Původně mělo být uzavření přechodů dočasné. Nyní však Varšava zmiňuje obavy o bezpečnost polských občanů a říká, že se provoz na hranici obnoví, „až bude zcela bezpečná“. To v praxi znamená uzavření na neurčito. Po této trase se přitom dosud přepravovalo 90 procent železničního nákladu mezi Čínou a EU.
Loni objem nákladu narostl o 10,6 procenta, zatímco hodnota zboží vyskočila o téměř 85 procent na 25 miliard eur, píše portál Politico. Koridor nyní podle něj představuje 3,7 procenta veškerého obchodu mezi Unií a Čínou, ještě loni to byla zhruba dvě procenta. Trasa je například životně důležitá pro giganty online prodeje – čínské firmy Temu a Shein, ze kterých si levné oblečení a vybavení domácnosti objednávají i Češi.
Kromě čínských obchodníků utrpí přerušením této tepny značné škody i ti polští. Státní společnost PKP Cargo podle Politica oznámila, že krátkodobá zpoždění ještě dokáže zvládnout, ale dlouhodobá blokáda hranic by mohla obchod odklonit na jih. Z Číny by tak vedl přes Kazachstán, Kaspické a Černé moře dále do jižní Evropy nebo Turecka.
S Rusy jsme cvičili i jaderné údery. Ale rozhodně nevyhrožujeme, řekl Lukašenko![]() |
Polsko hraniční přechody zavřelo jen týden poté, co PKP Cargo vypravila svůj první nákladní vlak Varšava–Čína (China-Europe Railway Express), který vozí zboží z několika zemí Evropy a měl symbolicky upevnit pozici Polska coby dopravního uzlu. V praxi mimochodem zavření přechodu znamená i to, že se na deset tisíc běloruských řidičů zaměstnaných polskými dopravními nedostane do práce ani zpět domů.
Odstávka se navíc týká i takového zboží, jako jsou potraviny nebo léky. A ty příliš dlouho čekat nemohou. Stanice Belsat informovala o pokusech zajistit nové dodavatelské řetězce. Provizorním řešení je například scénář, kdy naložený kamion zamíří do terminálu v litevském Kaunasu, polské Lodži nebo německého Duisburgu, odkud se náklad převeze a poté do Běloruska vstoupí přes litevské železniční přechody.
Podle jednoho z oslovených obchodníků však ani u dražších a zdlouhavějších tras přes Litvu a Lotyšsko není jistota, že hranice zůstanou otevřené. V době, kdy Rusko posílá do Evropy své drony a testuje její ochotu se bránit, totiž hranice opevňuje nejen Polsko. A do toho americký prezident Donald Trump tlačí na evropské partnery v NATO, aby potrestali Čínu za to, že Kremlu pomáhá s válkou na Ukrajině.
Čínský ministr zahraničí Wang I v pondělí odletěl do Polska, aby jednal s tamním šéfem diplomacie Radoslawem Sikorským. „Během jednání bylo zcela jasně řečeno, že v této situaci je logika obchodu, jež je pro nás také výhodná, nahrazována logikou bezpečnosti. Ministr Sikorski to vyjádřil velmi jasně,“ řekl mluvčí resortu. Dodal, že Číňané nevznesli žádné přímé požadavky na znovuotevření hranic.
Peking ovšem už před schůzí ministrů vyjádřil naději, že Polsko „přijme účinná opatření k zajištění bezpečného a plynulého provozu a stability mezinárodních průmyslových a dodavatelských řetězců“. Zdůraznil také, že vlakové spojení Číny s Evropou je „vlajkovým projektem“ čínské spolupráce s Polskem i EU.
Jedna země se však z nečekaného narušení čínsko-unijního obchodu může radovat. A sice Spojené státy. „Jsem si docela jistý, že Washington je více než spokojený s uzavřením tras – alespoň dočasně –, protože tlačí na Evropskou unii, aby uvalila další cla na Čínu, jež dováží ruskou ropu a plyn,“ míní bývalý šéf polských tajných služeb Piotr Krawczyk.
