1 Co se stalo?
Útok ze 7. ledna provedli bratři alžírského původu Chérif a Said Kouachiovi. Před domovními dveřmi ozbrojenci hrozbami přinutili jednu z kreslířek zadat vstupní kód. Vtrhli na redakční poradu, vyvolávali redaktory jmény a osm jich zabili, včetně šéfeditora Stéphana Charbonniera. Zabili i jeho osobního strážce, jednoho pracovníka servisní firmy a staršího novináře, který přišel na návštěvu. Dvanáctou obětí se stal muslimský policista před domem (více o něm zde). Útočníci uprchli.
O den později další střelec zabil na jižním předměstí Paříže Montrouge policistku Clarissu Jean-Philippovou a postřelil metaře. Rovněž utekl.
Bratři Kouachiovi se vydali na severovýchod od Paříže. Ve čtvrtek 8. ledna přepadli čerpací stanici u obce Villers-Cotterêts, opustili kradené auto a ztratili se policistům v rozlehlých lesích. V pátek ráno s dalším kradeným autem zamířili zpět k Paříži, ale v Dammartin-en-Goële se dostali do přestřelky (zprávy o mrtvých z ní se nepotvrdily) a opěšalí se ukryli ve zdejší tiskárně.
Střelec z Montrouge Amedy Coulibaly se mezitím vyzbrojil dvěma kalašnikovy a batohem s výbušninami a rovněž 9. ledna přepadl košer supermarket u Porte de Vincennes na východě Paříže. Zabil čtyři lidi a vzal rukojmí.
Francouzské bezpečnostní složky nasadily do akce 88 tisíc příslušníků policie, četnictva i armády, vrtulníky s termokamerami či elitní protiteroristickou jednotku RAID. V podvečer 9. ledna vzali Francouzi tiskárnu i obchod útokem a všechny tři muže zabili bez dalších ztrát na životech civilistů. K úspěchu zásahu pomohli i lidé, kteří zůstali ukrytí v obsazených budovách a o nichž teroristé nevěděli. Tito lidé zevnitř navedli zasahující policisty (více o „skrytých hrdinech“ zde).
2 Co je týdeník Charlie Hebdo zač?
Satira, jíž nic není svaté. Už bezprostředně po útoku jsme přinesli stručný profil týdeníku, později jsme jej rozšířili na větší text. Na francouzské poměry nevelký levicový středečník o nákladu kolem 45 tisíc kusů šel často za hranu vkusu. Nechyběly v něm masturbující jeptišky, papež navlékající si kondom, rasističtí policisté chlubící se zabitými imigranty či ortodoxní žid líbající se s nacistou.
List si střílel i z politiků, policie či bankéřů, žerty na účet islámu ale rozzuřily muslimské radikály. Když v roce 2006 karikatury zveřejnil dánský deník Jyllands-Posten a muslimští radikálové mu začali vyhrožovat, Charlie Hebdo ze solidarity otiskl karikatury také. A později přidal další. A další. V roce 2011 někdo vypálil jeho redakci a šéfeditor po hrozbách dostal ochranku.
Její kapacity mají své meze a bývají dimenzované proti spektru pravděpodobných hrozeb. Proti dobře naplánovanému útoku ozbrojenců v balistických vestách, z nichž nejméně jeden prodělal podle dostupných zpráv bojový výcvik u jemenské al-Káidy a kteří do redakce vtrhli ozbrojeni kalašnikovy, brokovnicí a granátometem byl strážce bezbranný.
Útok byl bezprecedentní nikoliv počtem obětí - v tomto smyslu byly například útoky v Madridu či Londýně, ale i Breivikův masakr výrazně tragičtější - ale v symbolice útoku proti svobodě tisku a vyjadřování.
3 Kdo byli útočníci?
Útočníci byli osiřelými syny alžírských přistěhovalců. Mladší z bratrů Chérif verboval po invazi do Iráku v roce 2003 džihádisty k boji proti koaličním vojskům, v roce 2005 byl zatčen, když se chystal do Iráku. Za verbování militantů do Iráku strávil rok a půl v podmínce a stal se posluchačem radikálního pařížského muslimského duchovního Farída Benyettoua.
Starší z bratrů Said v roce 2011 vyjel do Jemenu, kde získal výcvik tamější odnože al-Káidy. Po návratu do Francie se nezapojoval do aktivit, které by na něj mohly upozornit, uvedla agentura Reuters s odvoláním na nejmenované zdroje.
