Rituál propojení vlaků se odehrává sedmnáctkrát za den, přesto každé z nich sledují zástupy lidí. Nejprve se po kolejích na nástupiště sune zelený vlak z trati Tóhoku-šinkansen. Když zastaví, z druhé strany mu vyjíždí vstříc červený stroj linky Akita-šinkansen. Když jsou milimetry od sebe, strojvedoucí je z kabiny spojí do jednoho celku. Místní říkají celému obřadu „polibek šinkansenů“.
„Mezi milovníky železnice jsou dva dotýkající se šinkanseny považovány za ikonický výjev,“ popisuje Carissa Lohová ze Singapuru, která tráví s fotoaparátem v ruce veškerý volný čas na železnici. Ve městě Morioka sledovala celý proces pětkrát za sebou.
V Japonsku se podle ní fanoušci železniční dopravy dělí na dvě kategorie. První se nazývá nori-tetsu, což doslova znamená „lidé, kteří rádi jezdí vlakem“. Druhá se označuje jako tori-tetsu, tedy „lidé, kteří rádi fotografují vlaky“. Každý měsíc mají obě skupiny k dispozici tlustý soupis jízdní řádů a podle něj plánují, kam se vypraví nebo kde budou čekat na ten nejlepší snímek.
 |
Morioka je pro obě skupiny kultovním místem. Polibek šinkansenů lze sice sledovat mimo tohoto malebného města i v Sendai a Fukušimě, pouze v Morioce se však setkávají stroje z linek Tóhoku a Akita. „Je to až dojemný výjev, když člověk sleduje, s jakou precizností se ty velké stroje dotknou a spojí,“ uvedl pro CNN jeden ze zástupců East Japan Railway Company.
Skrytý klenot Japonska
V Morioce žije asi 300 tisíc lidí a pro turisty šlo donedávna o nepříliš známé místo. V roce 2023 ji však list The New York Times zařadil na seznam 52 míst na světě, kam se stojí za to vydat. „Je to skutečný drahokam, kde se vyhnete davům a celé město projdete pěšky. Navíc se sem dostanete šinkansenem přímo z Tokia,“ chválili redaktoři japonské město.
Kuriózní zpoždění šinkansenu. Cestující čekali sedmnáct minut kvůli hadovi |
Nezanedbatelná porce návštěvníků sem putuje právě kvůli ikonickým japonským vlakům. Vůbec první vysokorychlostní trať Tókaidó-šinkansen byla pro veřejnost otevřena 1. října 1964. Zahájení provozu na této trati bylo společně s olympijskými hrami jedním ze symbolů poválečného rozmachu Japonska. Vlaky mezi Tokiem a Ósakou dosahovaly rychlosti 210 km/h a už roku 1966 přepravily stomiliontého pasažéra. Za téměř šedesát let neměly vážnější nehodu.
Nejrychlejší soupravy dnes jezdí na některých linkách i 300 km/h, průměrné zpoždění všech šinkansenů za rok se počítá na sekundy. V roce 2017 se strojvedoucí jednoho z vlaků provozovaného společností Tsukuba Express musel omluvit za to, že ze stanice vyjel o dvacet sekund dříve. Podobný incident se opakoval i o rok později, tehdy šlo o šinkansen společnosti The West Japan Railway Company.
20. března 2024 |
