Západní svět svého času v Afghánistánu mátla záhada: povstalci, bojující proti koaličním silám - tvořeným mimo jiné Kanaďany - si nechávali dělat tetování v podobě javorového listu. Tedy z jejich pohledu symbolu nepřítele.
Vysvětlení? Oblíbili si toyoty, které do Afghánistánu dodala kanadská vláda, přičemž tálibánci se k některým z nich dostali. Od levných napodobenin, s nimiž konkurence zkusila uzmout část trhu, se pravé toyoty lišily malým symbolem javorového listu, který se pro povstalce stal znakem kvality. A toyoty - dovolme si tuto malou reklamu - zase symbolem válčení v zemích, kde je zapotřebí obejít se bez logistiky a zároveň být mobilní a slušně vyzbrojený.
Což, pokud se podíváme do současnosti, je přesně případ zločineckých milicí, říkajících si Islámský stát a terorizujících značnou část Iráku a Sýrie.
Lehká jízda 20. a 21. stoletíNepočítáme-li nasazení automobilů britskými speciálními jednotkami za druhé světové války, užití původně civilních aut osazených lehkými zbraněmi se vyznačují tyto konflikty:
Z dalších konfliktů byly pickupy nasazeny například v Afghánistánu (dokud bylo u moci hnutí Tálibán), iráckými povstalci po invazi v roce 2003, v Dárfúru, Libanonu či v pokračujících bojích v Čadu. |
Toyotová válka
Abychom byli spravedliví, nejde jen o značku Toyota, nicméně právě tento japonský výrobce rozhodl válku, která ve druhé polovině 80. let poutala značnou pozornost.
Čadští vojáci totiž s civilními toyotami, které osadili kulomety či protitankovými střelami, dokázali ze své země vyhnat okupační libyjské jednotky. A je to ještě slabé slovo, Kaddáfího armáda v krátké době přišla o 8 500 mužů, osm set tanků a obrněných transportérů a desítky letadel. Navzdory papírově drtivé převaze skončilo čadské dobrodružství pro Kaddáfího katastrofou.
Magazín Time pak poslední fázi čadsko-libyjského konfliktu nazval toyotovou válkou.
V anglicky hovořících zemích se takovým autům říká jednoduše „technical“, což je výraz vzniklý v další zemi, kde tenhle násobitel síly pěchoty hrál a dosud hraje výraznou roli - v Somálsku. Když do rozvrácené země začátkem 90. let přišly nevládní organizace, nemohly si přivést vlastní ozbrojený doprovod.
Jenže měly peníze, zvané anglicky „technical assistance grants“. A asistence, která se v nebezpečí hodila, měla nejčastěji čtyři kola, hlaveň a posádku.
Server War on the Rocks připomněl, že v klanově založené somálské společnosti a politice platí odvěká, byť rozšířená rovnice: síla klanu je určena množstvím dobytka a počtem vlastněných ozbrojených pick-upů. Pohřebním vozem kdysi obávaného warlorda (velitele) Muhammada Faraha Aidida, medializovaného i díky snímku Černý jestřáb sestřelen, nebylo nic jiného než oprýskaný land cruiser.
Taktika z dob křižáků
Otázka, proč se ve válčení už desítky let prosazují civilní, dodatečně vyzbrojené pick-upy, má v zásadě také „historickou“ odpověď. Armády muslimského vojevůdce Saladina stejným způsobem čelily křižáckým invazím: existují zkrátka vojenské situace, v nichž pohyblivost a schopnost válčit bez výrazné logistiky předčí hrubou sílu a odolnost pancíře.
A země od Maroka po Afghánistán jsou přesně tím druhem terénu, kde tohle alespoň za určitých okolností platí a kde půlpalcový kulomet je králem bojiště. „Toyota Hilux je všude. Je to kalašnikov mezi vozidly,“ shrnul pro Newsweek univerzálnost a snadnost účinného nasazení ozbrojených pick-upů bývalý americký ranger Andrew Exum.
Ještě jedna ilustrace: v roce 2006 koupili producenti TV show Top Gear osmnáct let starý hilux, který měl najeto 300 tisíc kilometrů. Narazili s ním do stromu, potopili ho do oceánu, shodili na něj karavan, zasáhli demoliční koulí, zapálili a nechali zřítit z vršku řízeně demolované 23patrové budovy. Pak zkusili nahodit motor, ten zaškytal a vzápětí začal spokojeně bručet (viz videa zde). To vše bez náhradních dílů, byť auto vypadalo jemně řečeno sešle.
„Nikdy nedokážete plně docenit hodnotu vozidla, které je rychlé, nikdy se nerozbije a je dost silné na to, aby na korbě uneslo těžkou zbraň,“ citoval Newsweek vojáka britských speciálních sil, který se v misích s takovými vozy střetl.
Rozšířenost toyot navíc poskytuje synergický efekt. Téměř všude v konfliktních oblastech jsou k dispozici náhradní díly a zkušení mechanici.
Válečný oř chudých zemí (nebo i nestátních frakcí) samozřejmě má své limity. Je potřeba dostatečně rozsáhlý, nerovnoměrně osídlený a nepřehledný terén, kde lze s plnou silou rozvinout taktiku „udeř a zmiz“. Hodí se, když protivník nemůže své těžší síly podpořit letectvem - to byl případ právě zmíněných Libyjců v Čadu. Stejně jako historicky v případě lehké jízdy jsou prostě pick-upy účinné, když jsou jako lehká jízda nasazované.
Záběry iráckého letectva z útoku na pozice Islámského státu
Pro dobře vycvičenou, odhodlanou a moderně vyzbrojenou vojenskou sílu nejsou kolony toyot osazených těžkými ruskými kulomety soupeřem, jak se ukázalo, když americké údery v Iráku postup islamistů zastavily.
„Není to žádný zázrak či vojenské tajemství. Letecké údery USA vůči Islámskému státu byly účinné, ta skupina podobným útokům se stávajícím arzenálem nemůže čelit,“ poznamenal Avi Issacharoff, autor serveru The Times of Israel s dovětkem, že toyoty, hlavní dopravní prostředek islamistů, jsou proti vzdušným úderům bezbranné.
Jenže právě dobře vybavený, odhodlaný a technicky pokročilý protivník je něčím, s čím se „Islámský stát“ díky mocenskému vakuu až do amerického zásahu ve velké míře nestřetl. I to, spolu s účinností demoralizační kampaně založené na brutalitě k poraženým, je jednou z odpovědí na otázku, proč se tato islamistická organizace dokázala rozšířit do současné podoby.
