Co by zákon o Nejvyšším soudu v praxi znamenal a proč ho vládí strana Právo a spravedlnost (PiS) prosazuje?
Nejvyšší soud má řadu kompetencí, nyní se hovoří hlavně o tom, že potvrzuje platnost voleb. Asi největší problém nového zákona je, že ve své dikci jde proti současné ústavě, kde je jasně napsané, na jakou dobu mají soudci Nejvyššího soudu mandát. Nový zákon říká, že jejich mandát je tímto zákonem ukončen, čímž vzniká nebezpečný precedent. Hypoteticky by tak v budoucnosti mohlo dojít i k tomu, že se Sejm rozhodne, že prostým zákonem ukončí mandát třeba prezidentovi.
Spor o justiciPolský parlament minulý týden schválil zákon o reformě Zemské soudcovské rady, ústavního orgánu, který dohlíží na nezávislost justice. Podle kritiků se tímto krokem vláda snaží získat vliv na volbu soudců. Sejm navíc debatuje o návrhu zákona o reorganizaci Nejvyššího soudu. V případě jeho schválení by byli jeho soudci - až na několik vybraných výjimek - posláni do důchodu. Už dříve vláda prosadila reformu Ústavního soudu (není totožný s Nejvyšším soudem). Ústavní soudci tak už nemohou neomezeně kontrolovat práci vlády, tvrdí kritici. zdroj: ČTK |
V jedné rovině jde i o vypořádání se se společenským systémem, který v Polsku fungoval od roku 1989 až do současnosti. To je myšlenka, kterou Jarosław Kaczyński (předseda PiS, pozn. red.) a předtím i jeho bratr Lech v politice dlouhodobě prosazovali.
S tím souvisí proměna všech veřejných institucí. Kaczyński tvrdí, že dohody u kulatého stolu na konci 80. let (jednání mezi polskými komunisty a představiteli Solidarity, pozn. red.) se nedostatečně vypořádaly se socialistickým systémem a ve státě je třeba udělat radikální změnu. A argumentuje, že aby změny mohl provést, musí u sebe koncentrovat moc.
Evropská komise kvůli novému zákonu o justici hrozí Polsku pozastavením hlasovacích práv. Je to přehnaná reakce a může k tomu skutečně dojít?
Zaprvé si musíme položit otázku, jestli to, co se děje v Polsku, je skutečně narušením vlády práva. Evropská komise si na ni odpověděla, že ano. Druhou otázkou je, jestli má přistoupit k nějakým krokům. Může spustit proceduru před spuštěním článku 7 (pozastavení hlasovacích práv Polska v EU, pozn. red.), která znamená, že Komise prošla neúspěšným dialogem s polskou vládou a nyní se musí rozhodnout, jestli věc předá členským státům (odejmutí hlasovacích práv musí jednomyslně schválit členské státy Unie, pozn. red.).
Otázkou je, jestli má Komise takovou moc, aby členské státy přikročily k nějakým sankcím. Maďarsko jasně řeklo, že Polsko podrží. Evropská komise navíc stále překračuje termíny, které si sama stanovuje, z čehož je patrné, že podporu ze strany členských států necítí. Pokud by se to přeneslo na mezivládní úroveň, znamenalo by to velký problém pro státy, jako je Česká republika nebo Německo, které by se musely rozhodnout, jestli podpoří Brusel, a tím se rozhádají s Polskem. Taková eskalace by k vyřešení problému stejně nejspíš nevedla. Zastávám názor, že pokud nějaké řešení existuje, tak jen v rámci Polska.
Právo a spravedlnost (PiS) je u moci rok a půl. Jak se Polsko za tu dobu změnilo?
Před volbami v roce 2015 panovala v polské společnosti velká nespokojenost s tehdejší vládou. V zahraničí měla velmi pozitivní image, ale doma čelila kritice kvůli tomu, jak zachází s chudší částí Polska a nestará se o mladé lidi, kteří při vstupu na trh práce museli podepisovat velmi nevýhodné smlouvy na dobu určitou. Ve společnosti byl kvas a touha po určité změně.
