Ten názor českým éterem rezonuje už řadu měsíců a zní zhruba takto: Informací o islámu máme dostatek, je to násilnická ideologie. „Dneska už víme dost, ten radikální náboj je uložený ve víře,“ tvrdil například nedávno v ČT psycholog Jiří Brančík.
Mnozí Češi takové přesvědčení sdílejí, dosud ale šlo jen spekulovat, kolik jich je. Agentura Median proto konkrétní otázku zařadila do jednoho ze svých výzkumů. Závěr zní takto: Češi si v průměru myslí, že za „občas obhajitelné v rámci obrany islámu“ považuje útoky na civilisty 43,4 % muslimů, což je téměř trojnásobek oproti číslu, získanému výzkumem v muslimských zemích.
Takzvaný medián činí 40 %. Polovina dotázaných Čechů tedy odhadla podíl násilí akceptujících muslimů do 40 %, polovina uvedla hodnotu vyšší.
Data Medianu ukazují, že čím více dotázaní nadhodnotí odhad podílu muslimů připouštějících násilí na civilistech, tím více jsou v rámci boje proti terorismu naklonění radikálním řešením, jako je zákaz islámu v Evropě.
Zatímco boj proti radikalizaci mladých muslimů má všeobecnou podporu (i mezi Čechy, kteří obecný sklon muslimů k násilí příliš nepřeceňují, činila zhruba 90 procent), u případného zákazu islámu v Evropě se názory různí více.
Metodika výzkumuVzorek o velikosti 756 dospělých respondentů byl osloven zčásti osobně, zčásti telefonicky mezi 18. a 21. listopadem (zhruba týden po útocích v Paříži). Výzkum je reprezentativní pro dospělou populaci ČR podle základních sociodemografických kritérií (kraj, věk, pohlaví, vzdělání, velikost obce), ekonomického postavení a volebního chování v posledních volbách do Sněmovny a v druhém kole prezidentské volby v roce 2013, uvádí Median. |
Z pětiny dotázaných, kteří podíl muslimů obhajujících občasné násilí odhadli nejlépe, bylo „určitě“ či „spíše“ pro zákaz islámu v Evropě 43 % lidí. Češi, kteří si myslí, že násilí schvalují tři až čtyři pětiny muslimů, se k zákazu islámu v Evropě klonili ze 70 %.
Je třeba přiznat, že se výzkum konal týden po útocích v Paříži.
„V atmosféře strachu po teroristických útocích, kdy výzkum probíhal, mají lidé tendenci přijímat většinu řešení, které se jim nabídnou. Ale ti, kteří mají velmi paušalizující a nerealistické představy, častěji akceptují paušalizující a nerealistická řešení,“ říká Prokop.
Například postavení islámu mimo zákon je krok, o němž politici vyjma těch z krajně protimuslimských uskupení neuvažují. „S islámem jako náboženstvím probůh nebojujme,“ řekl nedávno i exprezident Václav Klaus (více zde), jinak kritik západních intervencí v muslimském světě.
Také prezident Miloš Zeman nedávnou návštěvou Jordánska a udělením vyznamenání tamnímu králi Abdalláhovi II. naznačil, že ani on svá občasná přirovnání islámu k nacismu nemyslí zcela vážně.
Kdyby přesto někdo chtěl islám v České republice formálně zakázat, musel by změnit ústavu a odstranit z ní Listinu základních práv a svobod (její součástí se stala roku 1992). Nebo, jak argumentuje Blok proti islámu, prohlásit omezení výkonu náboženských práv za „opatření v demokratické společnosti nezbytné“ (čtvrtý odstavec čl. 16 Listiny) - což by ale věcně byl krok na úrovni perzekuce některých církví například československými komunisty.
Tak či tak ale ústava ve článku 9 říká, že „změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná“.
Nadhodnocování jevů vnímaných rizikově je u lidí běžné
Jak to tedy je s pohledem muslimů na obhajitelnost násilí? Průzkum mínění provedený agenturou PEW Research ve 24 muslimských státech zjistil, že násilí za „občas obhajitelné pro obranu islámu“ pokládá 15,6 % muslimů (celý výzkum najdete zde). Tedy téměř třikrát méně, než kolik tipují Češi. Výzkum pochází z roku 2012, novější zatím není.
Podle sociologa ze společnosti Median Daniela Prokopa je nadhodnocování rizik a negativních jevů u lidí poměrně přirozená a častá věc.
„Britská výzkumná společnost Ipsos Mori třeba pravidelně zjišťuje, že ve většině zemí respondenti nadhodnocují počet imigrantů a muslimů, míru nezaměstnanosti, kriminality, těhotenství mladistvých, podceňují volební účast a podobně. V některých věcech jsou lidé optimističtí, někde přesní, ale převládá sklon nadhodnocovat negativní jevy a rizika,“ řekl iDNES.cz Prokop (výzkumy Ipsos Mori zde, zde či zde).
Důvodem podle něj mohou být přirozené obavy, ale také to, že se negativní jevy častěji než v realitě vyskytují v médiích i v části populární kultury. „I náš výzkum ukázal, že míra vystavení televizním obsahům o imigraci a uprchlících výrazně zvyšuje šanci, že tomu tématu respondent připisuje výraznou důležitost,“ dává Prokop příklad.
