Sedmašedesátiletý David Davis platí na britské scéně za euroskeptika a realistu. I proto mu premiérka Theresa Mayová svěřila funkci ministra pro brexit. Politologové se shodují, že dokáže pro svou zemi vyjednat nejlepší možné podmínky. V minulosti se nebál svými názory jít proti smýšlení konzervativců, za což si vysloužil přezdívku „Monsieur Non“ (Pan Ne).
Roky jednání a skok do neznáma. Jaký je jízdní řád cesty Británie z EU? |
Podle analytika Asociace pro mezinárodní otázky Kryštofa Kruliše je těžké spekulovat o přesných důvodech nominace Davise na takto důležitý post. „Lze se však domnívat, že svou roli sehrála Davisova pozice coby dlouhodobého euroskeptika a stálice v pravicovém křídle konzervativní strany,“ sdělil Kruliš serveru iDNES.cz
Připomněl, že Davis byl v letech 1994 až 1997 ve vládě Johna Majora ministrem pro evropské záležitosti. „V roce 2005 se také utkal v posledním kole s Davidem Cameronem o pozici lídra konzervativců. Vyzvednutí Davise z pozic backbencherů (řadových poslanců, pozn. red.) na pozici ministra se proto nabízelo jak z hlediska sjednocení strany, tak i pro jeho dřívější angažmá,“ dodává Kruliš.
Davisovým úkolem nyní bude vytvoření týmu odborníků, kteří zajistí proces vyjednávání brexitu po technické stránce. „Bude muset ale pracovat i s dalšími ministerstvy a jeho postavení by tak mohlo spočívat zejména v technicko-koordinační roli. Politická rozhodnutí budou ponechána širokému výboru vlády pro problematiku brexitu, kterému předsedá premiérka,“ vysvětluje Kruliš. Roli Davise to však nijak nezmenšuje.
Od studií do SAS a zpět
Davis se narodil 23. prosince 1948 svobodné matce a o jeho výchovu se starali prarodiče. Se svým biologickým otcem se Davis setkal jen jednou a matka si později vzala za muže Ronalda Davise, tiskaře s židovskými kořeny. Rodina se přestěhovala do Londýna, kde Davis strávil v chudé čtvrti Wandsworth.
Základní i střední školy opouštěl s výbornými známkami. Na univerzitu to však nestačilo. Živil se jako pojišťovací agent a peněz neměl nazbyt, což mu bránilo v dalším studiu. Vstoupil proto do armády, kde se zařadil do 21. pluku SAS.
Po skončení služby v armádě nastoupil na univerzitu ve Warwicku. Zaměřil se na studium výpočetní techniky a molekulárních věd, pomáhal zakládat studentské rádio. Následovaly tituly z obchodní akademie v Londýně a úspěšná studia na Harvardu.
Chceme, aby cizinci do Británie přicházeli i nadále, říká velvyslankyně |
Během studií na Warwicku potkal svou manželku Doreen, se kterou má tři děti. V roce 1973 se stal předsedou Federace konzervativních studentů, což měl za pár let zúročit při vstupu do vysoké politiky. Davis však nejprve zamířil do soukromého sektoru. Sedmnáct let pracoval v nadnárodním potravinářském koncernu Tate & Lyle, kde se vypracoval až do nejvyšších řídicích pozic, píše The Independent.
Do strojeného a odměřeného manažera měl daleko. Služba v SAS v něm probudila zájem o dobrodružství a extrémní sporty. V oblibě měl paragliding, lezení po horách či pilotování malých letadel, uvádí BBC.
Orodování za EU a bitva s Cameronem
K vysoké politice poprvé přičichl v roce 1987, kdy se za konzervativce dostal do parlamentu. V roce 1994 se stal ministrem pro evropské záležitosti ve vládě Johna Mayora, připomíná server Financial Times. Už předtím se zasadil o podepsání Maastrichtské smlouvy, kterou vznikla Evropská unie. Davis tak činil i přes svůj euroskepticismus a popudil si tím velkou část konzervativců.
Za vlády labouristy Tonyho Blaira zastával funkci stínového ministra vnitra a prosazoval zavedení trestu smrti pro sériové vrahy. Svými ostrými vystoupeními dopomohl k odstoupení dvou labouristických ministrů.
Theresa Mayová a David Davis. Foto z července letošního roku, kdy Mayová začínala ve funkci britské premiérky.
V roce 2005 se Davis ucházel o předsednictví Konzervativní strany. Dlouho byl považován za favorita, v průzkumech vedl i nad Davidem Cameronem. Ublížil mu však projev na stranickém sjezdu. Britská média mu vytýkala, že působil, jak by mu ho sepsal tým poradců a Davis do něj „nevložil ani kus sebe“. Zkušený politik působil nejistě, svou řeč si zřejmě ani jednou neprošel. (kompletní projev v angličtině najdete zde).
Situaci nedokázal zachránit ani v debatě BBC, kde podle komentátorů podal lepší výkon než Cameron, který nakonec v závěrečném duelu zvítězil (jakým systémem konzervativci volí předsedu se dozvíte zde).
Střelba do vlastních řad
V roce 2009 vzbudil Davis kontroverze výrokem, že Velká Británie nechává mučit své vězně v zahraničí. Argumentoval případem Rangzieba Ahmeda. Tvrdil, že britská rozvědka měla důkazy, které Ahmeda usvědčovaly z terorismu. Přesto ho nechala odcestovat do Pákistánu, kde ho se svolením britských tajných služeb mučila místní policie.
Po volbách v roce 2010 mu Cameron mu nabídl účast v koaliční vládě s Liberálními demokraty, Davis však odmítl a neváhal kritizovat kroky vlády - například rozpočtové návrhy ministra financí George Osbornea.
Kritiku si vysloužil odmítavým postojem ke sňatkům homosexuálů. Obával se, že se svatby budou odehrávat v kostelích. „Očekávám, že to vzbudí kontroverzi, ale myslím si, že většina lidí by nechtěla, aby jejich děti měly menšinovou sexuální orientaci. Chtějí přeci mít nějaká vnoučata,“ prohlásil tehdy Davis, podle BBC. Svá slova později mírnil. Cejch odpůrce homosexuálních sňatků mu však zůstal.
Až do červnového referenda o vystoupení Británie z EU zůstával Davis stranou politického pletichaření. Vyjednáváním podmínek brexitu pro něj může být cestou do předních řad konzervativců. V případě neúspěchu mu však hrozí pád do politického zapomnění.
