Historie zahalování ženských ňader je velmi stará. Podle jeskynních maleb nalezených v Anglii používaly ženy již v pravěku zvířecí kůže omotané kolem hrudníku. Ve starověkém Řecku ženy nosily takzvaný mastodeton, což byl pruh látky, který zabraňoval nechtěnému pohybu prsou. Cesta k podprsence dnešního typu byla ale dlouhá. Ještě téměř dvě desítky století poté si ženy a dívky nemohly vychutnat pohodlí perfektně padnoucí podprsenky.
Ženské tělo na dlouhou dobu spoutal korzet, který kombinoval funkci podprsenky a podvazkového pásu. První zmínka o něm pochází údajně ze záznamů anglické královské domácnosti z roku 1299. V té době se ale o žádný pohodlný doplněk ženského šatníku nejednalo, korzet měl spíše podobu brnění a díky tlaku, kterým obepínal tělo, mohl poškozovat plíce a další vnitřní orgány.
Od prsního pytle po push-upku. Podprsenky se nosily i ve starověkém Řecku |
Jako výztuž korzetu byly použity kostice z velryb. Postupem času se korzety, které byly rozšířené zejména ve Francii a Anglii, zdokonalovaly a lépe vyhovovaly křivkám ženského těla. Používaly se pro různé účely, dámy nosily korzety těhotenské, jezdecké i koupací.
První prototyp podprsenky si nechal patentovat Američan Luman L. Chapman v roce 1863. Tehdejší náhrada korzetu měla podobu oděvu s vydutými částmi v oblasti poprsí. Ramínka se zavazovala za krkem. Reálněji napodobovala tvar dnešní podprsenky prsní podpěra nazvaná „breast supporter“, kterou si v roce 1893 patentovala Američanka Marie Tucekova.
Od korzetu k podprsence
Když se jednoho večera roku 1910 tehdy devatenáctiletá Američanka Mary Phelpsová Jacobová chystala na ples, nechtěla si na sebe vzít staromódní korzet, ale něco pohodlnějšího. S pomocí služebné si pod šaty zhotovila horní díl spodního prádla ze dvou hedvábných kapesníků a stuhy. Protože vzbudila velký ohlas mezi svými kamarádkami, rozhodla se tento nápad zpeněžit a 3. listopadu 1914 si nechala podprsenku patentovat a pod jménem Caresse Crosbyová začala s její výrobou.
Svou podprsenku Jacobová přihlásila pod názvem „brassiere“ (původně francouzské slovo), které se v anglicky mluvícím světě ujalo (zkráceně „bra“). Nedlouho poté patent prodala za 1 500 dolarů firmě Warner Brothers Corset Company z amerického Bridgeportu. Bratři Warnerové začali podprsenky úspěšně vyrábět ve velkém.
Aktivisté požadují osvobození ženských bradavek. Móda jim vychází vstříc |
Podprsenka se tak stala důležitou součástí šatníku každé ženy a přehlídková mola zaplnily štíhlé modelky předvádějící nejnovější trendy ve spodním prádle. Teprve v roce 1928 uvedly na trh manželé Rosenthalovy podprsenky s různými velikostmi košíčků a o sedm let později byla zavedena výroba košíčků s velikostmi A až D.
Konec padesátých let znamenal převrat v materiálu, ze kterého byly podprsenky vyrobeny. Do té doby používaný nepružný materiál vystřídalo elastického vlákno Lycra, díky kterému horní díl spodního prádla dokonale přiléhal k tělu.
Zbraň filmových hvězd
Umění zaujmout dokonale padnoucím spodním prádlem ovládaly i filmové krásky. Mužům po celém světě se tajil dech při pohledu na více či méně zakryté vnady Marilyn Monroeové, Sophie Lorenové nebo Ursully Andressové.
Revoluci ve světě podprsenek způsobila i takzvaná push-upka. Tu vynalezl v roce 1943 americký letecký konstruktér, pilot, filmový producent a režisér Howard Huges, když chtěl vylepšit dekolt hollywoodské hvězdě Jane Russellové ve svém snímku Psanec. Proslulost tomuto střihu podprsenek, který je určen pro ženy s malými ňadry, dodala v šedesátých letech firma Wonderbra.
Herzigová se culila na své vnady, její fotky vyhrály „podprsenkovou válku“ |
Celosvětově se především díky billboardové kampani na podprsenku Wonderbra proslavila v roce 1994 i Češka Eva Herzigová. Dokonalý dekolt a ideální míry vyzývavé blondýnky jí zaručily vítězství v konkurzu i příměr k Marilyn Monroeové. Oděna jen v krajkové podprsence se pak svůdně usmívala z billboardů a vyváděla z rovnováhy muže na celém světě svými vnadami a výzvami typu: Dívej se mi do očí!
