Socialistická federativní republika Jugoslávie byla podle oficiálních proklamací útvarem, který poskytoval prostor pro harmonické soužití všech zastoupených národností, etnických a náboženských skupin. V jednom státě žili Chorvaté, Srbové, Slovinci, Albánci, Makedonci a Černohorci, kteří vyznávali pravoslavnou, katolickou a muslimskou víru.
Bývalý jugoslávský prezident Josip Broz Tito
"Jugoslávii držely při životě tři integrační faktory. Za prvé prezident Josip Broz Tito se svým charismatem, který svou aktivitou za okupace přivedl zemi mezi vítěze druhé světové války," řekl agentuře AP pozdější prezident samostatného Chorvatska Stjepan Mesič.
"Odmítl Jugoslávii jako monarchii a koncipoval ji jako federaci rovnoprávných republik a provincií," pokračoval Mesič.
Slovinci po 20 letechHodně Slovinců, hlavně mladých, by klidně odešlo za lepším životem do ciziny a přijalo tam i nové občanství. Mnoho z nich si umí představit, že by se země spojila s nějakou úspěšnou zemí, třeba Rakouskem nebo Švýcarskem. Uvádí to průzkumu stanice TV Slovenija. Do zahraničí je ochotno okamžitě odejít 36,4 procenta Slovinců, z lidí s vysokoškolským titulem dokonce každý druhý. Třetina z nich by v cizině klidně přijala občanství. |
"Druhým integračním faktorem byla komunistická strana, přejmenovaná na Svaz komunistů Jugoslávie, a třetím jugoslávská armáda," dodal bývalý prezident s tím, že po smrti "milovaného vůdce Tita" začátkem 80. let začaly v uměle slepeném balkánském kotli probublávat nepokoje. Zprvu mezi albánským obyvatelstvem.
Dlouho potlačovaný nacionalismus se plně vyjevil po skončení studené války. Země se potýkala s hospodářskými problémy a uvnitř Svazu komunistů se rozhořely boje o moc.
Šlo hlavně o rozdělení celojugoslávské komunistické strany na strany jednotlivých republik. Zatímco vůdce srbských socialistů Slobodan Miloševič prosazoval federaci se silnou ústřední mocí, chorvatští a slovinští představitelé preferovali výrazně volnější konfederaci. Už počátkem roku 1990 se nadcházející rozpad Jugoslávie jevil jako takřka nevyhnutelný.
Desetidenní válka o Slovinsko
Spory mezi reprezentanty jednotlivých částí Jugoslávie vyvrcholily počátkem léta 1991, vyhlášením nezávislosti Slovinska a Chorvatska z 25. června. Ústřední orgány federace tento krok odmítly uznat a do obou zemí vyslaly jednotky Jugoslávské lidové armády (JNA).
BOJE Jugoslávští vojáci prohlížejí trosky ohořelého tanku po bojích na Slovinsko - Chorvatské hranici.
UPRCHLÍCI Chorvatky prchají z města Dubica, které napadla bosenská armáda. Následkem války v bývalé Jugoslávii opustilo své domovy téměř 2 miliony uprchlíků.
Svazová armáda měla všechny teoretické předpoklady dosáhnout rychlého vítězství, slovinská Teritoriální obrana byla nepočetná a hlavně slabě vyzbrojená. Jenže Slovinci překvapili a připravili účinnou blokádu svých kasáren. Ozbrojený konflikt trval pouhých deset dnů, a na jeho konci stálo rozhodnutí o stažení federální armády z území Slovinska. Ljublani se tím otevřela cesta k faktické samostatnosti.
Ovšem nejen rozhodná obrana Slovinců přispěla k rychlému ukončení války. Velkou roli hrálo i to, že v zemi nebyla žádná významnější národnostní menšina, která by usilovala o připojení k sousednímu státu. Naopak na chorvatském území žila početná srbská menšina, což později vyústilo v krvavý konflikt. Chorvaté si v něm nakonec samostatnost vyválčili.
ZÁHŘEB Chorvatský milicionář stráží zabarikádovanou silnici do Záhřebu.
VUKOVAR Zatímco Jugoslávská federální armáda ničila na podzim 1991 budovy ve městě Vukovar, srbské dobrovolnické gardy zde pozabíjely tisíce Chorvatů.
Už v roce 1992 zůstalo z někdejší Jugoslávie pouze soustátí tvořené Srbskem a Černou Horou. I tento svazek byl ale jen dočasný. Pouta mezi Bělehradem a Podgoricí se postupně uvolňovala a před pěti lety se Černá Hora od Srbska poklidně odloučila.
Stejně klidně ale neskončila snaha Kosova oddělit se od Srbska. Spory vyústily až v bombardování Bělehradu letouny NATO v roce 1999. Kosovo nakonec nezávislost skutečně vyhlásilo. A eroze Titova impéria tím před třemi lety skončila. Srbsko však Kosovo dodnes neuznalo.
Sjednotí se státy někdejší Jugoslávie pod vlajkou EU?
Vzpomínky na válečné události komplikují vztahy mezi nástupnickými zeměmi Jugoslávie dodnes. V poslední době se ale zdá, že dochází k určitému zlepšení.
Loni na podzim se sešel srbský premiér se svým chorvatským protějškem ke schůzce, která byla symbolickým průlomem ve vztazích někdejších válečných rivalů. Také dlouholetý hraniční spor v Piranském zálivu mezi Slovinskem a Chorvatskem se zřejmě posunul blíže ke svému rozuzlení. (více zde)
OBĚTI Několikaměsíční boje o chorvatský Vukovar na podzim roku 1991 si vyžádaly tisíce civilních obětí.
VÝMĚNA ZAJATCŮ 660 chorvatských válečných zajatců se po výměně za 123 Srbů vrací autobusy do města Bosanski Šamac.
Naproti tomu situace v Bosně a Hercegovině zůstává nadále napjatá a země čelí chronické politické krizi.
Významnou roli při stabilizaci situace v postjugoslávském prostoru hraje vidina vstupu do Evropské unie. Slovinsko už členem tohoto klubu je a Chorvatsko má vstoupit v létě 2013, tedy pokud se nečekaně nezadrhne ratifikace přístupových smluv. V pátek se na tom dohodli unijní lídři.
A Makedonie spolu s Černou Horou mají alespoň status kandidátských zemí. Srbsko požádalo o vstup do Unie v roce 2009, dosud ale nezačaly přístupové rozhovory. Po nedávném dopadení někdejšího velitele bosenských Srbu Ratko Maldiče, který je obviněn z válečných zločinů, však země splnila jednu z hlavních podmínek pro zahájení vyjednávání. Časem se tak možná bývalá Jugoslávie znovu sjednotí pod vlajkou Evropské unie.