Když PiS vyhrálo volby s nadpoloviční většinou, zaskočilo to i je samotné. A pak začali realizovat svůj dlouhodobý program: zásadní proměnu polského státu. O tom sice v kampani nehovořili, ale rychle s tím začali. Zásadní změna na první pohled patrná není. PiS provedlo změny v Ústavním soudu, ale nedá se říci, že by tyto změny začalo využívat. Změna je vidět především ve fungování polské veřejnoprávní televize, která se jednoznačně proměnila v nástroj vlády.
Na druhou stranu vláda PiS zavedla několik sociálních programů jako třeba příspěvky pro vícedětné rodiny, což jí zajišťuje stabilní podporu jejího elektorátu. Průzkumy ukazují, že podpora PiS neklesá, ať už dělá s věřejnými institucemi cokoliv.
Kritici vlády se bojí, že Polsko může nastoupit cestu Maďarska, Turecka či Ruska. Jsou tyto obavy oprávněné?
Já tyto příměry nemám rád, situace ve všech těch zemích je odlišná. Polská opozice je stále poměrně silná. Z průzkumu veřejného mínění sice vychází, že PiS by vyhrálo volby, ale výsledky opozičních stran by v součtu dosahovaly stejných čísel.
Nic není rozhodnuto, tak daleko jako v putinovském Rusku ještě nejsme. Ani srovnání s Maďarskem není přesné. Když se Viktor Orbán dostal k moci, byla maďarská opozice výrazně zdiskreditovaná a rozštěpená a ekonomická situace Maďarů byla mnohem horší. Orbán získal ústavní většinu a dokázal toho využít.
Polská opozice je o něco silnější, občanská společnost připravenější, ekonomice se daří o něco lépe a PiS nemá ústavní většinu. A Jarosław Kaczyński je jiný typ politika než Orbán. Orbán je pragmatik, má x dětí, které musí zaopatřit, a hovoří se o tom, že jede v různých špinavých byznysech. Kaczynski jedná ze silného ideologického přesvědčení.
Polská vláda nedávno slavila velký úspěch, Donald Trump si během svého evropského turné jako první zastávku vybral Varšavu (více zde). Polsko také mohutně investuje do armády (více zde). Jaké jsou ambice a cíle PiS na mezinárodní scéně?
Kaczyński se o zahraniční politiku příliš nezajímá. Hlavní změna je patrná v evropské politice. PiS vnímá Evropskou unii jako skupinu národních států a nadnárodní instituce vnímá jako služebníky, kteří by se měli chovat podle přání členských států. V případě řízení proti Polsku říká, že Evropská komise překračuje své pravomoci.
Vít Dostál Je ředitelem Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky. Odborně se zaměřuje na středoevropskou spolupráci, polskou zahraniční a vnitřní politiku a českou zahraniční a evropskou politiku. |
V ostatních oblastech vidíme kontinuitu. Polsko se stále stará o dobré sousedské vztahy, stále má obavu z Ruska. Výrazné investice do armády prováděla už vláda Občanské platformy, k dvouprocentní hranici investic se ostatně zavázaly všechny státy NATO. U některých evropských zemí je ale Polsko neoblíbené a Trumpova návštěva k tomu pomohla. To byl úspěch polské diplomacie, který pomohl i té jejich iniciativě Třímoří, o níž zatím není úplně jasné, kam až směřuje.
Zmínil jste, že Jarosław Kaczyński jedná z přesvědčení. Jaké je vlastně jeho vize Polska?
On ve svých projevech často používá slova jako „suverenita“ nebo „podmiotowość“ - to je něco, co se do češtiny těžko překládá, ale znamená to něco jako subjektivita státu, nezávislost. Aby ta suverenita nebyla jen formální, ale aby Polsko skutečně bylo silným státem. A to znamená se silnými institucemi, které napomáhají vládnutí. Tady vzniká konflikt kolem rozdělení moci, v němž Kaczyński dlouhodobě říká, že postkomunistické elity ztěžují proměnu Polska ve skutečně silný a suverénní stát.
Zároveň se jedná o konzervativní stát. Západní Evropa a její liberální a multikulturní přístup k menšinám je podle PiS v konfliktu s národní povahou a kulturou Polska. Podle Kaczyńského by si stát měl také zajistit i poměrně silnou roli v ekonomice. Podporuje sice malé a střední podniky, ale drží si strategické podniky, například v energetice.
