Propaganda, sestra války: čím nás klame a přesvědčuje Rusko i Ukrajina

Ukrajinskou krizi doprovází oboustranná propaganda, jev, který neodmyslitelně patří k válce či její předehře. Aktivnější se jeví ruská strana, neplatí to však bezvýhradně. Prostředí internetu a sociálních sítí je pro šíření vlastní verze událostí, neověřených informací či jejich překroucení živnou půdou.

Cílem propagandy je ovlivňovat mínění veřejnosti. Technik je nepřeberně mnoho, stejně jako definic výrazu „propaganda“. Podílí se na ní podle vás tento ruský voják? | foto: AP

Potvrzovací zkresleníHovoří Olga. A jen Rusové vědí, jaká

Ukázkovým příkladem je středeční zpráva ruské státní televize Russia Today o střelcích v Kyjevě. Uvedl ji pochybnosti nepřipouštějící titulek Uniklý telefonát Ashtonové: Kyjevské snipery najali vůdci Majdanu (zde), ale hned v první větě článek brzdí: byli najati "údajně", a to podle zveřejněné telefonní konverzace mezi šéfkou unijní diplomacie Ashtonovou a estonským ministrem zahraničí Urmasem Paetem (ten později potvrdil pravost nahrávky).

Paet se odvolává na slova "lékařky Olgy" ošetřující zraněné v Kyjevě. Podle té byli demonstranti i policisté zasaženi stejnými střelci, protože zranění byla způsobena stejným typem nábojů, a "je skutečně znepokojující, že nová koalice nechce vyšetřit, co se přesně stalo". Paet doplnil, že sílí přesvědčení, že snipery neposlal Janukovyč, ale "někdo z nové koalice" (o případu jsme psali zde). Více než "sílí přesvědčení" neřekl.

Russia Today iniciativně, bez uvedení zdroje, dopsala, že s Paetem mluvila lékařka a opoziční aktivistka Olga Bogomolecová.

Jenže Paet toto příjmení neřekl. Bogomolecová následně uvedla, že si žádný rozhovor s Paetem nevybavuje, že viděla jen těla demonstrantů a nikoliv policistů a že "nemá data, co by cokoliv dokazovala". Odmítla jakékoliv naznačování, že by za masakrem na Majdanu stála opozice. Nová kyjevská vláda podle ní už masakr vyšetřuje (zdroj např. zde, čas 15:17).

K tomu se českým internetem virálně rozšířila citace, kterou server Novinky.cz připsal Ashtonové ("Domnívám se, že bychom to měli vyšetřit. Tím nemyslím, že to chci navrhovat"), která působí dojmem, že chce šéfka unijní diplomacie případ ututlat. Jenže Ashtonová řekla něco jiného - i podle Russia Today: "I mean, I didn’t pick that up". Jinými slovy - nepochopila, nezaregistrovala jsem to. Nikoliv "nenavrhnu to".

Potvrzovací zkreslení

Potvrzovací zkreslení je jedním z nejlépe zdokumentovaných kognitivních jevů, které vedou ke zkreslenému vnímání reality. Jednoduše řečeno máme tendenci více důvěřovat těm informacím, které potvrzují to, co už si myslíme. Naopak informace, které jsou s naším přesvědčením v rozporu, podrobujeme skeptičtějšímu zkoumání, nebo je rovnou ignorujeme (čtěte celý článek na Technet.cz).

Šéfredaktor serveru Novinky.cz Vladimír Dušánek sdělil iDNES.cz, že server čerpal z prvních zpráv, které se objevily na blíže neuvedených ukrajinských webech. Novinky.cz následně původní znění svého textu změnily na "myslím, že jsem to nezachytila".

Míra, s níž po českém internetu letěla fáma, že Ashtonová "nechce vyšetřovat" a že je nezvratně prokázáno, že střelci byli najati opozicí (ačkoliv Paet vyslovuje pouze podezření na základě citace jedné osoby), ukazuje naplno fenomén takzvaného potvrzovacího zkreslení: lidé mají tendenci nekriticky vnímat informace, které potvrzují, co si už myslí. Propaganda s tímto faktem ráda operuje.

