Putinovi Čečenci Rusko si je našlo a vede klasickou válku
Celým ruským angažmá v Sýrii se prolínají dva výklady, co vlastně Putinovi letci na Blízkém východě činí. Podle Ruska ničí pozice Islámského státu a islamistů obecně, podle Západu likvidují zbytky umírněné protiasadovské opozice, aby nastolili dilema „buď Asad, nebo Islámský stát“. A přinutili tak Západ, dosud trvající na odchodu autokratického prezidenta, prohrát.
USA už ostatně bez velké parády zrušily program na vycvičení umírněné syrské armády, protože se ukázal jako fiasko. A Putin zase přiznal, že mu primárně jde o podporu režimu v Damašku.
Mimo hlavní pozornost médií Putin v Sýrii bojuje s vlastními démony: radikály z Kavkazu, jmenovitě Čečenska. Britský The Independent například zmiňuje abú Omara al-Šišáního, syna čečenské muslimky a gruzínského křesťana, který stanul v čele IS v severní Sýrii a v jehož oddílech je mnoho Kavkazanů. Další oddíly Čečenců se přidaly k protiasadovské opozici.
Agentura AFP k tomu poznamenává, že Kavkazanům se v Sýrii obecně přezdívá „Čečenci“ - a že jejich oddíly ovládají právě místa v okolí Aleppa, Idlíbu a Latakíje, na něž cílí ruské letecké a raketové údery. Odborník na Sýrii Thomas Pierret dokonce - možná v nadsázce - hovoří o třetím kole rusko-čečenského konfliktu (Rusko svedlo s Čečenskem od roku 1994 dvě války, nakonec separatisty porazilo, pozn. red.).
Oproti oblíbenému bonmotu říká, že generálové se vždy připravují na minulou válku, charakter současných bojů v Sýrii prvky přesně takové „minulé války“ nese. Svět oblétly záběry ruských bitevních helikoptér Mi-24, které z minimální výšky pálí po protivnících na zemi a vypouštějí desítky klamných cílů kvůli případným útokům protiletadlovými raketami v arzenálu povstalců. V bojích se uplatňují tanky, rakety i dělostřelectvo.
Rusko mimochodem (viz tato zpráva ruské televize RT) před zákrokem v Sýrii popíralo, že by v zemi chtělo vojensky intervenovat. Obecně ale nasazení v Sýrii ukazuje, že od invaze do Gruzie v roce 2008 udělala ruská armáda výrazné kroky ke zvýšení akceschopnosti.
Neoznačené letouny Orli se zamalovanými hvězdami
Četné snímky a videa ruských letounů operujících v Sýrii, a to včetně oficiálních ruských, ukazují ruské letouny, na nichž (i když ne na všech) jsou zamalované výsostné znaky a sériová čísla. Otázku proč, když Rusové v Sýrii působí oficiálně a útoky svého letectva - nikoliv nepodobně Američanům - aktivně medializují, ponechávají ruští činitelé bez odpovědi.
Nabízí se více vysvětlení, která se v zásadě nevylučují. Ruské bojové letouny do Sýrie přelétly tajně před oficiálním schválením intervence.
Zprávy o jejich přítomnosti se nejprve šířily v rovině spekulací - a každá hodina, kdy protivník váhá, kdo proti němu stojí, má ve válce smysl. Rusové také mohou testovat, i když to stěží bude hlavní důvod, reakci Západu na přítomnost neoznačených letounů s vypnutými odpovídači.
Další možný důvod zmínil vojenský analytik David Cenciotti: Rusové podle něj zřejmě nechtějí, aby v případu sestřelu některého ze strojů mohli trosky s ruskou hvězdou propagandisticky zneužít Asadovi protivníci (více o základně v Latakíji najdete na tomto blogu).
Ohňostroj v ruském stylu Kaspická salva na Putinovy narozeniny
Salva třiceti (nebo 26, zdroje se různí) raket Kalibr z lodí Kaspické flotily, které 7. října Rusko odpálilo na cíle v Sýrii, měla jeden pozoruhodný symbolický aspekt: ten den totiž slavil 63. narozeniny prezident Vladimir Putin. Kaspický „ohňostroj“ na jeho počest ukázal, že Moskva má střely s doletem až 2 500 kilometrů (dolet samotný nebyl tajemstvím) ve výzbroji korvet o výtlaku pod tisíc tun, tedy relativně malých plavidel.
Rakety KalibrKalibr je protilodní či protizemní střela s plochou drahou letu a parametry podobnými americkému Tomahawku. Na rozdíl od něj při přiblížení k cíli prudce zrychlí, což zmenšuje šanci zabránit zásahu. |
V osazení takto malých plavidel střelami typu raket Kalibr je přitom Rusko proti USA napřed. „Mnozí odborníci růst potenciálu menších lodí dosud přehlíželi,“ soudí například expert na bojová plavidla Milan Vego, podle kterého salva byla především demonstrací ruské síly. I podle jiných zdrojů nebyla z vojenského pohledu nezbytná.
Námořní analytik Bryan Clark má podobný názor jako Vego. „Údery ukazují zejména výrazný pokrok Rusů v systémech řízení a velení,“ řekl pro portál DefenseNews, který se odpalu střel obšírně věnoval.
Clark upozornil, že Rusko předstihlo Spojené státy v konceptu rozprostření ničivé síly na více malých lodí, které je ve srovnání s menším počtem velkých plavidel obtížnější lokalizovat a zničit. Například vyvíjená americká Littoral Combat Ship o výtlaku čtyř tisíc tun střely v kategorii Kalibru nést nemá. „Námořnictvo by se mělo stydět, že tento stav dopustilo,“ poznamenal Clark.
