V červnu 1943 si maďarský uprchlík László Biró podal v Argentině žádost o patentování svého nového vynálezu - pera, které nedělá kaňky.
Nápad to nebyl jeho. Někteří jej přisuzují Galileu Galileimu, italskému astronomovi ze 17. století, který je známější svým vzdorným výkřikem "A přece se (Země) točí". Maďarský vynálezce nebyl ani první, kdo si nechal průpisku patentovat. První pokus tu byl už v roce 1888. Jen se s ní nedalo psát.
Biró udělal ze zajímavé myšlenky široce používanou věc - něco tak běžného, že nás nijak nepřekvapí, když nám ji někdo dá jen tak. Princip propisky čili "kuličkového pera" je jednoduchý. Biró později tvrdil, že celý nápad dostal, když se díval na děti, jak hrají kuličky.
Jedna hliněnka se totiž prokutálela přes loužičku špinavé vody a pak po sobě všude nechávala zahnědlou stopu.
Tolik legenda. Cesta k obyčejné propisce byla totiž mnohem složitější. Podle patentové přihlášky zaujaly Biróa vlastnosti barev používaných při tisku novin: rychle zasychaly a nerozmazávaly se. Biró byl novinář, a tak měl dost příležitostí, aby si toho všiml.
V jeho době se články neposílaly do tiskárny "po drátě" - novinář je musel pěkně odnést sazeči a pak měl dost příležitostí dívat se, jak to v tiskárně funguje. Pozorovací talent však nestačil.
Tiskařské barvy nejsou dost tekuté a na rozdíl od inkoustu nestečou na špičku pera samy. A tady přišel vhod ten nápad s kuličkou, jež odebírá barvu z náplně a přenáší ji na papír. Jenže než se našla vhodná konstrukce a nejvhodnější barva, trvalo to celá léta. Biró se přitom neobešel bez pomoci svého bratra, povoláním chemika.
Do věci se vložila i válka. Normálně by se propiska začala vyrábět ve střední Evropě, kde ji Biró vymyslel. Jenže v roce 1938 musel odejít z vlasti - prý jen den před zavedením protižidovských zákonů. Když se v roce 1940 nacisté blížili i k branám Paříže, kde žil, hledal Biró cestu za oceán.
Náhodný známý, jistý Augustin P. Justo, mu poradil, aby odjel do Argentiny, a dal mu svou podepsanou vizitku. Na konzulátu Biró zjistil, že má vizitku od bývalého prezidenta Argentiny. Tam zamířil a tam přišly na svět první průpisky. Byl to tak velký úspěch, že licenční práva záhy koupilo britské letectvo.
Letci si "bira" nemohli vynachválit - žádné kaňky a dalo se s tím (na rozdíl od plnících per) psát i vysoko nahoře, kde tlak klesá a inkoust neteče. Dnes se propisek vyrobí miliardy kusů ročně, a tak nás sotva napadne, že kdysi stály více než pořádná večeře.
Při uvedení v USA roku 1945 se prodávaly za dvanáct dolarů kus. Byl to pěkný skandál. Ne však kvůli ceně. Biróův nápad ukradl jistý Milton Reynolds, a vydělal tak spoustu milionů. Vynálezce dostal od slušnější firmy jen jeden milion - za patentová práva.
I tak měl Biró s propiskou větší štěstí něž s jiným svým vynálezem, s automatickou převodovkou. Za tu sice také dostal zaplaceno (od Forda), ale vynález skončil z komerčních důvodů ve firemním sejfu.
