Rakousko má novou vládu, 154 dní od voleb jmenoval prezident Alexander Van der Bellen novým kancléřem Christiana Stockera z lidové strany (ÖVP). Nová rakouská vláda lidovců, sociálních demokratů (SPÖ) a liberálů ze strany NEOS složila přísahu.
Na trojkoalici se už v pátek dohodly výbory ÖVP a SPÖ, v neděli ji pak posvětil i stranický výbor NEOS. Jeho předsedkyně Beata Meinlová-Reisingerová se stala novou ministryní zahraničí. Úřadující šéf lidovců Stocker je kancléřem a předseda druhé nejsilnější koaliční strany Andreas Babler z SPÖ jeho zástupcem a vicekancléřem. Všichni tři představitelé koaličních stran jsou členy spolkové vlády poprvé.
„Další roky jsou naším společným projektem, nejen těchto tří koaličních stran,“ oslovil spolkový prezident všechny obyvatele Rakouska. Zmínil také, že současná geopolitická situace je nestabilní a vládu očekávají výzvy nejen na vnitropolitické scéně.
Nová vláda se bude muset vypořádat s rostoucí nezaměstnaností, ekonomickou recesí a problémy s rozpočtem. Její koaliční dohoda, která byla uzavřena ve čtvrtek po nejdelším vyjednávání v poválečném Rakousku, předpokládá nová přísná azylová pravidla v devítimilionové alpské republice, která se s migrací výrazně potýká několik posledních let.
Po pětiměsíčním čekání na novou vládu a několika neúspěšných jednáních rakouský prezident Van der Bellen řekl, že je „velmi potěšen, že při jednáních všichni zúčastnění přeskočili svůj stín“.
Ze strany lidové (ÖVP) si své posty z předešlé vlády ponechají ministr vnitra Gerhard Karner, ministryně obrany Klaudia Tannerová a ministr zemědělství Norbert Totschnig.
Nová vládní strana NEOS obsadí v koalici tři posty: kromě Beaty Meinlové-Reisingerové se ministrem školství stal Christoph Wiederkehr, a státním tajemníkem pro deregulaci Sepp Schellhorn. Tato funkce je novinkou a je podřízená ministerstvu zahraničí, informuje APA.
Jedná se o první vládu tří stran v zemi, která spojuje Stockerovu konzervativní Rakouskou lidovou stranu, středolevé sociální demokraty a liberální Neos. Aliance politického středu se dala dohromady až na druhý pokus poté, co se v parlamentních volbách 29. září stala nejsilnější politickou silou krajně pravicová Strana svobodných (FPÖ).
Sestavení vlády po zářijových volbách provázely četné peripetie. Zářijové volby vyhrála FPÖ se ziskem 28,8 procenta hlasů, následovaná lidovci s 26,3 procenta a sociálními demokraty s 21,1 procenta. Do parlamentu se dostali ještě NEOS s 9,1 procenta a Zelení s 8,2 procenta. Rakouský prezident Van der Bellen nejprve navzdory tradici odmítl sestavením vlády pověřit vítězné pravicově extremistické Svobodné (FPÖ), poté se o sestavení kabinetu neúspěšně pokusily ÖVP, SPÖ a NEOS. Další pokus připadl Svobodným, ale ani oni se s lidovci nedohodli. Tři středové strany poté obnovily snahu o nalezení společné pozice a odvrátily tak možnost předčasných voleb.
Funkční období rakouské vlády je pět let.
Stocker, „nejméně pravděpodobný kancléř“- Právník Stocker byl od roku 2000 do letoška místostarostou Vídeňského Nového Města (Wiener Neustadt), od roku 2015 prvním místostarostou, členem místního zastupitelstva byl 35 let. Od června 2019 zasedá v rakouském parlamentu. Generálním tajemníkem rakouských lidovců se stal v září 2022 a od letošního ledna převzal jejich vedení po kancléři Karlu Nehammerovi.
- Stocker se narodil 20. března 1960 ve Vídeňském Novém Městě, jeho otec Franz Stocker byl dlouholetým poslancem a odborářem. Studoval práva na Vídeňské univerzitě, v roce 1986 získal magisterský titul, o dva roky později dokončil doktorát.
- Po roční právní praxi u okresního a krajského soudu ve Vídeňském Novém Městě se Stocker v roce 1994 stal advokátem. V rodném městě vybudoval advokátní kancelář, ve které dnes působí jeho syn. Jeho dcera je rovněž právnička.
- V roce 1990 Stockera zvolili radním Vídeňského Nového Města. V letech 2000 až 2010 byl jako radní zodpovědný za výstavbu, poté do roku 2015 za školství. Od roku 2015 byl radním pro finance a školství a po místních volbách v roce 2020 se stal radním pro finance, správu majetku a nemovitostí.
- V roce 2019 Stockera zvolili do rakouského parlamentu, v září 2022 ho tehdejší lídr ÖVP Karl Nehammer jmenoval generálním tajemníkem lidovců, poté, co se osvědčil jako jakýsi veřejný obhájce své strany před parlamentním vyšetřovacím výborem. V loňských parlamentních volbách byl znovuzvolen, po volbách se stal členem vyjednávacího týmu lidovců sestavení vlády se sociálními demokraty (SPÖ) a liberály ze strany NEOS. Tato jednání ale letos na začátku ledna ztroskotala.
- Nehammer v reakci na fiasko jednání rezignoval na obě pozice. Prozatímním kancléřem se stal Alexander Schallenberg a v čele lidovců vystřídal Nehammera právě Stocker. Po svém jmenování začal za svou stranu vyjednávat o vládě s nacionalistickými Svobodnými (FPÖ), kteří vyhráli zářijové volby. Stocker se ale předtím v médiích opakovaně vyjadřoval na adresu Svobodných a jejich leadera Herberta Kickla velmi kriticky a neochvějně razil heslo „s Kicklem ne“. Tento náhlý obrat proto podle rakouských médií vzbudil velkou nevoli a nakonec se ukázalo, že byl vlastně zbytečný.
- I tato jednání totiž v polovině února ztroskotala, šéf Svobodných Kickl poté oznámil, že se vzdává mandátu k sestavení kabinetu, který by byl první národní vládou v čele s krajní pravicí od druhé světové války. Lidovci poté začali znovu jednat o vytvoření koalice se sociálními demokraty a liberály ze strany NEOS. Strany se minulý týden napodruhé dohodly na sestavení vlády, jejíž vznik posléze schválily ve stranických hlasováních. Dnes jmenoval prezident Alexander Van der Bellen Stockera novým kancléřem a jeho vláda složila přísahu.
- Letos se v souvislosti se svým nástupem do čela lidovců Stocker vzdal mandátu v obecním zastupitelstvu Vídeňského Nového Města. Zůstal jen předsedou městské organizace lidovců (ÖVP).
- Rakouská média o Stockerovi hovoří jako o „muži v pozadí,“ který působí korektně až upjatě. Časopis Profil ho minulý týden nazval „nejméně pravděpodobným kancléřem“ v dějinách rakouské druhé republiky.
- Stocker je ženatý a má dvě děti. Mezi jeho koníčky patří podle rakouských médií golf, muškaření a hra na tenorsaxofon.
|