Přivezli Rusové Kubánce? Patrně nikoliv. Mají Íránce a Hizballáh
Rusko se zatím zdráhá přímo se organizovaně vložit do pozemních operací - ty s sebou nevyhnutelně nesou ztráty na životech a ruskou intervenci by prodražily. Namísto toho Rusové spoléhají na dostupnější pěšáky: syrské vojáky a provládní milice či radikální libanonské hnutí Hizballáh.
Jeho zapojení dělá starosti Izraeli: Hizballáh vznikl v 80. letech jako reakce na izraelskou intervenci do Libanonu a v poslední době se s Íránem střídá na pozici největší hrozby, kterou si pro sebe židovský stát definuje. Přestože z Izraele neoficiálně zaznívají hlasy podporující setrvání Asada ve funkci, neznamená to, že by nezasáhl proti Hizballáhu, kdykoliv vyvstane podezření, že se teroristické hnutí snaží získat zbraně schopné ohrozit Izrael.
Zde opět do hry vstupuje Rusko. Izrael totiž dal v minulosti nesmlouvavě najevo, že zabrání riziku pádu pokročilého protivzdušného systému S-300, který Rusko prodalo Íránu, do rukou Hizballáhu. Rusko to vyřešilo vysláním raketového křižníku Moskva do východního Středomoří (viz zde), čímž zajistilo protivzdušnou obranu Latakíje, aniž by se systémy S-300 objevily na zemi poblíž milic Hizballáhu.
Objevila se také senzační zpráva, že Rusové na syrské bojiště přivezli vojáky z Kuby, která za studené války bojovala za sovětské zájmy v několika konfliktech, zejména v Angole a Etiopii. Jediným šiřitelem této informace je ale americká stanice Fox News, od té doby ji všechny oficiální zdroje popřely a žádné renomované médium zprávu o kubánských tankistech v Sýrii „nehrálo“ (detailněji zpochybnil nasazení Kubánců např. server Fair.org).
Rusko přesto v Sýrii pozemní jednotky má. Omezují se ale na obranu letecké základny Latakíja a zřejmě syrské armádě v terénu pomáhají s vedením elektronického boje, odposlechy komunikací a dalšími nebojovými činnostmi.
Svou účast v bojích v Sýrii podle podle dostupných zpráv naopak stupňuje Írán, který svému šíitskému spojenci v Damašku poslal na pomoc elitní složky Revolučních gard v čele s generálem Kásimem Sulejmáním. Zapadá to do regionálně-velmocenských snah Teheránu, jejichž součástí je i podpora šíitským rebelům v Jemenu či rozvoji dobrých vztahů a obchodu s Irákem.
Drahá intervence? "Chytrých" bomb používá Rusko jen málo
Ceně ruské války Sýrii se obšírně věnoval například server The Moscow Times, který s odvoláním na prestižní institut IHS Jane’s vyčíslil náklady na čtyři milionů dolarů denně.
Ve srovnání s ruským vojenským rozpočtem (přibližně 50 miliard dolarů ročně) je to v zásadě zanedbatelná částka, výrazně menší než skoková navýšení ruského vojenského rozpočtu v posledních letech. A také nižší než některá velká ruská vojenská cvičení.
Ke čtyřem milionům dolarů došli analytici kvalifikovaným odhadem, do nějž započítali cenu letové hodiny ruských letounů a vrtulníků (Rusko informuje, kolik bojových misí denně podniká), náklady na munici, udržování zhruba dvoutisícového kontingentu v Sýrii, námořnictva ve východním Středomoří a dále náklady na logistiku či ženijní práce. Na dalších 36 milionů dolarů přišla jednorázová salva třiceti křižujících raket Kalibr z plavidel Kaspické flotily.
Podle The Moscow Times je ruská vojenská intervence v porovnání s akcemi Západu relativně „nízkonákladová“. Většinu spotřebované munice podle listu tvoří obyčejné, nikoliv „chytré“ bomby, třebaže se Rusko ve videích ze zásahů chlubí použitím přesných pum. Bývalý ruský generál Jevgenij Bužinskij ovšem upozornil, že Rusko používá „chytrou munici“ vůbec poprvé.
Server WarOnTheRocks poznamenal, že proruské námořnictvo je také obtížné dokázat své jednotky zásobovat a podporovat po moři. Černomořská flotila není na podobné operace stavěná.
Shazování „chytrých bomb“ nad Sýrií ukázali Rusové počátkem října:
Úspěch? Příliš brzo soudit
Zda je ruské angažmá v Sýrii úspěšné, je zatím těžké říci. Po sérii ruských útoků se objevila jak zpráva, že v blízkosti Aleppa územně získal Islámský stát, tak (četnější) zprávy o ofenzívě vládních jednotek. Minimálně ale přímá ruská vojenská pomoc dala vládní armádě nový elán a naději v protahující se válce, která stála život už čtvrt milionu lidí.
Agentura Bloomberg s odvoláním na nejmenovaného ruského činitele uvedla, že ruská intervence může trvat i rok. Zároveň ale platí, že těžší než do expediční války vstoupit, je se z ní umět stáhnout. Vše bude záležet na tom, zda syrská armáda a její pozemní spojenci dokážou výhod ruské letecké pomoci využít - zejména pokud blízkovýchodní státy podporující syrské povstalce nyní v reakci na ruskou intervenci svou pomoc zesílí.