Roli hraje i touha čtenářů - v době internetových médií logická - mít informace co nejdříve. Média, působící v konkurenčním prostředí a snažící se být rychlejší než konkurence, se jim snaží vyhovět a tak od sebe zprávy přebírají. I to usnadňuje šíření zkreslených zpráv.

Těžká váhaPrezident je titulkový. I když lže

Ruský prezident Vladimir Putin se k dění na Ukrajině dlouho nevyjadřoval. Když se konečně rozpovídal, našli si američtí diplomaté čas a jeho slova rozebrali větu po větě (viz web ambasády USA v Moskvě). Rusové je za to zkritizovali.

Putin například řekl (stejně jako tvrdí ministři zahraničí a obrany Lavrov a Šojgu), že na Krymu operují pouze jednotky domobrany. Snímky agentury Reuters nicméně ukazují značky vozidel ruské armády, tiché odstřelovačské pušky a další vybavení, které by domobranci s největší pravděpodobností neměli (podrobně jsme o tom psali zde). Přesto mají Putinova slova váhu, která je prosadí do titulku - protože je prezident a protože všichni čekali, kdy a co řekne.

Mezi kritiky nové ukrajinské vlády je také rozšířenější teze, že opozice nesplnila dohodu s Janukovyčem (ražená Putinem) než tvrzení, že Janukovyč měl podle dohody podepsat návrat k ústavě z roku 2004 do 24 hodin. Což neučinil. Zde je ale třeba dodat, že okolnosti, za nichž se dal na útěk, nejsou věrohodně a nestranně objasněné (existuje jen Janukovyčovo tvrzení) a Janukovyč by zřejmě neměl důvod k útěku, kdyby se nebál o svůj život. Značná část aktivistů na Majdanu také vyjednanou dohodu odmítla uznat.

Putin ani ruští novináři také nijak věrohodně nedoložili tvrzení o humanitární krizi a statisících Ukrajinců prchajících do Ruska. Před invazí se neobjevily ani zprávy o ohrožení krymských Rusů - přesto poslalo Rusko vojáky právě na vojensky relativně snadno odříznutelný a strategicky důležitý Krym a ne do jiných částí Ukrajiny, v nichž také žijí etničtí Rusové, podle Putinovy logiky ohrožení.

Zákaz ruštinyŽádné drama. Prezident zákon vetoval

Ruština jako mateřský jazyk v ukrajinských regionech podle ukrajinského sčítání lidu v roce 2001

Tvrzení se vztahuje k rychlému - a zjevně zbrklému - rozhodnutí ukrajinského parlamentu (po převratu) zrušit zákon, umožňující ve školách, u soudů či u dalších institucí v místech s 10% a větší etnickou menšinou užívat její jazyk jako úřední. Zákon platil od 10. srpna 2012, ruština díky němu získala status úředního jazyka ve 13 ze 27 ukrajinských regionů, uvádí ruská agentura ITAR-TASS.

Zrušení jazykového zákona kritizovala řada evropských zemí - Polsko, Rumunsko, Bulharsko, Řecko. Několik dní po zrušení zákona, 28. února, úřadující prezident Oleksandr Turčynov rozhodnutí vetoval a ruština úředním jazykem zůstává. Přesně tak, jak to zavedla Janukovyčovi věrná vláda Mykoly Azarova. V tomto případě to zmíněná ruská agentura férově napsala.

Rusko tvrdí, že si s Čínou rozumíAle Čína, že respektuje Ukrajinu

Kapitolou samotnou pro sebe jsou tvrzení ruských politiků, jak dosáhli porozumění při konzultacích se zahraničními protějšky.

Například Kreml po telefonátu ruského prezidenta Putina s čínským prezidentem Si Ťin-Pchingem vydal prohlášení, podle kterého "jsou jejich pozice blízké". Rovněž ministr zahraničí Sergej Lavrov si po promluvě s čínským šéfem diplomacie pochvaloval "širokou shodu". A zpravodajské agentury to napsaly.

