V tabákovém byznysu se protočí stovky miliard dolarů ročně. Zatímco o dopadech kouření na lidské zdraví byly popsány stohy papíru, mnohem méně se mluví o následcích pěstování tabáku v rozvojových regionech. Dobrým příkladem je Indonésie, kde na plantážích mnohdy pracují i osmileté děti. Jejich zdraví ohrožuje nejen tabák, ale také chemikálie a pesticidy.
Moderní otroctví jako důsledek nedostatku ryb. Trpí jím i malé děti |
Dětskou práci využívá většina indonéských plantáží, jak uvádí nejnovější 119stránková zpráva organizace Human Rights Watch (kompletní zprávu v angličtině najdete zde).
„Tabákové společnosti vydělávají peníze a daní je zdraví indonéských dětí,“ uvádí ve zprávě Margaret Wurthová, která se v rámci HRW zabývá problematikou dětských práv. Dodává, že tabákové firmy by měly přebrat zodpovědnost a kontrolovat celý řetězec svých dodavatelů.
V souvislosti s dětskou prací na indonéských plantážích by se jednalo o významný krok. Indonésie je totiž pátým největším světovým producentem tabáku. Na jejím území se nachází přes 500 tisíc tabákových plantáží. Devadesát procent produkce pak pochází z oblastí centrální a východní Jávy a Západní Nusa Tenggara.
Zvracení a předávkování nikotinem
Právě na ně se zaměřili pracovníci HRW ve svém terénním průzkumu. Zpráva vychází z rozhovorů s 227 pracovníky tabákových plantáží, 132 z nich byli děti a mladiství ve věku osm až sedmnáct let. Většina z nich začala pracovat okolo 12 let na menších plantážích, které obhospodařují jejich rodiny. Ty pak tabák přeprodávají větším firmám.
Právě děti však prací na plantážích trpí nejvíce, píše al-Džazíra. Polovina z dotazovaných si stěžuje na nevolnosti, zvracení a mnoho dalších symptomů, které jsou běžně spojovány s předávkováním nikotinem. Dělníci na plantážích ho podle vědců absorbují skrze pokožku. Dlouhodobé vystavení tabáku může u dětí a mladistvých způsobit vývojové vady.
Třináctiletá Ayu tvrdí, že při práci na plantáži zvrací každý den. „Zvracela jsem, když jsem byla unavená ze sklízení a přenášení tabákových listů,“ popisuje. Stejně starý Rio popisuje další následky dlouhé práce na plantáži. „Bolí mě břicho a mám pocit na zvracení. Takhle to mám vždy, když jsem na plantáži moc dlouho. Cítím nevolnost, jako když jedete autem,“ vysvětluje.
Děti ve většině případů nemají na výběr. „Chci pomáhat rodičům vydělávat na živobytí,“ tvrdí 11letý Ratih, který pracuje na rodinné plantáži na Východní Javě. Podobný přístup má i 13letá Sinta z města Magelang. „Pracuji tady, abych ulehčila život rodičům,“ vysvětluje.
Vystavení nadměrnému množství nikotinu je však jen jedním z rizik práce na plantáži. Produkce musí vzkvétat, a proto i menší farmáři hojně využívají celou řadu chemikálií, hnojiv a pesticidů. Ty mohou mít dlouhodobé neblahé zdravotní následky od respiračních problémů až po rakovinu, uvádí server New York Times. Všichni pracovníci na plantážích včetně dětí přicházejí s pesticidy do kontaktu každý den a jen výjimečně používají ochranné prostředky.
Na plantážích pracují celé rodiny
Malé plantáže jsou většinou rodinný byznys. Přestože rodiče dobře vědí o zdravotních dopadech na děti, kvůli nízkým výkupním cenám tabáku si nemohou dovolit najímat dospělé.
„Moje děti mi pomáhají, takže ušetřím peníze z najímání dělníků,“ vysvětluje 40letý farmář Ijo. Kdyby to šlo jinak, své děti by nezaměstnával. „Samozřejmě, že nechci, aby na plantáži pracovaly moje děti, dělá se tam s celou řadou chemikálií, které jim mohou ublížit. Je to komplikované,“ tvrdí.
Většina dětí na plantážích pracuje po návratu ze školy a o víkendech. Některé však kvůli práci školní docházku zanedbávají. Čtrnáctiletá Sari před lety snila, že se stane zdravotní sestrou. Kvůli tíživé finanční situaci rodiny však musela začít pracovat na plantáži. Návrat podobných „odpadlíků“ do školních lavic je přitom podle HRW velmi obtížný. Bez vzdělání však mají jen minimální naději na lepší život.
Na levném tabáku vydělávají velké nadnárodní koncerny a na ně navázané indonéské tabákové firmy. K těm největším patří PT Djarum, PT Gudang Garam Tbk, a PT Nojorono Tobacco International. Další dvě lokální firmy pak spadají přímo pod velké mezinárodní společnosti British American Tobacco a Philip Morris International.
Podle mezinárodních úmluv o lidských právech mají velké tabákové společnosti povinnost doložit „čistý původ“ tabáku. Jeho produkce by například neměla profitovat z dětské práce. Při obchodování s asijskými prodejci je však kontrola původu tabáku problematická. Putuje totiž od malých farmářů přes několik zprostředkovatelů, kteří tabák po legislativní stránce „očistí“, píše The Guardian.
Mdlá legislativa v Indonésii
Náprava podmínek na plantážích tak v dohledné době nepřijde. „Pokud tabákové firmy ani netuší, odkud jejich tabák pochází, neexistuje žádný způsob, jak bychom mohli děti chránit před zdravotními riziky práce na plantáži,“ myslí si Wurthová.
Krvavé nepálské cihly na stavbu projektů ze Západu vyrábějí i děti |
Dětská práce je v Indonésii dlouholetým problémem. Zákony zde stanovují minimální věk pro nástup do regulérního zaměstnání na 15 let. Od 13 do 15 let pak mohou děti a mladiství vykonávat pouze lehké práce, které neohrožují jejich zdraví.
V prostředí, kde se vyskytují chemikálie, mohou povoleno pracovat od 18 let. Do této kategorie by tak měla spadat i práce na plantážích. Běžně zde však pracují i osmileté děti.
Indonésie se v minulosti dostala pod palbu mezinárodní kritiky kvůli svým benevolentním zákonům v souvislosti s kouřením. Zákony sice zakazují prodávat tabákové výrobky dětem, postih za porušování legislativy je však minimální. Výsledek? Bezmála čtyři miliony dětí dětí ve věku od desíti do čtrnácti let začnou každý rok kouřit. Ve věku pod deset let tabákové výrobky pravidelně užívá 239 tisíc dětí. Více než 40 milionů dětí trpí následky pasivního kouření.
Podívejte se, jaké podmínky panují na tabákových plantážích v Indonésii:
