"Největším problémem naší politiky je rozdrobená, a tudíž slabá opozice," vykládala Nino, reportérka jedné gruzínské televize. Bylo to loni v květnu a Tbilisi, hlavní město kavkazské země, kvetlo a příjemně tepalo.
Nino se však mračila - to jak vysvětlovala, v jaké situaci se Gruzie nachází. Mluvila o vysoké nezaměstnanosti, o inflaci, o těžké situaci uprchlíků, o (jemně řečeno) problematických vztazích s Ruskem, s nímž Gruzie v létě 2008 svedla (a prohrála) prudkou několikadenní válku.
Hlavně však Nino vykládala o té chybějící opozici. "Prakticky tu neexistuje názorová pluralita. A Saakašvili nemá adekvátního oponenta," říkala. O nějakých šest měsíců později nastal obrat: do politiky vstoupil jistý Bidzina Ivanišvili, závratně bohatý byznysmen a vyhlášený filantrop.
Pod Kavkazem je dusnoNervozitu před hlasováním zvýšily zprávy o napětí na hranicích s Ruskem. V pátek se objevila informace, že na hranicích s Jižní Osetií byl zadržen gruzínský policista. V neděli média oznámila, že pohraničníci zadrželi v gruzínských vodách ruskou loď, která porušila pravidla námořní plavby. Televize Rustavi 2 zároveň uvedla, že nedaleko hranic s Gruzií nadále zůstávají ruská vojska, která se účastnila vojenských manévrů Kavkaz 2012. Strategické vojenské cvičení, kterého se zúčastnilo kolem 8 000 ruských vojáků, přitom skončilo už 23. září. V sobotu se v centru Tbilisi shromáždil stotisícový dav stoupenců opozice. Ivanišviliho straně Gruzínský sen notně pomohl skandál s videozáznamem z vězení Gldani, na kterém dozorci sledují mučení trestanců. Kauza odstartovala lavinu vzájemného obviňování soupeřících politických stran z mafiánských praktik a styků s kriminálním podsvětím (o obviněních čtěte více zde). Podle komentátorů situace v zemi připomíná stav před erupcí vulkánu. Média otevřeně spekulují o možnosti povolebních nepokojů a ruský tisk předem ohlašuje chystanou "občanskou konfrontaci". zdroj: ČTK |
Zformoval koalici jménem Gruzínský sen a vyrazil vstříc parlamentním volbám. Ty se konají dnes, 1. října. A Ivanišviliho formace v nich, i díky dramatickému předvolebnímu vývoji, může triumfovat. Co by to znamenalo pro Saakašviliho?
Michailu Saakašvilimu je teprve čtyřiačtyřicet. Když v lednu 2004 stanul v čele země, působil jako zjevení: takoví mladíci přeci jen do prezidentských křesel moc často neusedají. Západ si od něj hodně sliboval.
Saakašvili byl předchozího roku vůdcem revoluce růží, která nenásilně svrhla režim Eduarda Ševarnadzeho, a od počátku byl jednoznačně prozápadní. Někdy dokonce až moc: třeba hned při inauguraci, kdy nechal vedle gruzínské vlajky vztyčit i vlajku EU (jejímž členem ještě nebylo ani Česko a spol).
Saakašvili je fanda Ameriky, chce Gruzii dostat do NATO a nezvratně ji nasměrovat na evropskou cestu. Udělal hodně práce, to se mu upřít nedá. "Třeba vymýtil korupci na té každodenní úrovni. Dopravní policista si od vás dneska úplatek nevezme. To je velký úspěch," popisovala Nino.
"Problém je v tom, že v sobě vidí učitele, který ví všechno nejlíp. Myslí, že má právo lidem vnucovat svou pravdu," říká zase David Kakabadze, šéf gruzínské sekce Rádia Svobodná Evropa.
Pryč se vším ruským
Rusko, přesněji řečeno jeho vůdce, neměl Saakašvili rád nikdy. A od zmiňované války se jeho vztah ke Kremlu dá bez okolků nazvat otevřenou nenávistí. "Je to skoro až hysterie. Saakašvili se snaží vymýtit ruštinu ze škol, ruské písničky z hospod, ruské filmy z televize," říkala Nino. "Jenže Gruzínci jsou unavení z přítomnosti tak velkého a mocného souseda za dveřmi. Chtějí normální vztahy."
Bidzina Ivanišvili, zmiňovaný Saakašviliho volební rival, v Rusku zbohatl. A dlouho měl i ruské občanství. Obojího, tedy ruského byznysu i pasu, se před vstupem do politiky demonstrativně vzdal. Ale jisté je, že pro Kreml, kde Saakašviliho nesnášejí stejně jako on je, by byl tenhle 56letý boháč mnohokrát přijatelnější.
Předpovědět, jak hlasování dopadne, si vlastně nikdo netroufá. Ne moc spolehlivé průzkumy dlouho favorizovaly Saakašviliho stranu. Pak propukl skandál s nahrávkami mučení vězňů v tbiliském žaláři a opozice začala získávat body.
"Poslední průzkum dával Ivanišviliho Gruzínskému snu náskok až 20 procent před Saakašviliho Sjednoceným národním hnutím. Přes nespolehlivost průzkumů je třeba říct, že tendence je zřetelná," říká David Kakabadze.
Pokud vyhraje opozice, pro Saakašviliho to bude nejspíš znamenat začátek konce. Příští rok mu vyprší druhý prezidentský mandát, potřetí kandidovat nemůže. Možnost, že by se pak chtěl stát premiérem, sice ještě žije, ale je notně slabá. Přeci nebude jako Vladimir Putin...
A aby toho nebylo málo, sám Bidzina Ivanišvili v politice zůstat nechce, otevřeně říká, že za dva tři roky nechá vládnout své lidi a vrátí se k byznysu. V jednu věc ale - přes všechny komplikace současné gruzínské politiky - doufají všichni: že země přežije nadcházející důležitý rok v klidu.