Čína sice v oficiálním stanovisku (zde) uvedla, že odsuzuje extrémní a násilné činy, ale také to, že jejím dlouhodobým postojem je nevměšovat se do cizích záležitostí. "Respektujeme nezávislost, suverenitu a územní integritu Ukrajiny," uvedl mluvčí ministerstva zahraničí. A později vyjádřil naději, že "zúčastněné strany dosáhnou politického řešení rozporů skrze dialog a konzultace" (zde).

Politiku nevměšování Čína vyznává i z pragmatismu: nechce, aby jí svět příliš "šťoural" do Tibetu.

Krym patří UkrajiněKdyž mohlo být Kosovo...

Formálně vzato získala Ukrajina Krym darem od sovětského vůdce Nikity Chruščova z roku 1954 ke třístému výročí společných dějin. Před 60 lety si nikdo neuměl představit, že SSSR někdy zanikne. Chruščovovo rozhodnutí vyústilo v to, že Ukrajina získala území s výraznou většinou etnických Rusů.

Rusko argumentuje, že Západ přiznal právo na sebeurčení Kosovu - území menšímu než Krym, majícímu zhruba stejně obyvatel, z nichž Albánci tvoří obdobnou většinu jako etničtí Rusové na Krymu. Jenže na Balkáně mezinárodní koalice vedená NATO zasáhla do probíhající války, na Krymu se nic takového nestalo. Kdybychom chtěli být jízliví - být Krym analogií Kosova, museli by před příchodem Ruskem vedených mezinárodních sil sevastopolské letiště podle ruského vzoru bez výstrahy obsadit američtí parašutisté.

Země plná fašistů a nacistů?Ne, ale hodí se to

Ukrajina by nebyla první ani poslední zemí, hraničící s bývalým Sovětským svazem (nebo z řad bývalých svazových republik), v níž někdo s obdivem vzpomíná na Třetí říši či křísí fašistické myšlenky.

Banderovci

Za 2. světové války se ukrajinští povstalci vedení Stepanem Banderou spojili s Říší proti sovětskému impériu, které Ukrajinu pohltilo a způsobilo jí ve 30. letech hladomor se zhruba čtyřmi miliony obětí (odhady se různí). V menší míře bojovali banderovci i proti nacistům či Polákům - všem, kteří z jejich pohledu stáli v cestě samostatné Ukrajině. Neválčili v rukavičkách, byli krutí.

Příklon banderovců k nacistům ale nebyl ideologický, nýbrž pragmatický, což ve střední a východní Evropě nebylo vzácností. Polsko a Maďarsko pomohly nacistům rozbít Československo, Sověti po domluvě s nacisty přepadli Polsko a Finsko, zabrali Pobaltí a část Rumunska. Po válce etapu spolupráce s Hitlerem desítky let tajili, stejně jako například masakr v Katyni, zatímco komunistická historiografie vykreslovala banderovce jako ztělesnění zla.

Touha po vládě silné ruky, zatočení se zahraničním kapitálem, nečeskými etniky či nekompromisní ochraně národní kultury se ostatně objevuje i mezi českými aktivisty a politiky.

Kandidaturou vůdce ukrajinských ultranacionalistů Dmytra Jaroše na prezidenta (a jeho angažmá coby zástupce šéfa Národní bezpečnostní a obranné rady) získalo Rusko pádný argument pro tvrzení o vlivu extremistů na politickou scénu. Ostatně i podle magazínu Time Jarošův Pravý sektor "hraničí s fašismem". Podle řady svědectví to jsou ještě mírná slova.

Podle průzkumů mínění a dřívějších voleb na Ukrajině nejsou ale extremisté hybnou silou společnosti, byť byli ve střetech s policejními jednotkami nejvíc vidět. Umírněné strany UDAR a Vlast mají dohromady šestkrát vyšší preference než radikální Svoboda (více o ukrajinské opozici čtěte zde).

