Posledního císaře Etiopie uškrtili, Rudý teror zahubil statisíce lidí

Etiopie si připomíná padesát let od sesazení posledního císaře. Pádem Haileho Selassieho I. začala ve východoafrické zemi komunistická diktatura podporovaná Moskvou a zároveň vypukla šestnáctiletá občanská válka, která si vyžádala až 1,4 milionu mrtvých.

Historické osobnosti

Sledovat další díly na iDNES.tv

Dlouhá staletí bylo hlavním zdrojem obživy v Etiopii zemědělství a v 60. letech 20. století se začaly objevovat požadavky na pozemkovou reformu a rozdělení půdy. V kombinaci s existencí ozbrojených hnutí odporu v Eritreji na severovýchodě země to znamenalo, že císařská vláda byla začátkem 70. let notně oslabena.

V únoru 1974 pak začala vzpoura v císařské armádě zejména kvůli nízkým platům a v červnu vznikla z vojenských a policejních složek Prozatímní vojenská správní rada (Derg) v čele s Mengistu Haile Mariamem, která následně 12. září svrhla čtyřiačtyřicet let vládnoucího císaře i jeho vládu.

V listopadu 1974 se konala masová poprava 68 vysokých úředníků bývalého císařství včetně nástupce trůnu prince Eskindera Desty (vnuka císaře), dvou premiérů, patnácti ministrů či osmnácti generálů. V března 1975 Derg oficiálně zrušil monarchii i celé etiopské císařství a začal zavádět marxisticko-leninský systém spolu se znárodněním veškerého majetku. Země se začala oficiálně nazývat Socialistická Etiopie.

Císař Haile Selassie I. zemřel v srpnu 1975 v malém bytě uvnitř svého paláce ve věku 83 let. Oficiální zdroje připisovaly jeho smrt přirozeným příčinám způsobeným operací prostaty, později se však objevily informace, které naznačovaly, že byl zabit uškrcením ve své posteli na příkaz vojenské vlády.

Okřídlená princezna Tsehai se vrátila domů. Z Etiopie ji kdysi ukradl Mussolini

V roce 1976 Derg zahájil kampaň s názvem Rudý teror, jež byla násilnou politickou represí zaměřenou především proti povstalcům z Etiopské lidové revoluční demokratické fronty (EPRDF). Vystupňovala se po únoru 1977, kdy byl při pokusu o státní převrat odstraněn dosavadní vůdce Dergu Tafari Benti a na jeho místo nastoupil Mengistu Haile Mariam. Ve válce byly používány brutální taktiky včetně hromadných poprav, vražd, mučení a věznění bez soudu, za Rudého teroru zahynulo do března 1978 na 800 000 lidí.

Na začátku 80. let zemi zachvátil hladomor, který si vyžádal na milion obětí. A v září 1987 byla vyhlášena Etiopská lidově demokratická republika a Mengistua Haileho Mariama zvolilo Národní shromáždění prezidentem.

Další boje mezi Tigrajskou lidovou osvobozeneckou frontou a vládními vojáky vypukly v lednu 1990, k tigrajským povstalcům se brzy přidala i povstalecká Eritrejská lidová osvobozenecká fronta (EPLF). V rukou vládních vojsk zůstalo v Eritreji posléze pouze její hlavní město Asmara. V březnu 1990 odešli z oblastí bojů sovětští poradci, armáda poté začala před povstalci ustupovat.

V červnu přiznal prezident Mengistu neúspěch svého režimu a prohlásil, že Etiopie je na pokraji zkázy. Za hlavního viníka krachu označil pokračující boje se separatisty v provinciích Eritrea a Tigraj. V květnu odstoupil a uprchl ze země, ukryl se na své farmě u Harare v Zimbabwe, kde dostal politický azyl.

Povstalecká EPLF dobyla v květnu i metropoli Eritreje Asmaru, čímž ovládala prakticky celé území tohoto státu. A na konci května ovládli povstalci Addis Abebu a tím převzali státní moc. Prozatímním prezidentem byl prohlášen šéf EPRDF Meles Zenawi, povstalci z EPLF vytvořili v Eritreji prozatímní vládu. Ta posléze rozpustila bývalou vládní Dělnickou stranu Etiopie a zakázala její další činnost.

Etiopie vykročila k Rudému moři. Somaliland vyhlíží uznání nezávislosti

V dubnu 1993 se v Eritreji konalo referendum o nezávislosti provincie na Etiopii, voliči se vyslovili pro nezávislost, kterou Eritrea vyhlásila 24. května 1993. V prosinci toho roku začal proces s 45 představiteli bývalé marxistické vlády, kteří byli souzeni za zločiny proti lidskosti, za genocidu, vraždy nejméně 1823 lidí včetně císaře Haile Selassieho, 60 jeho ministrů a příslušníků etiopské aristokracie, vyvraždění tisíců nevinných obyvatel a za odpovědnost za hladomor a občanskou válku, která Etiopii zdevastovala.

Soud v prosinci 2006 shledal bývalého marxistického diktátora Mengistua vinným z genocidy, vražd a zločinů proti lidskosti, odsouzeno bylo i více než 70 významných členů jeho režimu. Mengistu byl odsouzen v nepřítomnosti na doživotí (11 dalších osob jeho režimu bylo též odsouzeno na doživotí, 47 jiných až k 25 letům vězení), a posléze, v květnu 2008, k trestu smrti.

V červnu 2011 pak prezident Girma Wolde-Giorgis zmírnil trest 23 odsouzených k trestu smrti na trest doživotního vězení. Netýkalo se to ale Mengistua, který od roku 1991 žije jako politický exulant v Zimbabwe.