Čtyři mohutné exploze Krakatou postihly 26. a 27. srpna 1883. Výbuchy, z nichž jeden je se svou silou 200 decibelů brán jako nejhlasitější přírodní zvuk a který byl údajně slyšitelný i pět tisíc kilometrů daleko, způsobily zemětřesení a následně několik vln tsunami. Právě tsunami zasáhlo okolní ostrovy Jávu a Sumatru a zapříčinilo, že zahynulo 36 tisíc lidí.
Nejničivější sopka světa se probudila k životu už v květnu roku 1883. Tehdy začala vykazovat první sopečnou aktivitu, prozatím neškodnou. V červnu téhož roku o sobě dala sopka znovu vědět, ale utichla až do osudného měsíce srpna.
Exploze sopku i ostrov, na níž se rozkládala, zcela zničila a teprve asi o půl století později se na místě původní sopky objevil nový sopečný útvar, pojmenovaný jako Syn Krakatoy.
Událost však neovlivnila jen nejbližší okolí, ale i celou zeměkouli. Její průměrná teplota se totiž posléze snížila zhruba o jeden stupeň Celsia a kvůli sopečnému prachu v ovzduší lidé v Norsku pozorovali krvavé západy slunce. Jinde na světě byl k vidění i modrý nebo zelený měsíc.
I přes svůj rozsah to však nebyla nejničivější sopečná katastrofa. Tou se stal výbuch sopky Tambora na ostrově Sumbava v roce 1815. Počty obětí se pouze odhadují a mluví až o 92 tisících lidech.