Dlouho se mělo za to, že myšlenka na amerického papeže je zcela nereálná. Zpočátku z praktických důvodů – lodě z Nového světa pluly do Evropy tak dlouho, že američtí kardinálové často na konkláve dorazili příliš pozdě, aby mohli hlasovat a rozhodně příliš pozdě na to, aby se zapojili do kuloárních jednání před samotnou volbou.
Později otázka amerického papeže narazila na geopolitickou realitu. Katolická církev v době studené války nechtěla mít „supervelmocenského papeže“, protože by automaticky čelil podezření ze spolupráce s Washigntonem nebo dokonce centrálou CIA v Langley.
Ale to dnes už neplatí. Amerika pětatřicet let po pádu berlínské zdi už není jedinou supervelmocí, kromě Číny se o slovo hlásí i Indie. Navíc díky Františkovi se změnila rovnováha sil ve sboru kardinálů. Země původu už při hlasování nehraje tak velkou roli – kardinály více zajímá duchovní, politický a osobní profil kandidáta než jeho národnost.
Devětašedesátiletý rodák z Chicaga sice nebyl považován za hlavního favorita volby, měl ale všechny potřebné předpoklady. Jeho předchůdce ho jmenoval do mocného dikasteria pro biskupy, které dohlíží na výběr nových biskupů z celého světa – a to je skvělý způsob, jak si v církevní hierarchii získat přátele. Navíc měl misijní zkušenosti z Peru, což mu nakonec mohlo pomoci i v očích těch, kteří by jinak s myšlenkou amerického papeže nepočítali.
JD Vance is wrong: Jesus doesn't ask us to rank our love for others https://t.co/hDKPKuMXmu via @NCRonline
Média nyní budou zeširoka rozebírat, jestli první americký papež může ovlivnit postoje Trumpovy administrativy. Americký prezident kardinálu Prevostovi už ke zvolení pogratuloval, ale jak si všiml deník The Guardian, kardinál Prevost se v minulosti na sociálních sítích nezdráhal sdílet příspěvky kritizující amerického viceprezidenta JD Vance.
Z Chicaga do Peru
Narodil se v Chicagu v roce 1955 do rodiny s italskými, francouzskými a španělskými kořeny. Jako mladý absolvoval katolický seminář, pak na univerzitě ve Filadelfii získal bakalářský titul z matematiky. Nakonec ale zvítězilo volání víry: vstoupil do řádu Augustiniánů a odešel do Říma, kde získal doktorát z kanonického práva na Univerzitě sv. Tomáše Akvinského.
V roce 1985 se připojil k augustiniánské misii v Peru, kde deset let vedl seminář v Trujillu. Na sklonku tisíciletí se vrátil do Chicaga a právě v této době se připletl k aféře sexuálního zneužívání – podepsal rozhodnutí, které umožnilo obviněnému knězi žít v klášteře poblíž školy.
Nutno podotknout, že tak učinil ještě předtím, než americká biskupská konference v roce 2002 zavedla nové standardy pro řešení podobných případů, a jeho podpis byl spíše formálním potvrzením už domluvené dohody mezi arcidiecézí a nadřízeným dotyčného kněze.
V roce 2001 byl Prevost zvolen generálním představeným řádu Augustiniánů. Ve funkci strávil dvě volební období a získal pověst schopného správce. Před jedenácti lety se vrátil do Jižní Ameriky: papež František ho jmenoval apoštolským administrátorem diecéze Chiclayo v Peru, o rok později se stal tamním biskupem.
Peru je pro katolickou církev horká půda, biskupové se tu vždy dělili mezi levici blízkou teologii osvobození a na konzervativní pravici napojené hnutí Opus Dei. Prevost si ale udržel pověst diplomata, který dokázal mezi oběma tábory dovedně balancovat. Tím si zřejmě získal i důvěru papeže Františka – sice se názorově někdy neshodli, ale rodák z Argentiny věděl, že se na něj vždy může spolehnout.
Prevost podle portálu The Catholic Herald spojuje tři hlavní kvality potřebné pro funkci papeže: má misionářskou zkušenost, dokáže vystupovat jako diplomat a státník a v Peru i v čele Augustiniánů se osvědčil jako schopný správce, kdo zvládne řídit Vatikán a řešit jeho finanční problémy. Navíc neodpovídá stereotypu „arogantního Američana“.
Volba Prevosta znamená jasný signál, že církev si přeje navázat na odkaz papeže Františka. Lev XIV. ale přijde s jiným stylem – bude pragmatičtější, ve vyjadřování opatrnější a diskrétnější. I z hlediska věku byl ideálním kandidátem – v září mu bude 70, takže by mohl přinést stabilitu, zároveň není na pontifikát příliš starý.
Zůstává otázka, zda ho nedohoní kauzy kolem sexuálního zneužívání. „A pak je tu otázka charismatu, zda je schopen inspirovat a oslovit široké publikum. Většinu své práce konal v zákulisí. Ale stojí za to připomenout, že i kardinála Bergoglia v Buenos Aires vnímali jako uzavřeného a nevýrazného – a všichni víme, jak to dopadlo, když obul ‚boty rybáře‘,“ píše The Catholic Herald.
