Bruselské zahrádky jsou v posledních dnech přeplněné lidmi. Kromě vyhlášených místních piv si užívají na Brusel až překvapivě slunečný nástup léta. Pokud se pořádně zaposloucháte, tu a tam zaslechnete češtinu, která vám na chvíli připomene domov. Slovo, které ale v posledních týdnech ve vztahu s Českem rezonuje nejvíce, je jiné. Předsednictví.
Právě díky nadcházejícímu českému předsednictví v Radě EU je v Bruselu stále více slyšet i náš mateřský jazyk. Nejvíc v okolí Evropského parlamentu a také budovy Stálého zastoupení ČR, sídlící o několik ulic dále.
Společně s narůstajícím počtem přijíždějících diplomatů a stážistů, vyslaných do Bruselu zastupovat Česko v nadcházejících šesti měsících, či různorodých delegací, které se do centra evropského dění vydávají na otočku, je cítit i výrazně zvýšený zájem o Českou republiku. A to ze strany lidí všech národností, kteří žijí a pracují v tomto zvláštním mikrokosmu zvaném bruselská bublina. Ať už se jedná o úředníky evropských institucí, diplomaty jiných zemí, novináře či odborníky pracující v neziskovém sektoru, otázka, kterou slýchám nejčastěji, zní: „Co vlastně máme od českého předsednictví čekat?“
Předsednictví jakékoliv členské země je středobodem bruselského politického dění a diskusí. Bude na českých politických představitelích, aby vedli zasedání Rady a zastupovali ji například při diskuzích s Evropskou komisí a Evropským parlamentem.
Budou každodenně komunikovat s novináři z celé Evropy i světa. Do popředí mediální pozornosti se najednou dostanou i sebemenší detaily, které jsou specifické pro předsedající zemi. Například to, kde budeme pořádat neformální schůze premiérů či ministrů či jaké pokrmy budeme během těchto zasedání podávat.
Toto období je tak pro Českou republiku ideální příležitostí, jak představit naši zemi nejen Evropě, ale celému světu. Jak ukázat, že chceme být vnímáni jako důležitá součást unie. Že dokážeme přicházet s novými nápady a nacházet dialog i v oblastech, které jsou pro některé jiné státy citlivé. A třeba se přes lepší komunikaci o pozicích a zájmech České republiky dostat ze stínu jiných zemí, jejichž počínání dlouhodobě formuje (často kritický) pohled zbytku unie na střední Evropu.
Předsednictví samozřejmě není jen o vysoké politice. Nabízí také prostor pro propagaci České republiky z obchodního či kulturního hlediska. Ať už to bude závod štafet věnovaný památce Emila Zátopka, předčítání české literatury, promítání českých filmů, nebo vystoupení Spejbla a Hurvínka v belgickém Královském loutkařském divadle.
Samotný doprovodný program akcí nabízí nepřebernou paletu možností, jak Česko zviditelnit. A nesmíme zapomínat ani na to, že skrze naše předsednictví můžeme i my lépe pochopit, jak ten složitý spletenec s názvem Evropská unie, kterého jsme součástí, vlastně funguje.
Rozhodně se nejedná o bezvýznamnou žvanírnu s chlebíčky, ale příležitost, která se naskýtá jednou za 14 let. Ano, pro naši státní správu, především pak diplomaty na Stálém zastoupení, to bude spousta práce navíc. Ale práce, která za to stojí.
V napjaté geopolitické situaci a stále probíhající válce na Ukrajině jsme to právě my, kdo může být klíčovým aktérem, který zajistí, abychom v zimě nezmrzli, udrží jednotnost Evropské unie a bude fungovat jako pojítko mezi našimi partnery na západě i na východě. Poté si opravdu budeme moci říct, že jsme tlukoucím srdcem Evropy.
Tak si pojďme těch následujících šest měsíců užít. Až se v bruselských kavárnách začne ve větším měřítku ozývat pro změnu švédština, bude na čase předat štafetový kolík o dům dál. A my budeme vědět, jestli se nám těžký úkol povedl.
Autor: Žiga FaktorPůsobí na pozici vedoucího bruselské kanceláře Institutu EUROPEUM. Zaměřuje se na fungování evropských institucí, proces evropské integrace a politiku rozšiřování, regionální spolupráci zemí střední Evropy, vztahy se zeměmi západního Balkánu a Tureckem či na Slovinskou vnitřní politiku. Dalšími body jeho zájmu jsou konflikty v bývalé Jugoslávii a v Severním Irsku. |