Syrský aktivista, jehož hlavu chtěl jak Asadův režim i extremisté z Islámského státu, před dvěma lety tak utekl do Turecka. Tam hned začal plánovat, jak se dostat do Evropy.
Dlouhé měsíce procházel rady pro migranty na sociálních sítích. „Když se potřebuješ cokoliv dozvědět, tak jdeš na tuhle facebookovou skupinu. Je tam plno převaděčů, tipy na hotely pro Syřany i příběhy lidí, kteří to zvládli,“ řekl Paša reportérům CNN. Realita však byla úplně jiná, než jak vypadala na internetu.
Za vidinou bezpečí cestoval po boku kamaráda. Jejich cesta začala na pobřeží Turecka, odkud lze spatřit pár kilometrů vzdálené řecké ostrovy. Převaděči údajně nafoukli dva gumové čluny a odnesli je na hladinu. Od každého vybrali za krátkou cestu 900 dolarů (asi 21 500 korun). „Pro pašeráky jste jen euro, ne člověk,“ říká Paša, který musel kvůli cestě do Německa prodat veškerý svůj majetek.
Fotogalerie |
Na každý člun se nahrnuly desítky lidí. Na Pašově lodi jich bylo 55, přičemž nikdo neměl záchrannou vestu a někteří neuměli ani plavat. Když pašeráci připojili ke člunům motory, zeptali se, kdo chce být kapitán. „Je to jako řídit kolo nebo motorku, je to to samé. Je to jednoduché,“ uklidňovali uprchlíky.
Pašův kamarád se přihlásil, ačkoliv předtím nikdy loď neřídil. „Jakmile jsme poprvé nastartovali motor, cukla sebou loď doleva a hned zase doprava. Bylo to děsivé,“ pokračuje Paša. „Tohle je moře, to není žádná sranda,“ dodává.
Za hodinu se dostali k břehům ostrova Lesbos, kde je místní přivítali jídlem a vodou. Všichni dostali od místní policie doklady a poučení, že v Řecku můžou zůstat šest měsíců. Všichni však chtěli dál, na sever. Za další část úspor si Paša koupil čokoládové tyčinky, dobré boty a vyrazil.
Balkánská cesta migrantů do Německa
Z Lesbu přejel trajektem do Atén a odtud vlakem do malého města na hranicích Makedonie. Řecko-makedonské hranice byly první evropské hranice, které musel překonat pěšky. Se skupinou lidí přešel přes koleje a čekal do večera, až přijde víc lidí, aby nebyl sám. „Bylo nás kolem tisíce,“ doplňuje Paša.
Uprchli z Iráku. Merkelová je pro ně matka |
Makedonská vláda zakazuje imigrantům používat veřejnou dopravu, toleruje však, pokud zemi přejdou pěšky nebo přejedou na kole. Podle agentury AFP se cena kol v makedonském pohraničí za dobu uprchlické krize zdvojnásobila. Že je prodej kol v Makedonii nyní lukrativní podnikání, potvrzuje i Paša. Podle něj tam obchodníci prodávají kola hned u silnice.
Policisté pronásledují uprchlíky na řecko-makedonských hranicích:
Za 120 eur (asi 3200 korun) si koupil bicykl a spolu s kamarádem během pár dní dorazil na hranice Srbska. Cestou spali pod širákem nebo v opuštěných domech, ze kterých už se časem stala známá stanoviště pro migranty. U hranic se Srbskem pak kolo prodali za zlomek původní ceny a pokračovali pěšky. Přejít do Srbska nebyl podle Paši problém. Prostě se podle návodu držel železnice, aby ji stále měl po levé ruce.
Bloudění v lese a dvě zatčení
Dosud šla cesta hladce, ale v Srbsku začaly problémy. Když se s kamarádem dostali z lesa, chytila je policie. Podle Paši s nimi srbští policisté zacházeli úplně stejně jako syrská armáda a jeden z policistů prý dal facku. „Bylo to tak ponižující,“ vzpomíná Paša.
Muži zákona jim poté dali 72 hodin na opuštění státu. Paša si v Bělehradu poprvé po několika dnech dopřál sprchu a teplé jídlo (pizzu) a pak si s kamarádem koupil jízdenku k maďarským hranicím, které chtěli opět překonat pěšky.
Uprchlická krizeNĚMECKO: Zavádí kontroly, zastavilo vlaky z Rakouska OBRAZEM: Svízelná cesta přes maďarskou hranici CHOROBY: Obavy z epidemie jsou zbytečné RÖSZKE: Migranty krmí jako zvěř, tvrdí aktivisté KOMENTÁŘ: Češi kvůli uprchlíkům propadli hysterii MUSLIMKA: Jsem pro intervenci proti IS AJLAN: Svět pobouřil snímek mrtvého hocha TRIKY: Běženci si poradí i s bezpečnostním kódem SOCIOLOG: Migranti jsou pro nás poslové špatných zpráv POMOCNÁ RUKA: Jak Evropa pomáhá uprchlíkům? PŘEHLEDNĚ: Co se děje se zadrženými běženci? |
Na severu Srbska je však zradil terén. Muži se ztratili v lese a dva dny se snažili najít cestu ven. Mapa v telefonu jim byla k ničemu, neměli co jíst ani pitnou vodu. Nevěděli, kam jít, a neodvážili se zapálit oheň nebo rozsvítit baterku.
„Viděli jsem jeleny a nějakého muže v podivných šatech, který držel v ruce kladivo. Byli jsme v té džungli nervózní, bylo to nebezpečné,“ vzpomíná mladý Syřan.
Když se dostali z lesa a překonali hranici, stalo se přesně to, čeho se obávali. U města Szeged je zatkla maďarská policie. „Chovali se k nám jako k zvířatům. Dali nás do autobusu a poté nacpali do malé místnosti. Bylo nás asi 40 lidí, stěží jsem mohl dýchat,“ vzpomíná Paša.
Policie jim vzala otisky prstů a poslala je do tábora pro uprchlíky. Paša však už v Maďarsku zůstat nechtěl. Našel číslo, které si schoval pro případ nouze, a zavolal pašerákovi lidí, který ho odvezl přes Rakousko až do Německa.
Paša je nyní jihoněmeckém Freyungu asi 25 kilometrů od české Kvildy a čeká na vyřízení své žádosti o azyl. „Chci dostudovat a chci přivézt svou rodinu. Mám pocit, že jim to dlužím. Kvůli mým aktivitám v Sýrii jsme přišli o dům a já chci, aby moje malá sestra měla lepší život,“ vysvětluje.
Na cestu přes sedm států, která mu zabrala celkem 32 dní, si vzal jako vzpomínku na domov parfém od své přítelkyně a šátek pro štěstí. A ještě něco. „Mám tu šrapnel,“ říká Paša a ukazuje si na loket. „Když se toho dotknu, připomene mi to Sýrii,“ uzavírá.
Složitá cesta uprchlíků z Maďarska na západ:
