Neformální jednání a modelové scénáře
Ministr pro brexit David Davis
Spuštění článku 50 Lisabonské smlouvy budou předcházet neformální jednání. Ministr pro brexit David Davis sestaví tým asi pěti stovek lidí, který bude vymýšlet plánovaný postup vystoupení a budoucí vztahy Británie s EU. Už v této fázi bude tématem nejbouřlivějších diskusí přístup na jednotný evropský trh a omezení imigrace.
Ministr pro mezinárodní obchod Liam Fox bude se svým týmem zkoumat potenciál Velké Británie při obchodování se zeměmi mimo EU, píše server The Guardian. Přípravy na ostrý brexit budou provázet desítky neformálních jednání v Británii i EU.
Lidé okolo Davise budou mít za úkol sestavit také modelové scénáře brexitu. Operovat budou s takzvaným měkkým a tvrdým brexitem a jejich variacemi. Jednotlivé scénáře se zaměří na dopady brexitu. Cílem je rozhodnout, jaké požadavky bude mít Londýn při pozdějším jednání z EU. Co budou Britové ochotni obětovat pro samostatnost?
Evropské zákony v britské legislativě
Ještě před spuštěním článku 50 hodlá britská vláda vyřešit implementaci stávajících evropských zákonů do své legislativy. Britský právní řád by měl podle Mayové převzít veškeré současné zákony pramenící ze členství v EU. Teprve postupně je bude revidovat a některé zákony zruší.
V tomto případě se však jedná o opatření daleké budoucnosti. Premiérka slíbila, že sloučená legislativa vstoupí v platnost až po definitivním vystoupení Británie z EU a posléze bude moct vláda nepotřebné části vypustit.
Schválení vládou a parlamentem?
Britská premiérka Theresa Mayová
Jednou z překážek cesty ke spuštění článku 50 mohou být tlaky na posvěcení parlamentem. V Británii aktuálně běží několik soudních sporů, které řeší, zda vláda potřebuje ke spuštění mechanismu vystoupení z EU souhlas Westminsteru. Pře musí být vyřešeny do konce roku.
Vrchní soud na počátku listopadu rozhodl, že aktivaci článku 50 musí schválit parlament. Vláda se však proti tomuto kroku odvolala. Spor rozhodne 7. prosince Nejvyšší soud (více zde).
Aktivování článku 50 Lisabonské smlouvy
Mayová dosud přesný datum aktivování článku 50 neoznámila. Slíbila však, že proces vystoupení Británie z EU začne nejpozději do konce března 2017 (více zde). Jakmile se článek aktivuje, Británie má přesně dva roky na vyjednání podmínek a opuštění evropského společenství.
Formální oznámení
Donald Tusk (vpravo) a Jean-Claude Juncker
Článek 50 předepisuje po své aktivaci několik povinných kroků. Vystupující stát musí nejprve informovat Evropskou radu a jejího prezidenta (nyní Donalda Tuska), všechny premiéry členských zemí EU a předsedu Evropské komise (nyní Jeana-Clauda Junckera). Oznámení může být podáno písemnou formou nebo předneseno na jednání rady. První jednání v roce 2017 se uskuteční 9. a 10. března.
Manuál pro vyjednávání
Legislativa jako další krok uvádí stanovení rozvrhu pro vyjednání dohody s daným státem, který bude obsahovat přehled podmínek vystoupení i rámec budoucích vztahů s Unií. Hlavní vyjednavač za EU Didier Seeuws a zástupci všech členských států mimo Velkou Británii musí souhlasit s tímto manuálem pro vyjednávání.
Politologové se shodují, že tato fáze zabere několik měsíců a zkomplikují ji volby v Nizozemsku, Francii a Německu. Nové vedení států totiž nemusí souhlasit s původním manuálem vyjednávání.
Diskuse o podmínkách vystoupení
Michel Barnier
Po schválení časového rámce na půdě EU začne samotné vyjednávání konkrétních podmínek brexitu. Vyjednávací tým EU, který bude fungovat pod dohledem Seeuwse, povede někdejší francouzský ministr zahraničí a komisař EU Michel Barnier a jeho německá náměstkyně Sabine Weyandová.
Hlavní body vyjednávání
Uprchlický tábor v Calais, nad kterým vlaje vlajka Anglie.
O hlavních bodech vyjednávání se začalo hovořit už pár dní po červnovém referendu. Největší rozpory zcela jistě přinesou debaty o imigrační politice Velké Británie. Mayová slíbila lepší ochranu hranic. To se však nelíbí EU, která má v ruce trumf v podobě přístupu na jednotný evropský trh (více o něm v posledním bodu přehledu). Právě zachováním volného pohybu občanů EU Británie podmiňuje své setrvání na trhu.
Zádrhel může přijít také v případě finančních závazků Británie vůči EU v oblasti vědeckého výzkumu či regionálního rozvoje. Problematická jistě bude úprava legislativy v souvislosti s podpisem Pařížské klimatické dohody, kterou Británie ratifikovala coby člen EU (znění dohody najdete zde).
Poslední krok k brexitu
Budova Evropského parlamentu ve Štrasburku
Dokument, který bude obsahovat kompletní podmínky vystoupení z EU, musí na závěr formálně posvětit Velká Británie a kvalifikovanou většinou také Evropská rada (v tomto případě nejméně 20 hlasů ze zbývajících 27 členských států). Prostou většinu potřebuje od Evropského parlamentu, který však podle předsedy Martina Schulze „nebude klást odpor“.
Všechny legislativní kroky se musí uskutečnit do dvou let od aktivování článku 50. Jakékoli výjimky si Británie musí vyjednat. Ve hře je zejména prodloužení termínu pro brexit.
Jednání po brexitu
Brexitem debata s EU neskončí. Podle ekonomů bude muset Británie separátně vyjednat také nové podmínky pro obchodní styk. Mayová v tomto ohledu nechce ustupovat. „Dohoda má zahrnovat co možná největší přístup Británie na evropský trh, aby s ním britské podniky mohly obchodovat a působit v něm,“ sdělila před pár dny.
Podle Tuska jednání o obchodní dohodě může reálně začít až po vystoupení Británie z EU. Několik členských států včetně Německa však míní, že obě dohody by měly být dojednány souběžně. Někteří ekonomové tvrdí, že může ještě nastat třetí dohoda. Ta by měla přemostit hluché období mezi brexitem a dojednáním případného přístupu na jednotný trh, který nelze očekávat dříve než za několik let.
Problémy může nadělat i fakt, že ho musí ratifikovat všech 27 členských států EU, což dává prostor pro další politikaření. Situaci může využít například Španělsko ve sporu o Gibraltar (více zde).