Chérif Kouachi hovoří o svém napojení na jemenskou al-Káidu:
Třetí z útočníků Amedy Coulibaly, někdejší zaměstnanec Coca-coly, byl několikrát usvědčen z loupeží a jednou z pašování drog. V posudku soudního psychiatra je podle listu Libération líčen jako nevyspělý, s psychopatickými rysy. S Chérifem se seznámil ve vězení a zřejmě se v podobné době jako on zradikalizoval. Chodili spolu s dalšími muslimskými radikály tužit tělo do jednoho pařížského parku.
Coulibaly, dle francouzských médií vychováván jako jediný syn spolu s devíti dcerami, se v roce 2013 podílel na pokusu osvobodit z vězení jiného islamistu. Z pětiletého trestu si ale odseděl jen krátkou část, píše server IBTimes.com. Prokurátor François Molins uvedl, že Coulibaly byl s oběma bratry v intenzivním telefonickém kontaktu, volali si více než pětsetkrát.
Teror ve Francii srozumitelně ukázal, jak velké riziko představují zradikalizovaní obyvatelé Evropy - často muslimského vyznání - kteří vyrazí například na Blízký východ získat bojový výcvik a ztratit poslední případné zbytky zábran. Od zpráv, že řada Evropanů vyrazila bojovat pod černými prapory Islámského státu, země EU vymýšlejí, jak jim znemožnit návrat.
4 Lze takovým útokům předcházet?
Podle Mariana Brzybohatého, přednášejícího studentům Policejní akademie ČR o terorismu, je obrana vůči důkladně nachystanému útoku na „měkký cíl“ (tedy cíl obecně neozbrojený a k boji neurčený, pozn. red.) nesmírně obtížná. Takových cílů jsou ve městě velikosti Paříže stovky, možná tisíce. „Předvídat se to do určité míry dalo, ale pokud dlouhou dobu nevíte kdy, kde, kdo a jak, tak v podstatě neudržíte koncentraci ani prostředky, které by vám tomu pomohly zabránit. To prostě možné není,“ shrnul pro iDNES.cz (celý rozhovor čtěte zde).
Brzybohatý připomněl, že lze sice udržovat účinnější opatření, jsou však otázkou ceny a dlouhodobé udržitelnosti. Útok označil za dobře naplánovaný, provedený se znalostí ústupových cest a reakce bezpečnostních složek. Na přípravě akce se podle něj zřejmě podílelo více lidí než jen zastřelení útočníci.
5 Jaké jsou reakce ze světa?
Patrně nikoho nepřekvapí, že do Francie dorazila řada kondolencí a vyjádření soustrasti. V Paříži se v neděli bude konat. Pochod za národní jednotu, jehož účastníci uctí památku obětí. Do Francie se na něj vydají i politici včetně českého premiéra a ministra zahraničí (více zde). Čeká se účast stovek tisíců lidí.
Hackerská skupina Anonymous zase zveřejnila prohlášení, v němž vyhlašuje islamistům válku a hrozí pomstou (více zde). Určitou míru efektivity dali Anonymous už v minulosti najevo sérií útoků na weby vládních institucí USA.
Sociální sítí Twitter zase letí hashtag #jesuischarlie, který se objevil už ve více než pěti milionech tweetech.
Mimochodem, karikatury odsuzující útok se objevily i v řadě médií v muslimských zemích (podívat se na ně můžete zde).
6 A co Česká republika? Co říkají zdejší muslimové?
Předseda Ústředí muslimských obcí Muneeb Hassan Alrawi na odpověď, zda odsuzuje jakoukoliv formu násilí, která se schovává za obranu islámu, odpověděl jednoznačně: „Naprosto. Jakékoli násilnické chování odsuzujeme. S tím se nikdy neztotožníme,“ řekl. Nedoprovodil to žádným „ale“ (rozhovor s Alrawim čtěte zde).
K islámu se v České republice podle Alrawiho hlásí několik desítek tisíc lidí. Ústředí muslimských obcí je zastřešuje.
Nikoliv tak Muslimská unie ČR. Její šéf Muhamed Abbás dle svých vlastních slov pro Echo24.cz zastupuje pouhých patnáct lidí. Právě Abbás v České televizi veřejně tvrdil, že Islámský stát nepodřezává svá rukojmí, že ho řídí americký agent, že si USA samy zničily Světové obchodní centrum a že útok na týdeník Charlie Hebdo mohl být „operací pod falešnou vlajkou“ (záznam pořadu zde).
Pro úplnost je ovšem třeba dodat, že i Alrawi byl v minulosti obviněn ze šíření nenávisti k nemuslimům během svých kázání. Upozornil na to bývalý český muslim a několikanásobný konvertita Lukáš Lhoťan. Alrawi se hájil, že na nahrávkách z kázání jsou pouze chybné, z kontextu vytržené překlady. Případem se zabývalo státní zastupitelství, odložilo jej.
