Vedle pomníku generála Šnejdárka byly položeny základy mohyly české státnosti. "Každý, kdo toto místo navštíví, zde může položit kámen na důkaz úcty všem vojákům Československé armády, kteří pod velením Josefa Šnejdárka v bojích o hranice Československé republiky na Těšínsku padli," uvedl pro Deník.cz Petr Majer, předseda místní organizace Československé obce legionářské.
Budování pomníku generálu Šnejdárkovi však rozezlilo místní polskou menšinu, pro kterou i po téměř sto letech od sedmidenní česko-polské války o Těšínsko v lednu 1919 není Šnejdárek hrdinou, ale naopak zločincem. Na pomník Šnejdárka kdosi dokonce nastříkal nacistický hákový kříž.
Generál Josef Šnejdáreknarozen 2. dubna 1875 v Napajedlech, zemřel 13. května 1945 v Casablance) Pocházel z rodiny mlynáře. Absolvoval kadetku, sloužil i v rakouské armádě. Z armády odešel, cestoval po světě a nakonec vstoupil do francouzské cizinecké legie, bojoval v severní Africe. Za první světové války vstoupil do řad legií ve Francii. Po válce se stal vojenským velitelem Ostravy, velel vojskům na Těšínsku. V roce 1920 byl na něj členy polské vojenské organizace podniknut neúspěšný atentát. Pak působil na Slovensku proti Maďarské republice rad. V polovině 30. let byl penzionován. V roce 1939 odešel do Francie, po jejím obsazení Němci pokračoval do severní Afriky, kde také zemřel. |
"Když jsem si přečetl v novinách článek o odhalení pomníku, nemohl jsem uvěřit, že někdo vymyslel něco tak absurdního. To je proti zdravému úsudku a nectí to naši minulost," uvedl v novinách polské menšiny Glos ludu třinecký historik Stanislaw Zahradnik. "Josef Šnejdárek 'osvobozoval' polské těšínské Slezsko za pomoci bajonetů českých legionářů, pronásledování místního obyvatelstva a dokonce vraždění," uvádí historik.
Velké pobouření neskrýval ani Józef Szymeczek, předseda Kongresu Poláků. "Jestliže už bylo třeba ho připomínat, pak měl jeho pomník vyrůst v jeho rodných Napajedlech, kde dejme tomu může být symbolem hrdiny, a ne v těšínském Slezsku, kde je symbolem pokoření polského národa," uvedl Szymeczek, sám povoláním historik.
Vášně byly tak velké, že se do celé záležitosti musel zapojit polský konzulát v Ostravě. Na jednání mezi předsedou Jednoty Čs. obce legionářské Moravskoslezského kraje Pavlem Skácelem a Józefem Szymeczkem bylo také plno emocí, ale nakonec se oba pánové dohodli podle diplomatických zdrojů alespoň na dalších konzultacích. Osud projektu mohyly i památníku generála Šnejdárka zůstává otevřený.
Vítězná válka s Poláky
V takzvané sedmidenní válce o Těšínsko mezi 23. a 30. lednem 1919 se Šnejdárkovi podařilo postoupit hluboko do vnitrozemí, a vytvořit tak pro Československo výhodnou pozici pro jednání o dělení Těšínska.
Převoz padlých československých legionářů z Cieszyna do Orlové 24. března 1922.
Nenávist Poláků vůči Šnejdárkovi byla taková, že na něj spáchali atentát, který jen zázrakem přežil. Během války padla na obou stranách jen o něco více než stovka vojáků, vztahy Československa a Polska však zůstaly poškozeny až do druhé světové války. Po Mnichovu 1938 Polsko zabralo českou část Těšínska, v roce 1945 se hranice vrátily ke stavu z roku 1938 (více o válce najdete zde).
Francouzský legionář, později armádní generál Šnejdárek sehrál klíčovou roli i ve válce s Maďarskem o Slovensko, kde zvítězil v důležité bitvě u Zvolenu. V roce 1939 odešel do Francie, zemřel v květnu 1945 v marocké Casablance. Je nositelem nejvyšších českých, francouzských a jiných vyznamenání.
