Reakce na vaši knihu jsou různé, rozpoutala ale rozsáhlou debatu ve všech rakouských médiích. Čekala jste takový ohlas? Překvapilo vás v debatě něco? V co by diskuse měly vyústit?
Ta velká debata, která vznikla, mě velmi mile překvapila. Diskuse by v ideálním případě měla vyústit ve spolupráci všech politických stran na řešení problémů, které na našich školách souvisí s migrací. Ve spolupráci oproštěnou od ideologií. Bylo by načase, mnou popsané problémy konečně poctivě uchopit.
Popsala jste těžkosti s muslimy na školách ve vídeňské přistěhovalecké čtvrti Favoriten. Někteří ale tvrdí, že tato část města je výjimečným případem. Jaká je situace jinde v metropoli a ve zbytku Rakouska?
Vídeň podobně jako jiná evropská velkoměsta je stále méně promíchaná. Také ve zbytku Rakouska vzniká stále více přistěhovaleckých čtvrtí. Tyto paralelní společnosti pro nás nejsou dobré. Promíchání by bylo velice třeba, ale žádní politici na tom nemají opravdový zájem.
V zájmu integrace navrhujete větší rozdělování muslimských žáků, aby se nehromadili jen v určitých školách. Jak konkrétně byste to prováděla a co tomu brání?
Brání tomu nedostatek odvahy politiků. Nejen muslimy je třeba rozdělovat, obecně se musí více promíchávat. I školní třída s 90 procenty dětí bez migračních kořenů již neodpovídá složení velkého města jako je Vídeň. Je ale jasné, že cíle lépe promíchaného města nedosáhneme pouze na základě dobrovolnosti.
Kniha vídeňské učitelky Susanne Wiesingerové: Kulturní boj ve třídě. Jak islám mění školy
Říkáte, že i muslimské děti chtějí svobodný západní životní styl, ale jsou v zajetí silnějších vlivů islámu. Jak je můžeme vymanit z područí jejich komunit?
Jednou stranou řešení je nabízet dětem velkou podporu a pocit sounáležitosti. Druhou je zaměřit se na rodiče. Pokud brání potomkům v integraci, měly by se zvažovat i finanční postihy, jako je krácení přídavků na děti. Samozřejmě ne navždy, jakmile problém přestane, vyplácel by se přídavek zase celý.
Výuka podle vás upadá. Žáci, kteří vaši školu vychodí, pokračují ve studiu nebo vstoupí na trh práce? Jak se jim v dalším životě daří?
Stále méně jich absolvuje další vzdělávání nebo učební obor nad rámec povinné školní docházky. Zvláště dívky se vzděláváním přestávají. Mnozí opouštějí školu bez perspektivy. To skrývá velký potenciál nebezpečí pro celou společnost.
Učíte ve Favoriten přes 25 let. Co a kdy se nejvíc změnilo? Jak vypadá typická hodina ve vaší třídě?
V posledních přibližně deseti letech předáváme dětem učivo stále obtížněji. Nejprve musíme překonat mnoho kulturních a náboženských překážek, abychom obsah osnov přiblížili. Viditelně se zhoršuje znalost němčiny, a to i u dětí, které se v Rakousku narodily. Tato kombinace jazykových deficitů a religiozity je pro naše školy problémem.
Vidíte rozdíly v chování muslimských chlapců a dívek? Proč se je nepodařilo naučit alespoň německy? Jak vypadají rodiny problémových žáků?
V chování chlapců a dívek existují velké rozdíly. Chlapci jsou dominantnější. Obě pohlaví ale mezi sebou navzájem neudržují přátelství. Ty děti ovládají špatně i mateřský jazyk a nemají kontakt na většinovou společnost. Odmítají (její) kulturu a tedy i jazyk.
Na problémy s radikalizací muslimských žáků upozorňujete delší dobu. U nadřízených i odborů jste však narážela na nezájem, nepochopení či bagatelizování. Městská školní rada tlačila na to, aby si učitelé nestěžovali veřejně. Proč je toto téma tak citlivé?
Školská politika je silně ovládána stranickou politikou. Upozorňování na problémy by posílilo pravicovou Svobodnou stranu Rakouska (FPÖ). Ze strachu z toho se mlčí. (FPÖ bývá označována za pravicově populistickou, od konce loňského roku je součástí rakouské vládní koalice – pozn. red.)
Školní inspektorka Elisabeth Repolusková připustila existenci problémů, zdůraznila ale, že odpovědná místa je řeší. Hovořit o kulturním boji je podle ní přehnané. Podobně se vyjádřil i ředitel školy Niki Glattauer. Jak se bráníte výtkám, že situaci dramatizujete?
Problémy, na které v knize upozorňuji, nejsou zveličené. Popisuji to, co jsem zažívala všechny ty roky. Devět let jsem byla zástupkyní pedagogů a vedla nespočet rozhovorů s jinými učiteli a poznala všechny školy v 10. vídeňském obvodu. A to je největší rakouský školský obvod. Navíc jsem byla pravidelně v kontaktu s jinými zástupci pedagogů Vídně.
Hovoříte o kulturním boji ve třídách. Probíhá i jinde ve veřejném prostoru? Pokud ano, jak tam k němu přistupovat?
Tento kulturní boj probíhá i v mnoha parcích. Konflikty ze školy tam často pokračují. Potřebujeme více sociálních pracovníků, ale také policistů. A jinou bytovou politiku k většímu promíchání.
Máte blízko k sociální demokracii. Tato strana ale imigraci tradičně spíše podporovala a problémy s integrací bagatelizovala. Nejste ve schizofrenní pozici jako německý sociální demokrat a kritik imigrace Thilo Sarrazin?
V této pozici opravdu jsem. Ale být sociální demokratkou pro mě znamená starat se o ty nejslabší v této společnosti. A to jsou právě tyto děti, se kterými pracuji. Patří k nám a my jim musíme pomoci, aby se integrovaly. Nevím, jestli to pan Sarrazin vidí stejně. Jednou bych to s ním ráda probrala.