7 Hrozí v České republice také teroristický útok islamistů?
Česká tajná služba BIS se ve výroční zprávě za rok 2013 rozepsala, že pozoruje nárůst snahy prosazovat islámské právo v Česku. Ostatně kvůli knize Základy tauhídu, v níž se píše, že neislámské vlády je třeba nenávidět“, skončí český muslim a překladatel publikace Václav Sáňka patrně u soudu (více zde).
Přestože je případný teroristický útok v Česku, kde je skutečně praktikujících muslimů pár tisíc, méně pravděpodobný než ve Francii s její velkou muslimskou komunitou, ghetty a generací muslimů vyrostlých ve Francii, kteří se ale nedokázali začlenit do společnosti, stoprocentně jej vyloučit nelze. Ostatně i čeští vojáci se podílejí na zahraniční operaci v Afghánistánu, což případným teroristům jako ospravedlnění útoku na „měkký cíl“ bohatě stačí.
BIS ostatně už uvedla, že objevila islámského fundamentalistu působícího v České republice. „Pravidelné příjmy této osoby pocházejí z arabské země a slouží k financování nákladné náboženské činnosti,“ napsala tajná služba.
8 Jak velká je muslimská komunita v Evropě?
V roce 2012 se s islámem jako svou vírou identifikovala pouhá dvě procenta obyvatel Evropské unie (nejvíce bylo římských katolíků následovaných s výrazným odstupem protestanty, ortodoxními křesťany a lidmi bez vyznání), v roce 2009 pak odhady hovořily o asi 13 milionech lidí. Přírůstek počtu muslimů je v posledních letech relativně vysoký (navzdory stále relativně nízkým absolutním počtům) vzhledem k imigraci a vyšší porodnosti (zajímavé detaily přináší například tento, byť už starší, přehled BBC).
Například u Francie tak lze dopátrat čísla stavící tamější muslimskou komunitu do intervalu mezi pěti a sedmi miliony obyvatel, v Německu to je okolo čtyř milionů, relativně velké jsou také komunity ve Spojeném království, Itálii či Nizozemsku.
9 Uspěli teroristé?
Na to lze nazírat z řady úhlů. Útok se logicky dostal na přední stránky novin a média se mu obšírně věnovala. Z tohoto pohledu, protože cílem teroristů je publicita a působení na veřejné mínění, atentátníci uspěli. Na druhou stranu to je věc, s níž země se svobodnými, necenzurovanými médii musejí počítat.
Rozhodně se naopak nepodařilo umlčet kreslíře. Karikaturisté z celého světa, včetně těch z České republiky, na útok reagovali (výběr kreseb najdete zde). Jindy seriózní The Independent vyšel s titulní stranou, na níž byl ústředním vzkazem teroristům - a jediným motivem - vztyčený prostředníček.
Útok sjednotil FrancouzeKomentář Lukáše Macka z Pařížského institutu politických věd |
Týdeník Charlie Hebdo se dočkal výrazné pomoci ostatních francouzských periodik včetně poskytnutí prostor pro práci listem Libération a peněžního daru. Chystá se tak nové číslo, které vyjde v nákladu jednoho milionu výtisků (více zde).
Za největší hrozbu se obecně považuje scénář, kdy se radikální odpůrci muslimů začnou plošně mstít všem vyznavačům islámu bez rozdílu a rozpoutá se spirála násilí. Takový vývoj by mohl uvrhnout Evropu do největšího chaosu od konce druhé světové války. Na druhou stranu je však zjevné, že pouhé verbální uklidňování, pokud by útoky islámských fanatiků pokračovaly s rostoucí intenzitou, nemůže fungovat do nekonečna a starý kontinent bude muset přistoupit ke zvýšení úsilí (a finančních nákladů) na zajištění své bezpečnosti.
10 Otázky, které zůstávají
Existuje i pár dalších otázek, které zatím zůstávají bez odpovědí. Neví se například, jak přesně zahynuli rukojmí v košer lahůdkářství na východě Paříže a zda je útočník Amedy Coulibaly podle nějakého klíče vybral, nebo střílel náhodně. Jeho komplicka a životní partnerka Hayat Boumeddieneová (její profil jsme připravili zde) dosud nebyla dopadena. Její výslech by mohl některé otázky objasnit.
Není také prokázané, zda útočníci měli vazbu spíše na Islámský stát, nebo na jemenskou al-Káidu. Obě teroristické organizace se k útoku hlásí, svým způsobem jsou ale na Blízkém východě konkurenty. Jasno není ani v tom, zda trojice teroristů jednala na základě rozkazů některé ze dvou zmíněných struktur, nebo na vlastní pěst.