Od Andělského hradu k Svatopetrskému náměstí pomalu postupuje štrúdl lidí a odevzdaně se nechává zpracovávat bezpečnostními kontrolami. Lidská hmota v dubnovém sluníčku na cestě do baziliky sv. Petra klokotá a vzdychá, bublá a kypí, řídne a zase houstne, roztéká se do postranních uliček a zase slévá do hlavního proudu, aby se nakonec za magnetickými rámy poslušně zařadila do fronty na zesnulého pontifika.
Je to strašná náhoda! Koupili jsme si letenky a říkali jsme si, jestli náhodou nezemře, až sem přijedeme. A on skutečně zemřel!
