„Tady ležela žena, která minulou noc zemřela,“ říká zdravotní sestra Anna Cvirinkovová a ukazuje na špinavou matraci v jednom z vymrzlých pokojů psychiatrické kliniky v Slovjanoserbsku. Cvirinkovová odhaduje, že od začátku bojů mezi separatisty a ukrajinskou armádou zemřelo v nemocnici už padesát pacientů.
Česká pomoc na UkrajiněNemocnicím na východě Ukrajiny se snaží pomoct také neziskové organizace z České republiky. Člověk v tísni v říjnu distribuoval léky do zařízení mimo jiné ve městech Debalcev, Starobylsk a Selidov. Léky a zdravotnický materiál za celkem 500 tisíc korun dopravili spolupracovníci Člověka v tísni také do přerozdělovacího skladu ve Slavjansku (více o pomoci Člověka v tísni na Ukrajině zde). Z východní Ukrajiny se v polovině listopadu vrátili také zástupci Diecézní charity Brno, kteří navštívili mimo jiné i nemocnici v Zoločivu. Účelem cesty bylo předání vybavení, které zlepší práci místního personálu a pacientům zpříjemní pobyt. Byly to hlavně sterilizátory, které vyměnili za 60 let staré, vyšetřovací lůžka, polohovací postele, UV lampy a další vybavení (více o jejich návštěvě zde). |
„Pokud pacient umře ve chvíli, kdy mám službu a nesvítí světlo, postarám se o něj s loučí či svíčkou. Jsem jediná sestra na šest oddělení. Pacienty musím umývat a oblékat, ale nefunguje elektřina a neteče voda. Co mám dělat?“ ptá se ošetřovatelka, která v nevytápěné budově přes uniformu neustále nosí teplý kabát.
Na oddělení o dvanácti lůžkách je cítit pronikavý pach moči. Starší pacienti leží schoulení pod dekami, mladší bloumají po tmavých chodbách nebo posedávají na zemi. Někteří z nich neumějí mluvit, jedna žena pláče na lavičce pod oknem. „Chtěla by domů,“ vysvětluje Cvirinkovová.
Slovjanoserbsk leží asi 30 kilometrů severozápadně od Luhanska na území takzvané Luhanské lidové republiky. Fronta je jen pár kilometrů odsud a zdravotnické zařízení se čas od času dostane pod palbu. Zdravotníci tvrdí, že šéf kliniky zahynul při ostřelování Luhansku a polovina ze 180 zaměstnanců utekla. Na zbytek pracovníků připadá přibližně 400 pacientů.
„Nezapomeňte na nás“
Když na počátku prosince navštívili nemocnici v Slovjanoserbsku reportéři agentury Reuters, nefungovalo tam topení ani elektřina, netekla voda a zaměstnanci s pacienty vařili jídlo na ohni před vchodem.
„Když se probudíme, tak se umyjeme a pak pomáháme kuchařům,“ svěřil se reportérům Vjačeslav Šavkin, jeden z méně postižených pacientů. „V noci je strašná zima, spíme úplně oblečení,“ dodal.
Když v listopadu udeřily mrazy, začalo mrtvých rychle přibývat. Za měsíc podle zdravotnických záznamů zemřelo 22 pacientů. Jednou z nich byla i sedmapadesátiletá Olga Bělecká, která trpěla následky dětské mozkové obrny. „Zemřela, protože byla zima a neměli jsme pro ní léky,“ říká Cvirinkovová.
Spolu s dalšími sestrami se shoduje, že léky na klinice docházejí, a pacienti jsou proto agresivnější než obvykle. „Pláčou, šílejí a vy pro ně nemůžete nic udělat,“ stýská si sestra Světlana Nevcholodová. Personál už půl roku nedostal výplatu, to samé platí pro pacienty a jejich invalidní důchody.
Na konci listopadu dopadl na dvůr kliniky dělostřelecký granát. Válka ovšem není to, co zaměstnance a pacienty děsí nejvíc. „Nejdůležitější je to, aby na nás všichni nezapomněli,“ vzkázal světu prostřednictvím reportérů třiatřicetiletý pacient Dmitrij Ševčenko.