Jak čelit teroru?Lze se bránit i bez paniky, přehnaných reakcí a pozemní invaze, říkají experti |
Češi přitom podle něj nejsou obecně v nadhodnocování rizik výjimeční. „Ale vychýlené chápání rizik může ovlivňovat náš úsudek a ohrožovat nás samotné - například v příklonu k radikálním, paušalizujícím a neliberálním řešením tam, kde je podle odborníků třeba konkrétních kroků proti radikalizaci a militantnímu islamismu. Například kontrola financování náboženských skupin v zahraničí, větší kontrola vzdělávání imámů, obrana proti radikalizaci ve vězeních, kontrola on-line komunikace těch skupin, boj proti černému trhu se zbraněmi, proti nezaměstnanosti mladých a sociálním problémům,“ říká Prokop.
Výzkumy nejsou jen čísla. Důležitý je kontext
Obecně není problém najít na internetu takový výzkum, který ke zkoumanému jevu poskytne přesně takové výsledky, jaké mluvčí pro svou argumentaci potřebuje. Prokop proto zdůrazňuje, že je důležité zasazovat čísla do kontextu. Za důležité označuje to, že sklon považovat násilí na civilistech za obhajitelné - oněch 15,6 % - v poslední dekádě v muslimském světě klesá, zatímco roste obava z islamistických organizací.
Výzkum renomovaného institutu Gallup, který se konal ve 135 zemích světa, ukázal, že se obyvatelé muslimských zemí (seznam zde) v toleranci k násilí na civilistech významně neliší od nemuslimů.
| Násilí jednotlivců proti civilistům | Násilí ozbrojených sil proti civilistům | |
|---|---|---|
| Lidé zemí Organizace islámské konference (OIC) | 14 % | 18 % |
| Lidé zemí mimo OIC | 17 % | 24 % |
| Obyvatelé ČR | 13 % | 20 % |
Podle výzkumu z let 2008-2010 se nejodmítavěji jak k útokům jednotlivců či skupin na civilisty, tak k útokům vojenských sil na civilisty, stavěli obyvatelé severní Afriky a Blízkého východu, naopak relativně vyšší pochopení pro útoky ozbrojených sil na civilisty vyjádřili například Američané, Izraelci, Britové či Kanaďané. Tedy obyvatelé zemí, jejichž armády čas od času při svých operacích civilní obyvatelstvo zasáhnou.
Roli může hrát i to, zda si obyvatelé představí spíše vlastní armádu, která zasáhla civilisty v cizí zemi, nebo cizí armádu, která zasáhla civilisty v jejich vlastní zemi. A je otázkou, do jaké míry se dotázaní mohli stydět za souhlas s násilím, či se jej snažili zatajit.
Sociolog Prokop připouští, že snaha o tzv. sociálně žádoucí odpovědi je ve výzkumech problémem vždy. V některých výzkumech v muslimských zemích se podle něj ukázalo, že se lidé více klonili k tradičním náboženským hodnotám, pokud tazatel vypadal jako tradiční muslim (příklad zde).
Podle Prokopa se však nedá předpokládat, že by tento jev zvýhodňoval muslimské země např. v Gallupově světovém výzkumu. „Zmíněná ‚sociální desirabilita‘ většinou směřuje dotázané k majoritním hodnotám společnosti. Pokud by v islámských zemích násilí skutečně bylo kulturně přijatelnější než v zemích neislámských, tak by to při položení stejné otázky mělo vést k vyšší deklarované přijatelnosti,“ uvažuje sociolog.
Proč je tedy tolik islamistických útoků?
Při pohledu na statistiku útoků (viz data Global Terrorism Database za rok 2014 a neformální přehled letošku zde a zde) je vidět, že radikální islamisté mají v posledních letech na svědomí ty nejkrvavější. Europol sice uvádí, že útoků páchaných v Evropě ve jménu náboženství je mizivé procento - ale do jeho rozsáhlé definice terorismu spadají například i žhářské útoky anarchistů. Neschopnost světa dohodnout se na jednotné definici terorismu je ostatně v odborných kruzích poměrně známá věc.
Podobně jako nyní islámem bývaly během 20. století četné útoky zaštítěny nacionalismem či (zejména v západní Evropě 70. let) levicovým extremismem. Dřívější útočníci ale neměli takové možnosti cestování, vzájemné komunikace či rychlého oslovení velkého publika jako v době internetu a sociálních sítí.
A byť je to jen spekulace, Islámský stát může v pozemní intervenci - ať už západní, či ruskou - vysloveně toužit a snažit se ji přivolat, protože by mu mohla pomoci získat podporu obyvatel muslimských zemí, kdyby se v očích jejich obyvatel islamisté stali bojovníky proti „křižákům“.
Alespoň takovou taktiku zmiňuje v Islámském státu oblíbený spis Hospodaření s krutostí (podrobněji jsme o něm psali zde v rámečku dole). Obyvatelé arabských zemí totiž pro případnou cizí pozemní invazi projevují jen o málo větší sympatie než pro Islámský stát jako takový (více o výzkumu čtěte zde).
Paříž prožila 13. listopadu černý pátek. Útoky islamistů zabily 130 lidí:
13. listopadu 2015 |
