Moslemuddin Sarkar jednoho rána v roce 1989 navštívil krátce svou rodinu a při odchodu jim oznámil, že se vrací do své práce v docích bangladéšského přístavu Čitagong. Pak se už nikdy neozval. Jeho bratr se vypravil i do přístavu, tam mu ale sdělili, že Moslemuddin Sarkar se do práce nevrátil.
"Čekali jsme měsíce, roky a nakonec si řekli, že už nežije. Proč by nás jinak neinformoval, kde je?" popsal jeho bratr Sekandar Ali. Nicméně Moslemuddin Sarkar se k vysvětlování příliš neměl ani po svém návratu domů.
Dvaapadesátiletý Bangladéšan Moslemuddin Sarkar po svém návratu do Bangladéše. Vítá ho jeho bratr Sekandar Ali. (31. července 2012)
Objevili ho vlastně náhodou poté, co jim zavolal anonym, který je upozornil na to, že Sarkar sedí ve vězení v pákistánském Karáčí. Rodina pak požádala o pomoc Mezinárodní výbor Červeného kříže a v pondělí ho Pákistán z věznice propustil a okamžitě poté deportoval.
Na hranici se zatýká často
Už na letišti v Dhace ho čekal jeho bratr, který ho okamžitě objal. Sarkar přitom nezadržel slzy. Proč z rodné země odešel anebo z jakého důvodu skončil ve vězení, nicméně Moslemuddin neprozradil, podotkla agentura AP, která o jeho příběhu informovala.
"V roce 1989 jsem překročil hranici do Indie. Po několika měsících ve státech Assám a Meghalaja jsem přišel do Dillí. Později jsem se v Dillí oženil. V roce 1997 jsem se pokusil přejít do Pákistánu, ale na indicko-pákistánské hranici mě chytili. Ve vězení jsem byl patnáct let," popsal bez dalšího vysvětlení.
Pákistán a Indie mají mezi sebou napjaté vztahy už dlouhá léta a poměrně často posílají do vězení občany druhé země za to, že překročí někde hranice. Obě strany je pak většinou propustí, nicméně má se za to, že stovky lidí zůstávají za mřížemi, podotkla AP.
Bangladéš (červená), indické Dillí (žlutá), pákistánské Karáčí (zelená)