Nastolování agendyNenápadná zbraň Ukrajinců

Zdálo by se, že propaganda je výhradně doménou ruské strany. Není tomu tak a Ukrajinci se také činí, anglicky psané ukrajinské weby tak ale činí spíše formou méně nápadného nastolování agendy - tedy formulováním témat, o nichž mají čtenáři přemýšlet.

V době psaní tohoto odstavce například byly čtyři nejnovější zprávy ukrajinské agentury Unian následující: Rusové přisouvají vojáky a techniku do Kerči, EU poskytne 15 miliard dolarů pomoci Ukrajině, Rusové potopili další loď (aby zablokovali ukrajinské námořnictvo), Krym je podle Turecka integrální součástí Ukrajiny. Samo o sobě to jsou podle dostupných informací pravdivé zprávy, navozují ovšem obraz příznivý pro Ukrajinu.

Na webu Hlasu Ruska, píšícího v oficiální linii, vypadaly v téže době nejnovější zprávy takto: Obvinění z nelegálnosti referenda o budoucnosti Krymu neodpovídají realitě, Moskva nebude akceptovat jazyk sankcí a hrozeb a odpoví na ně, ukrajinský dluh Rusku za plyn stoupl, sibiřské regiony usnadní imigraci etnických Rusů z Ukrajiny.

Nastolování agendy je důležitým faktorem i v produkci zahraničních médií. Ta mají pro popisování dění na Ukrajině méně prostoru než místní zpravodajství, proto vynechávají některé zprávy, které pokládají za nepodstatné nebo prakticky neověřitelné. Schválně - dočetli jste se na českých či západních webech, že vůdce Pravého sektoru Dmytro Jaroš žádá od státu zbraně? Píše to ITAR-TASS (zde). Odvolává se na jeden nejmenovaný zdroj. A to je málo.

Populární EuromaidanVálka o sociální sítě

Jedním z hlavních kanálů ukrajinské propagandy je skupina twitterových účtů působících pod hlavičkou Euromaidan (jeden anglicky psaný najdete zde). Dva nejznámější twitterové účty sleduje celkem přes 130 tisíc lidí.

Euromaidan skrze twitter například rozšířil zachycenou konverzaci ostřelovačů na náměstí Nezávislosti. Skrze twitter také Euromaidan šíří zprávy, že ukrajinská posádka v Sevastopolu má od Rusů další ultimátum, do kdy se má vzdát. V minulosti ovšem Rusové tato ultimáta popírali a nikdy na Ukrajince po doběhnutí lhůt nezačali střílet, což zprávy o ultimátech devalvuje.

Rozdíl mezi ukrajinským a ruským vojákem podle ukrajinské propagandy

Dobro vždy zvítězí nad zlem, říká ukrajinská propaganda.

Lze se propagandě bránit?

Propagandu jako takovou nelze umlčet, jen omezovat její dopady - což je s nástupem sociálních sítí čím dál obtížnější. Média jsou vystavena enormnímu tlaku na rychlost zpracování informací (řada čtenářů například iDNES.cz vytkla "cenzurování zprávy o odposlechu estonského ministra") a na faktickou přesnost a ověřování z několika zdrojů, což se navzájem do jisté míry popírá.

Média zároveň nejsou imunní proti nastolování agendy - často přeberou agendu, kterou nastolila konkurence, řídí se i tím, jaký předpokládají čtenářský zájem. Čtenost ale nevzniká jen senzačními titulky, médium s velkým počtem nepravdivých zpráv by lidé brzo přestali číst, protože jejich čas je omezený a chtějí se dozvědět zprávy pravdivé.

A protože agendu nastolují i uživatelé sociálních sítí a mozek každého jedince je ze své podstaty přesvědčen, že zrovna on je vůči zkreslování a zkratkovitým závěrům imunní (jak psali kolegové z Technet.cz), nelze než se smířit s tím, že nejrychlejší zpravodajství z vyhrocených konfliktů, v nichž se zúčastněné strany snaží ovlivňovat veřejné mínění, je třeba brát s maximální ostražitostí.