Byl březen 2013, když se tehdy ještě nepříliš známý argentinský kardinál Jorge Mario Bergoglio chopil slova na jednom z vatikánských jednání za zavřenými dveřmi. Papež Benedikt XVI. tehdy kvůli zdravotním problémům abdikoval a hledal se jeho nástupce. Bergoglio v asi čtyřminutové řeči přednesl svou vizi římskokatolické církve, pak se odmlčel a do zákulisního boje takřka nezasahoval. O pár dní později ho kardinálové v Sixtinské kapli zvolili novým papežem.
A podobný boj už propukl nanovo, kardinálové z celého světa na formálních i neformálních setkáních hledají novou hlavu římskokatolické církve. Jméno nového papeže se totiž neformuje pod životním dílem Michelangela, ale v zapadlých římských kavárnách a restauracích. Nejúspěšnější „papežskou kampaní“ je podle ostřílených kardinálů ta, která jako kampaň vůbec nevypadá.
„Kampaň“ už začala, duch svatý nás sice inspiruje, ale volit nemůže, to je na nás. Takže budeme muset dříve nebo později najít nějakou shodu.