Trump vyzval země G7 a EU k uvalení cel na Indii a Čínu, aby nekupovaly ruskou ropu![]() |
„Věřím, že jsou rádi, že místo cel je nyní na nějakou dobu zablokovaná hlavní pozemní brána pro čínské zboží. Jsem si také docela jistý, že se Američané usmívají a podporují polskou vládu v tom, aby se s jejím znovuotevřením nespěchala – alespoň ne v dohledné době,“ dodal.
Krawczyk také poznamenává, že ani Evropa vlastně není příliš nešťastná z toho, že se trasa dočasně uzavřela. „Neviděl jsem žádnou reakci od žádné země. Nic od Komise, nic od metropolí. Pokud bude tato brána dál blokovaná, budou se muset použít jiné trasy – třeba letecká nebo námořní doprava... Myslím si, že přístavy v Rotterdamu a Hamburku budou velmi rády přijímat zboží, které už nemůže projít přes polsko-běloruskou hranici,“ upozorňuje.
Podle ekonoma Konrada Popławského pak objem obchodu mezi Čínou a Unií zatím není tak velký, aby dokázal něco výrazného změnit v geopolitice čínské vlády – například pokud jde o přístup Číny k Moskvě nebo Minsku. Zavření hranic dopadá především na západní, vnitrozemské provincie miliardové země, které nemají přístup k námořním přístavům a jsou závislé na železniční dopravě.
Cesta přes Arktidu a vánoční výhody
Čínští obchodníci, pokud jde o přepravu zboží na Západ, nyní zkoušejí ještě jednu trasu. A sice tající Arktidou. Jedna z čínských společností v sobotu vyšle z přístavu Ning-po–Čou-šan kontejnerovou loď Istanbul Bridge na osmnáctidenní plavbu. Destinací bude Felixstowe ve Velké Británii. Loď budou doprovázet ledoborce. Cílem přitom není jednorázová plavba, ta se totiž uskutečnila už dřív.
Účelem této cesty je rozjet na severu pravidelnou dopravu a spojit tak několik přístavů v Asii a Evropě. „Arktida je první region, kde klimatické změny mění geopolitickou mapu. Kdyby k nim nedocházelo, nemluvili bychom o tom. Rusko by v Arktidě netěžilo ropu a plyn. Čína by neposílala kontejnerové lodě přes Arktidu,“ říká zakladatel Arktického institutu Malte Humpert.
Rusko využilo ucpaného Suezu. Cesta Arktidou je lepší a bezpečnější, láká![]() |
„Většina světového obchodu prochází přes Suezský průplav, Středozemní moře a Singapur. Arktida je však o 40 procent kratší a geopoliticky je mnohem méně nejistá, takže by se potenciálně mohla stát alternativní obchodní trasou. Otázkou je, zda se to opravdu stane. A jak rychle,“ dodává. Odborníci nicméně podotýkají, že dovážení zboží po arktické trase je zatím hudbou budoucnosti.
V nejbližší době nenahradí zavedené cesty, ať už jde o objem zboží nebo cenu takové přepravy. Může se však stát doplňkovou trasou v době „špičky“. A čínským prodejcům může dát konkurenční výhodu. „Všechno čínské vánoční zboží, které kupujeme v Evropě, se z Číny odesílá na konci září. Normálně to trvá čtyřicet až padesát dní, takže do Rotterdamu dorazí na začátku až v polovině listopadu,“ líčí Humpert pro Politico.
„Všechno však dorazí najednou, což způsobuje dopravní zácpy. Velké lodě mohou čekat jeden nebo dva týdny, než se dostanou do Rotterdamu či Hamburku. Pokud tato loď propluje Arktidou, dorazí o tři až čtyři týdny dříve, když jsou přístavy prázdné,“ poukazuje s tím, že výhodná bude tato cesta i pro přepravu automobilů, která nepotřebuje průběžné zastávky v jiných přístavech. Rizikem severní trasy jsou ovšem dopady na životní prostředí. Pokud například k úniku ropy dojde právě tady, odpověď bude pravděpodobně velmi pomalá. A škody o to větší.





















