V lékařských záznamech 28leté Palestinky je zapsaná chronická dušnost, která je příznakem astmatu. Diagnóza vyžaduje kromě inhalátoru i pravidelnou léčbu, za kterou může za jistých okolností žena třeba i vycestovat. Má to ale háček. Kromě občasného zakašlání v zakouřeném prostředí, žena problémy s dýcháním netrpí.
Ve skutečnosti jí komplikuje život byrokratický systém, kvůli němuž by nemohla legálně překročit hranice. Našla si ale v Maroku práci a také chtěla navštívit své příbuzné v Evropě, které neviděla roky.
OBRAZEM: V pásmu Gazy se žije v ruinách |
Úřady jí však odmítli udělit oprávnění opustit teritorium, a tak žena sáhla po možnosti falešné diagnózy. Lékaři, který jí diagnózu sepsal,
za ni zaplatila 50 šekelů (asi 300 korun). Potvrzení od nemocnice ji přišlo na dalších 250 šekelů (asi 1530 korun). S lékařskou dokumentací nyní může doufat, že se dostane mezi skupinu Palestinců, kteří každý měsíc vycestují za léčbou převážně do Izraele nebo na Západní břeh.
„Necítím se špatně, že lžu. Oni mi nedali jinou možnost. Cítím se špatně za ty doktory, kteří to dělají. Pro ně je to podnikání. Využívají situace,“ řekla webu The New York Times dívka, která nechtěla být jmenována, aby si nezhatila šance na útěk.
Od blokády pásma Gazy, která přišla v roce 2007 spolu s vítězstvím radikálního hnutí Hamás ve volbách, mají místní obyvatelé problém se z oblasti dostat. Zatímco hranice s Egyptem zůstávají neprodyšně uzavřené, izraelská vláda časem povolila, aby přes hraniční přechod Erez přecházelo větší množství lidí. Většinou jde však pouze o obchodníky, pacienty, doktory a jen několik rezidentů. Ačkoliv není jasné, jak rozšířené jsou podvody s lékařskou dokumentací, jen za červen požádalo o povolení přejít hranici s Izraelem 2148 pacientů, což je rekordní číslo.
Podle Světové zdravotnické organizace je současný počet žádostí pacientů vůbec nejvyšší v historii jejich dokumentování. Zatímco v roce 2006 podalo žádost 5470 pacientů, v roce 2014 už jich bylo 18 tisíc. Jen za první polovinu roku 2015 přitom požádalo už 10 034 lidí. Úředníci pustili do Izraele i tak osmdesát procent žádajících pacientů.
„Máme mnoho případů falešné dokumentace a falešných žádostí, ve kterých lidé žádají léčbu venku. Někdy musíme tyto žádosti hlouběji prozkoumat, abychom se ujistili, že jsou reálné, zatímco ty pravé musí čekat,“ uvedl úředník schvalující povolení k výjezdu, který odmítl uvést své jméno vzhledem k citlivé pozici.
Loňská válkaIzraelská operace Ochranné ostří začala týden po nalezení tří mrtvých izraelských studentů, z jejichž smrti Izrael viní členy Hamasu. Několik izraelských mladíků z ortodoxních rodin jako odvetu uneslo a zaživa upálilo 16tiletého Palestince. Napětí v oblasti rostlo, z obou stran létaly rakety. Pozemní ofenzivu Izrael zahájil v polovině července s cílem zlikvidovat tunely Hamasu. Padesátidenní konflikt skončil dohodou o neútočení 26. srpna 2014. V Pásmu Gazy zemřelo nejméně 2 138 Palestinců, většinou civilistů. Na straně Izraele přišlo o život 72 lidí, převážně vojáků. |
Podvody s dokumentací nejsou přitom v Gaze novinkou. V roce 2008 se objevil případ 25leté Nasrin Galuové. Ta zaplatila specialistovi, který jí měl doporučit léčbu na Západním břehu. Žena přitom chtěla jen navštívit své děti žijící poblíž tamní nemocnice.
V prosinci zase izraelský web Mako informoval o zadržení muže, který se podle dokumentace zranil na stavbě. Vyšetřovatelům sdělil, že lékaře nikdy neviděl a jen zaplatil sestře, která si účtovala mezi 1500 a 3000 dolary (mezi 36 a 72 tisíci korunami).
Mnoho lidí léčbu skutečně potřebuje
Podle lékařů, kterých se New York Times ptal, však jde o výjimky. Většina lidí léčbu v zahraničí skutečně potřebuje. V Gaze je stále horší zdravotní péče při rostoucí populaci. Nemocnice jsou přeplněné a situaci zhoršuje stále hrozící válečný konflikt.
Před úřadem povolujícím vycestování se tak vytvoří každé ráno dlouhá fronta lidí doufajících v lepší šance za hranicemi. Většina z čekajících svírá ruce příslušné doporučení od lékaře.
„Lidé umírají a nikdo se o nás nestará. Každý chce jen papíry a papíry a papíry. Nejradši bych to tu spálil,“ rozčiluje se třicetiletý Ehab Šarif, který se od úřadu snaží sehnat povolení pro otce. Ten trpí vysokým krevním tlakem, diabetem a selhávají mu ledviny.
To Nafíz Fati Ahmad Alúh už jednou výjezdní povolení dostal. S ojedinělou chorobu krve se léčil na jaře v nemocnici v Jeruzalémě. Od té doby se snaží získat povolení znovu, ale neúspěšně. Léčba, kterou Alúh potřebuje je totiž dostupná jen v Německu, a to je problém. „Když umřu, řeknou, že je to boží vůle. To není boží vůle, to je jen nedbalost,“ lamentuje.
