Poslechněte si celý rozhovor se slovenským generálem Mackem v Kontextu:
„Ukrajinci toho vyzkoušeli mnoho. Zjistili, co funguje a co jim fungovat nebude,“ ujišťuje generálporučík Pavel Macko. „Stále se neodhodlali k jednomu koncentrovanému, masivnímu úderu a tak postupují podle učebnice. Ta říká, že potřebujete mít alternativní cíle a držet nepřítele v napětí,“ vysvětluje zdánlivou nerozhodnost velení.
Na výběr mají ze dvou směrů útoku. Jedna možnost míří na Mariupol a druhá přes Tokmak. „Obě jsou vcelku očividné,“ upozorňuje generálporučík a dál nastiňuje alternativní směry postupu.
„Může se stát, že zaútočí po křídle podél řeky Dněpr a dokážou se propojit s předmostím na východním břehu, které se jim daří držet. Pak by se nemuseli složitě přepravovat přes Dněpr a onu zaplavenou oblast okolo Kachovské přehrady, ale mohli začít nalévat jednotky ze severu podél toku a ohrožovat Rusy odsud až ke Krymu,“ říká.
Cesta z frontového patu. Zázračnou zbraní ukrajinské války nebudou stíhačky, ale všestranná pomoc a trpělivost |
„Pro Ukrajince je nejvýhodnější přetnout pozemní koridor (mezi Krymem a zbytkem Ruska - pozn. red.),“ vysvětluje Macko.
„Díky tomu, že drží předmostí, je koridor na dostřel ukrajinských děl. I skeptici si myslí, že pokud se Ukrajincům nepodaří zásadně zamíchat kartami, tak i se statickým, lineárním postupem se mohou dopracovat do blízkosti Melitopolu,“ říká o vyhlídkách obránců generálporučík.
Pavel Macko (1964)
 |
„Kdyby bylo na mně, vyhnul bych se obsazení Tokmaku a Melitopolu. Ta města stačí blokovat a pokračovat s hlavními silami co nejvíc na jih, což se ale lehko řekne, protože zatím překonali jen první obrannou linii ze tří,“ brzdí Macko očekávání ohledně aktuálního postupu do vesnice Robotyně.
Macko dává pomalost ukrajinské ofenzivy za vinu váhavosti Západu okolo dodávek zbraní. „Když Rusko vyhlásilo mobilizaci, byl to jasný signál, že je Putin odhodlaný vést dlouhodobou válku,“ říká a dodává, že „Putin dalším prodlužováním konfliktu dříve či později podlomí vůli Západu podporovat Ukrajinu.“
Prezident Zelenský tak dostane až k Vánocům pomoc, po které volá rok a půl. Dánsko s Nizozemskem s požehnáním Spojených států darují Ukrajině 61 stíhacích letounů F-16 a začnou na nich spolu s Řeckem cvičit ukrajinské piloty.
Podle Macka je to zásadní věc „ve smyslu definitivního příklonu ukrajinských vzdušných sil k západní technice.“
Není však zásadní pro aktuální protiofenzivu, protože k dispozici budou až na přelomu roku. A otázkou je, zda vůbec stihnou letouny zasáhnout před ukončením současného konfliktu. „Výcvik umíme zkrátit časově, ne obsahově. Ukrajinci nemusí cvičit osm hodin denně nebo dodržovat víkendové pauzy, ale obsah dodržet musíte,“ říká někdejší šéf výcvikového centra NATO Macko.
Kdo má v konfliktu navrch? Dokázalo by Rusko vůbec udržet dobytá území? Proč americké tajné služby kritizují počínání Ukrajinců a proč nemohou jinak? Poslechněte si podcast Kontext, kde se dozvíte víc!
