Jak se změnila pozice radikálního palestinského hnutí Hamas oproti minulým střetům s Izraelem?
Pozice Hamasu se během uplynulých let posunula k jeho větší izolaci zvenčí. Po vypuknutí násilností v Sýrii se totiž rozešel se syrským režimem, což byl jeho dlouholetý a důležitý spojenec. Ztratil i dalšího spojence v režimu dnes již uvězněného prezidenta Mursího v Egyptě.
Marek Čejka Marek Čejka je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů. Aktuálně působí na teologickém institutu Hartford Seminary v americkém Connecticutu. Specializuje se na oblast Blízkého východu. Je mimo jiné autorem úspěšné knihy „Izrael a Palestina“. Své názory publikuje rovněž na blogu |
Přesto ale můžeme vidět, že Hamas zůstává velmi radikální. Vůči Izraeli zaujímá nadále velmi tvrdé postoje a současné střety to ještě vyostří. Izrael se stále domnívá, že může zničit Hamas silou. Tvrdé vojenské akce vůči Gaze však popularitu Hamasu spíše zvyšují, což dokazuje vývoj v posledním desetiletí.
Přitom moderní strategie se snaží získávat civilisty na svoji stranu, oddělit je od militantů, nabídnout jim lepší alternativu a militantní hnutí tak marginalizovat. To Izrael bohužel nedělá a podobnými vojenskými operacemi nejenže způsobuje velké civilní ztráty, ale nahání do náruče Hamasu i lidi, kteří by s ním jinak nespolupracovali.
Palestinští radikálové jsou lépe vyzbrojeni než při poslední konfrontaci. Kde si zbraně opatřili a jakým způsobem se zbraně do Pásma Gazy dostávají?
Vývoj zbrojních technologií je velmi dynamický na celém světě a bylo by nelogické, kdyby se i radikálové nesnažili získávat stále lepší zbraně. Po nepokojích na Blízkém východě, které byly průvodním jevem Arabského jara, se dostalo na už tak velmi militarizovaném Blízkém východě do oběhu ještě daleko více zbraní než obvykle. Radikálové z Pásma Gazy mají o výzbroj trvalý zájem, takže si byli schopni v posledních letech opatřit dostatečné zásoby. Tradiční cesty výzbroje do pásma Gazy vedou tunely z Egypta a někdy i po moři.
Mají ozbrojenci z Pásma Gazy šanci způsobit Izraeli opravdu zásadní škody?
Izraelské obranné protiraketové technologie se stále zlepšují, což potvrzuje i zvýšená efektivita nového protiraketového systému Železná klenba při posledních raketových náletech. Izraelská ochrana ale zřejmě nebude nikdy stoprocentní.
Přesnost a ničivost raket palestinských radikálů obecně nikdy nedosahovala sofistikovanosti izraelských zbraní, na druhou stranu jich však má Hamas i jiné organizace poměrně velké množství. Zvyšuje to tak možnost zásahu lidí a obydlí v Izraeli, a to za situace, že budou rakety Hamasu relativně nepřesné.
Hrozí, že by mohlo dojít i na pozemní intervenci izraelské armády do Pásma Gazy?
Určitě je to jeden ze scénářů, ale na přesnou odpověď se musíte zeptat izraelských politiků a generálů.
Izrael zveřejnil video, podle nějž varuje civilisty v Gaze před bombardováním:
Politici, do nichž byly vkládány naděje na smír, zklamali
Jaké názory vůbec zastávají ti, v jejichž rukou nyní rozhodnutí o případné intervenci spočívá? Došlo i na izraelské politické scéně k nějakému posunu od poslední konfrontace s radikály z Gazy?
Ano, i zde došlo k jistým posunům. Je stále méně pravděpodobné, že by se mohla na izraelské scéně zjevit nějaká osobnost formátu Jicchaka Rabina (izraelský premiér v 90. letech a klíčový stoupenec mírového procesu, pozn. red.). Politici, do kterých byly vkládány jisté naděje na změnu, zklamali.
Hamas vs. Izrael |
Stále silnější pozice získávají tradiční skeptici jako třeba premiér Netanjahu, nebo přímo političtí radikálové. Některé osobnosti, které dříve velká část Izraelců odsuzovala pro radikalismus, jsou tak dnes součástí izraelského politického mainstreamu. Netanjahu se sice snaží svět ubezpečit, že je tvrdý i vůči izraelským extrémistům, zapomíná ale dodat, že se sám svého času účastnil demonstrací, které šířily nenávist vůči Rabinovi i mírovému procesu.
Znepokojivé jsou také reakce některých izraelských politiků a části izraelské veřejnosti na vraždu tří židovských mladíků. U občanů demokratického státu, za který jej mnoho Izraelců považuje, by neměla být používána argumentace typu: „Ale palestinské reakce bývají také nenávistné“.
A co nový prezident Reuven Rivlin? Lze od něj čekat, že by výrazněji mohl ovlivnit vývoj stávajícího konfliktu?
Ne, to bych od něj neočekával. Pravomoci izraelského prezidenta jsou obecně malé. V politologické hantýrce se tomu říká „kladeč věnců“. Podívejme se třeba na odstoupivšího prezidenta Perese. Ač světově uznávaná osobnost s pověstí „muže míru“ - dle mě rozporuplnou -, v roli prezidenta nedokázal nic zásadního změnit. Navíc co se týká osobnosti samotného Rivlina, má také poměrně blízko k současným vládnoucím autoritám.
Izrael si vždy lépe rozuměl s vojenskými režimy
V posledních letech se také notně změnily poměry za hranicemi Izraele. Egypt má za sebou vojenský puč, v Sýrii tři roky trvá občanská válka, Irákem postupují islamisté. Co to znamená pro Izrael?
Současná situace v Egyptě, kdy se opět dostala k moci armáda namísto Muslimského bratrstva, se zdá být pro Izrael výhodnější. Izrael si vždy lépe rozuměl s režimy, kde hraje důležitou roli armáda, než s těmi státy, kde má důležitou roli náboženství.
Otázkou je situace v Sýrii a Iráku. Pokud budou boje v Sýrii pokračovat, stěží může Sýrie nějak vážněji Izrael ohrozit. Záleží na tom, jak se celá situace ohledně konfliktu v zemi a ohledně samozvaného “chalífátu” v části Sýrie a v Iráku vyvine. To dnes nikdo bezpečně neví.
V minulých dnech se objevily zprávy o dopadu raket na izraelské území také z Libanonu. Hrozí rozšíření stávajícího konfliktu i na další území?
Posílení raketových útoků z Libanonu, za kterými většinou stojí hnutí Hizballáh, je reálné. Hizballáh a Hamas jsou ale dnes v určitém ohledu na odlišných stranách barikády. Hamas se rozešel s Asadovou Sýrií, zatímco Hizballáh je jeho velký spojenec a hodně se angažuje v syrských bojích.
Otevření další fronty by však pro Hizballáh nemuselo být příliš výhodné. Je nicméně pravda, že odpor vůči Izraeli spojuje Hamas s Hizballáhem i nadále, takže i to může ovlivnit aktivity Hizballáhu.
