaceti představiteli Třetí říše postaven před Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku.
 |
„Na začátku to na mě žádný zvláštní dojem neudělalo. Znal jsem Göringa. Slyšel jsem jména jako Rudolf Hess nebo Ribbentrop. Ale ty ostatní jsem neznal,“ vzpomínal D’Addario po letech v rozhovoru.
Potomek imigrantů z italského Abruzza se o fotku zajímal od mládí. Po Pearl Harboru narukoval a na konci roku 1945 jako fotograf americké armády dorazil do rozbombardovaného Norimberku. „Jaký to bude proces? To jsem vůbec nevěděl. Ani jsem vlastně nevěděl, kde Norimberk leží. Přijel jsem týden před začátkem. Pak jsem tam pracoval tři měsíce… čtyři měsíce… pět měsíců… devět měsíců...,“ líčil.
Zůstal tři a půl roku.
Na filozofické úvahy o vině a trestu neměl čas, musel se soustředit na technickou stránku práce – expozici, světlo, kompozici. V soudní síni navíc platila přísná pravidla, například zákaz použití blesku. „Nesměli jsme mluvit. Nemohli jsme si ani nasadit sluchátka, abychom slyšeli, co se říká. Museli jsme se soustředit jen na fotky,“ popisoval.
Göringa fotografoval velmi často a vznikl tak mezi nimi zvláštní vztah. Nešlo o přátelství ani sympatie, spíše o důsledek měsíců společné rutiny. „Ke konci procesu mě znal. Ne moje jméno, ale znal mě jako člověka. Byl jsem každý den v soudní síni. Byl ke mně velmi přátelský a milý. Nevypadal jako člověk, který páchal zločiny v koncentračních táborech. Setkal jsem se i s jeho ženou a dcerou. Byly ke mně velmi milé,“ vyprávěl fotograf.
Fotka, která nikdy nevznikla
Göring býval jedním z nejvýše postavených představitelů nacistického Německa a blízkým spolupracovníkem Adolfa Hitlera. Po vstupu do NSDAP v roce 1922 se rychle dostal mezi přední členy strany a po Hitlerově nástupu k moci v roce 1933 zastával řadu vysokých funkcí. Jako úspěšný pilot z první světové války se stal říšským ministrem letectví a vrchním velitelem Luftwaffe, podílel se na vyzbrojování Německa.
Jako šéf pruské vlády měl také významný podíl na budování represivního aparátu a vzniku gestapa. Göring patřil k hlavním organizátorům nacistické hospodářské politiky a během války dohlížel na využívání okupovaných území a jejich zdrojů ve prospěch německého válečného hospodářství.
Po porážce Německa byl zatčen a stanul před Norimberským tribunálem. Během procesu se snažil vystupovat jako státník. Sebevědomě odpovídal, snažil se obhajovat své kroky a odmítal přijmout plnou odpovědnost. Na D’Addaria to ale nezapůsobila. „V uniformě to byli nacističtí vůdci. Ve vězení byli jen obyčejný muži. Nic víc,“ shrnul své dojmy fotograf, kterému v době procesu bylo jen pětadvacet let.
Proces, který změnil dějiny práva. Záznamy z Norimberku jsou po 80 letech online |
Rozsudek padl před osmadesáti lety, 1. října roku 1946. Göringa shledali vinným ve všech bodech obžaloby. Dostal trest smrti oběšením, trestu ale unikl. Jen několik hodin před popravou skousl kapsli s kyanidem. Dodnes není zcela jasné, jak se přísně střežený vězeň k jedu dostal. Jeho tělo bylo zpopelněno a jeho popel tajně rozptýlen.
Právě popravy odsouzených nacistů měly být pro D’Addaria a jeho kolegy vyvrcholením jejich práce. „Postavili tři šibenice. Slyšeli jsme jak je ztloukají. Mysleli jsme, že nás zavolají, abychom pořídili fotografie po popravě. Ale nikoho z nás nezavolali,“ vzpomínal.
Nejsilnější snímky procesu pro něj tak navždy zůstaly ty, které nikdy neudělal. „Dnes jsem velmi rád, že jsem to neviděl. Jsem velmi rád, že jsem ty fotografie nepořídil,“ vzpomímal o mnoho let později fotograf.
Ta hnusná věc přestala dýchat! Fotka otylé mrtvoly ukázala Himmlera jako ubožáka |
V hlavním procesu bylo k trestu smrti odsouzeno dvanáct lidí, popraveno bylo 16. října nakonec jen deset z nich. Göring svůj osud vzal do vlastních rukou a Hitlerova osobního tajemníka Martina Bormanna odsoudili k trestu smrti v nepřítomnosti, protože v době konání procesu nebyl k nalezení. Nakonec se ukázalo, že spáchal sebevraždu ještě na sklonku války.
Během svého pobytu v Německu experimentoval také s barevnou fotografií, která byla v té době stále technicky i finančně náročná. Film Kodachrome mu ze Spojených států poslala jeho matka, která ho sehnala od známého, majitele obchodu s fotoaparáty.
D’Addario film zkoušel přímo v soudní síni. Práce s ním ale byla mnohem náročnější. Měl velmi nízkou citlivost, takže musel fotografovat ze stativu a při dlouhých expozičních časech. Nafocené filmy navíc musel posílat na vyvolání do Anglie. Když se mu první barevné snímky vrátily, sám nevěděl, co od nich čekat. „Otevřeli jsme obálku a říkali: ‚Panebože, podívejte se na to,‘“ vzpomínal na moment překvapení.
Tyto fotografie se nakonec staly jedním z jeho nejvýraznějších příspěvků k dokumentaci historického procesu. Barevně zachytil Hermanna Göringa i další obžalované. V roce 1946 byla jeho barevná fotografie soudní síně publikována v londýnském časopisu Illustrated a patřila mezi první barevné snímky Norimberku zveřejněné ve světovém tisku.
Obnova nacistické metropole
D’Addario z Německa neodjel ani po konci hlavního procesu. Zůstal v Norimberku ještě několik let a fotografoval dalších dvanáct následných přelíčení s níže postavenými nacistickými představiteli. Celkem zvěčnil více než dvě stovky obžalovaných.
Zachytil také Norimberk, město, které bylo před válkou dějištěm Hitlerových velkolepých sjezdů a stalo se symbolem nacistické propagandy. Nezbylo z něj téměř nic. „Nikdy jsem neviděl tak zničené město,“ říkal D’Addario.
Raymond D’Addario po válce nechtěl fotografovat jen poražené nacisty. Zachytil také zničený Norimberk.
Po návratu do Spojených států v roce 1949 se usadil ve svém rodném Holyoke v Massachusetts, kde si otevřel fotografický obchod.
Do Norimberku se ještě několikrát vrátil. Při jedné z návštěv v 70. letech znovu vyfotografoval místa, která zachytil krátce po válce. Z projektu vzešla kniha Norimberk tehdy – dnes, která mapovala proměnu města od ruin k poválečné obnově. Kniha se dočkala několika vydání. Zemřel v roce 2011 v požehnaném věku devadesáti let.
Jeho fotografie se dostaly do archivů a muzeí. Část jeho pozůstalosti odkoupil městský archiv v Norimberku, D’Addario ještě za života věnoval své snímky United States Holocaust Memorial Museum. Jeho dílo je rovněž uloženo v americkém Národním archivu.
„Fotografie, které jsme tehdy pořídili, jsme posílali radiogramem z Frankfurtu do Spojených států, do New Yorku nebo Pentagonu. A potom se distribuovaly všude,“ vyprávěl po letech.
