Tomu, že se na něho jednou bude vzpomínat jako na hrdinu, v počátcích jeho života příliš nenapovídalo.
Küsel se narodil v berlínské čtvrti Neukölln v roce 1909. Ve čtrnácti letech odešel z učení na elektrikáře a dal se na dráhu podomního prodejce rozličného zboží. Přežít ve Výmarské republice, která důsledkem splácení půjček a válečných reparací čelila skomírající ekonomice, ale nebylo snadné. Po roce 1929, kdy vypukla Velká hospodářská krize, se stalo zajištění živobytí ještě těžší a Küsel se uchýlil ke zločinu.
„V mládí měl problémy se zákonem. Pro vloupání a krádeže střídavě pobýval ve vězení,“ řekl stanici Deutsche Welle Sebastian Christ, jenž po detailech Küselova života pátral 22 let a loni o něm vydal knihu.
 |
Když se na jaře 1933 chopili moci nacisté, Küselovi se režim nezamlouval. Antagonie byla oboustranná – zlodějíček nezapadal do nacistického obrazu „ideálního Němce“. Podle tehdejších zákonů mohli být lidé odsouzení nejméně třikrát za krádež, kteří strávili za mřížemi alespoň šest měsíců, odesláni do koncentračního tábora bez soudního příkazu.
Gestapo si na Küsela došláplo v roce 1937 a deportovalo ho do lágru v Sachsenhausenu nedaleko Berlína. Dostal ale prominentní funkci – stal se takzvaným kápem, jejichž úkolem bylo pomáhat dozorcům z řad oddílů SS a dohlížet na nucené práce či administrativu.
A kostlivci se vypotáceli ven... Jak Sověti nafotili osvobození Osvětimi |
Nacisté považovali kriminálníky z řad etnických Němců za ideální kandidáty na tuto pozici, neboť na rozdíl od politických vězňů obvykle nevyznávali žádnou ideologii a nevytvářeli podzemní sítě. Mnozí kápové byli známí svou brutalitou vůči ostatním vězňům, kterou SS podporovala.
Kápové požívali výsad – disponovali lepší stravou, vlastním pokojem a mocí komandovat a mlátit vězně. Tento systém umožňoval vězeňské samosprávě provozovat tábory s méně zaměstnanci SS. Kápové často ubližovali svým spoluvězňům, aby si zachovali přízeň vedení. Küsel se ale podle Christových zjištění snažil vězňům život usnadnit.
Slabé posílal na jednodušší práce
V květnu 1940 se Küsel stal jedním ze třiceti kápů, které Němci ze Sachsenhausenu přesunuli do nově otevřeného koncentračního tábora v Osvětimi, kde se stal vězněm číslo 2. Třetí říše lágr v prvních dvou letech využívala zejména k věznění Poláků. Až pak ho proměnila v centrum „konečného řešení židovské otázky“ – plánu vyvraždění evropských Židů.
Také zde Küsel zodpovídal za pracovní službu – dával dohromady pracovní komanda v kmenovém táboře Osvětim I. Ze svého pobytu v předchozím koncentráku věděl, že strážní se zaměřují zejména na polskou elitu, a nově příchozí vězně varoval, aby se nepředstavovali jako akademici či vojenští důstojníci, neboť to se rovnalo trestu smrti.
ANALÝZA: 80 let poté se Židé už zase bojí. A proč na Osvětim nespadly bomby |
Zatímco vyčerpané vězně přiděloval na práci v kuchyni a jinde uvnitř, nové posílal na venkovní pracoviště se slibem, že je přemístí jinam, jakmile jim dojdou síly. Küselova kancelář se stala nejdůležitějším styčným bodem polského odboje. Ty, kteří chtěli utéct, pomáhal zařadit do pracovních skupin, v nichž se mohli snáze dostat pryč.
„V táborovém muzeu jsou stovky příběhů, které ukazují, že Küsel dával lidem nový pohled na peklo, jímž byl život v koncentráku. Navzdory všem překážkám si během pobytu v táboře zachoval svou lidskost, i když bylo tolik příležitostí se jí vzdát,“ uvedl Christ, podle něhož se Küsel částečně naučil polsky, aby rozuměl svým spoluvězňům.
Jeden z nich, Boleslaw Grzcyb, podle stanice RND později vzpomínal, že když Küsel viděl do vězeňské kanceláře vcházet velitele SS Gerharda Palitzsche, řekl mu: „Podívejte se a zapamatujte si tvář toho zločince.“
Devět měsíců na svobodě
V prosinci 1942 se Küsel dozvěděl o plánu tří polských vězňů na útěk a rozhodl se k nim přidat. Únik se zdařil a muži navázali kontakt s odbojáři. Němci ale Küsela o devět měsíců později dopadli ve Varšavě na základě udání. Opět putoval do Osvětimi, tentokrát do cely smrti. Opakovaně čelil výslechům, aby prozradil, kde se nacházejí zbylí uprchlíci.
Přestože obvyklou praxí bylo lidi, kteří z Osvětimi uprchli nebo se o to pokusili, zastřelit, Küsel přežil. Po válce to přisuzoval skutečnosti, že velitele tábora Rudolfa Hösse v době jeho zatčení odvolali do Berlína a jeho nástupce Arthur Liebehenschel vydal zákaz popravování některých vězňů, kteří podle něho mohli Německu lépe posloužit prací.
Küsel se znovu ocitl mezi vězni, tentokrát ale bez funkce. V roce 1944 byl převezen do lágru v bavorském Flossenbürgu a posléze přežil pochod smrti, když Němci prchali před postupující americkou armádou.
Po válce Küsel zůstal v Bavorsku, oženil se a měl dvě dcery. Pracoval jako řidič u obchodu prodávajícího ovoce a zeleninu.
Osvítil jsem to! Stalinův fotograf slavný portrét Velké trojky málem zničil |
V roce 1964 svědčil v procesu s někdejšími osvětimskými dozorci ve Frankfurtu jako jeden z 211 přeživších tábora. Soudci během výslechu naznačovali, že Küsel mohl být informátorem nacistů.
„Zřejmě si říkali: ‚Tenhle člověk toho tolik přežil, takže byl asi nějak špinavý.‘ Ale bylo to zcela neoprávněné,“ uvedl Christ, podle něhož nikdo z přeživších Küsela z ničeho neobvinil. Küsel během tribunálu opakovaně popřel, že by nacistům vyzradil cokoliv podstatného.
Kromě této příležitosti o svém času stráveném v nacistických táborech nikdy veřejně nehovořil. S podrobnostmi se Küsel nesvěřil ani své rodině. Podle Christa se zřejmě styděl za svou zločineckou minulost a nechtěl se k ní ve vzpomínkách vracet. Po válce už nebyl znovu trestán.
Küsel zemřel z velké části zapomenut v Horní Falci v roce 1984. Až do konce s ním ale zůstali v kontaktu ti, které zachránil. V poválečném Polsku byl Küsel uznáván jako hrdina a bylo mu uděleno čestné polské občanství. „Otto Küsel byl prostý člověk, který v rozhodující chvíli udělal správnou věc,“ řekl Christ německé stanici Radio 3.
